Americký prezident přes silácké řeči, které vede a přes silácké signály, jež vysílá na všechny strany (do Iránu, do Číny i jinam), je v prekérní situaci. Americká veřejnost si jen těžko dovede – podle průzkumů – představit, že by americká armáda spolu s Izraelci pokračovala po kratší přestávce v útocích na Írán. Tedy v útocích v podstatě na civilní infrastrukturu a tedy v útocích na civilní obyvatelstvo. Z tohoto hlediska představuje rozhodnutí prezidenta Trumpa o blokádě Hormuzského průlivu další dobrodružné rozhodnutí, které má potenciál rozpoutat válečný konflikt nedozírných rozměrů.
Mluvčí vlády Čínské lidové republiky, jak jsme se dozvěděl ze sociálních sítí a nikoliv z českých mainstreamových médií, sdělil Američanům a světu, že čínské tankery se prostě nezastaví před blokádou a pojedou si pro íránskou ropu. Co bude potom, až americké válečné lodě zamezí čínskému tankeru naplněnému ropou, proplout Hormuzským průlivem? Nedovedu si to představit. Stejně tak si těžko dovedu představit, co se stane až se americké válečné lodi pokusí proplout úžinou. Zaútočí na ně opravdu íránské raketové čluny, se kterými se americké válečné lodi zatím přímé konfrontaci vyhýbaly? Nejspíše ano a konflikt se znovu rozhoří jasným plamenem. Americká média budou sice tvrdit, že konflikt zahájil Irán. Ale kdo tomu ještě bude věřit? Bude tomu věřit světové veřejné mínění a nebo alespoň to americké veřejné mínění? V muslimských státech Spojené státy prohrávají ve veřejnosti na plné čáře. Izraelské vojenské akce v Jižním Libanonu směřují k obsazení co největší části země izraelskou armádou. Na útěku v Libanonu jsou nyní dva miliony lidí. Ti lidé utíkají ze svých domovů a poté izraelská armáda ničí jejich domy podobně, jako to činila v Gaze. To povzbuzuje odpor vůči Izraeli i v řadě států Západu. Mám teď na mysli zj. Španělsko a Itálii i jiné země. A ten odpor není zdaleka soustředěn jen na muslimské menšiny v těchto zemích. Prostě, na území Libanonu, ale také na území Íránu dochází k válečným zločinům. A americký prezident bezostyšně hovoří o možnosti dalších válečných zločinů, kterými nesporně útoky na civilní infrastrukturu, jako jsou elektrárny, jsou. Podle důvěrných zpráv, které se zatím šíří, viceprezident USA J.D. Vance měl velkou snahu v Islámabádu uzavřít s Íránem realistickou dohodu. A byl té dohodě prý blízko. Dohodu ale znemožnili další vyjednávači, kteří bohužel nepracují v americkém zájmu. Mám na mysli pány Witkoffa a Kushnera. K těmto lidem má prezident Trump ovšem velkou důvěru.
Zdá se, že konflikt mezi USA a Izraelem, tedy agresory, a Íránem bude brzo pokračovat. Pokud armády USA a Izraele zaútočí na íránskou civilní infrastrukturu či dokonce zařízení, které zajišťuje odsolováním mořské vody pitnou vodu pro íránskou populaci, zaútočí íránské rakety na stejná zařízení v arabských státech Perského zálivu. Tedy v těch, které pokračují v podpoře vojenských úderů Spojených států. A oblast Perského zálivu bude zničena. Což ve svých důsledcích bude znamenat humanitární katastrofu nedozírných rozměrů. To tedy na jedné straně. Na straně druhé se to týká celého světa, protože ceny ropy vyběhnou na dnes naprosto nepředstavitelnou úroveň. Bude to 150 dolarů za barel anebo více? Či o něco méně? V každém případě to bude mít dopad na životní úroveň lidí v Evropě a tedy i u nás. A větším problémem bude celková, tedy globální nedostupnost ropy a zemního plynu.
Ale zpět k prezidentu Trumpovi. Pokud se zaplete nevratně do konfliktu s Íránem, čeká jej politická katastrofa monumentálních rozměrů, srovnatelná nebo dokonce ještě větší než byla ta, kterou zažily Spojené státy ve Vietnamu. Ostatně vojensky vyřídit zemi s více než 90 miliony obyvatel, kteří jak se zdá, nemají úplně pitomou politickou elitu, nebude vůbec jednoduché. Američané projevili při odhadu svých možností řešit “ íránský problém“ bezmeznou aroganci a hloupost. Tedy, jejich politické vedení. Pokud bude současná situace eskalovat, bude to znamenat pro Trumpa politický konec. Pro republikány porážku ve volbách do Kongresu počátkem listopadu. A pro Trumpa impeachment nebo alespoň pokus o něj, již za rok touto dobou. Tedy poté, co začne Kongres USA fungovat po volbách v novém složení. Zdá se, že Trump se po úspěších, spojených s porušením mezinárodního práva, ve Venezuele (a do jisté míry také na Kubě) považoval za neporazitelného.
A teď čelí Spojené státy potenciálně nejvážnější politické krizi v novodobých dějinách své země. Ať udělají, co udělají, bude všechno špatně. A všechno posílí jejich globální rivaly. Tedy v první řadě Čínu, ale také Rusko. Zkrátka, nechtěl bych být teď v kůži amerického prezidenta.