V jakékoli jiné době americké historie by to znamenalo konec kariéry někoho jako je Scott Bessent, našeho ministra financí s omezenou inteligencí. Vyšlo to najevo včera, když se ho kongresman z Illinois Sean Casten ptal na ty „miliardy dolarů“, o kterých Trump neustále tvrdí, že je Amerika „získává“ z prodeje venezuelské ropy.
Bessent s Trumpem souhlasil a uvedl, že ropa a peníze z ropy, které jsme této zemi zabavili, představují „jedno z největších aktiv, jaká se kdy objevila v rozvaze USA“. Miliardy a miliardy dolarů.
Casten mu tedy položil jednoduchou otázku: Můžete nám říct, kdo ty peníze spravuje a kde se nacházejí? Můžete potvrdit, „zda tyto [finanční prostředky] směřují k osobám ve Spojených státech, či nikoli?“
Bessentova odpověď byla šokující jediné slovo: „Ne.“ On nic neřekne…
Zabral Trump ropu a peníze z ropy? Bessent to odmítá říct. Trump to odmítá říct. Ve skutečnosti nám nikdo z Trumpova týmu neřekne, kde ty peníze jsou, kdo je spravuje, ani kdo inkasuje úroky z nich.
Toto však víme:
Tři dny poté, co Trump unesl prezidenta Madura a jeho manželku, se přihlásil na svou nacisty zamořenou sociální síť a napsal, že příjmy z venezuelské ropy bude osobně kontrolovat on sám „jako prezident Spojených států“.
O tři dny později podepsal výkonný příkaz, jímž vyhlásil „národní stav nouze“ týkající se této ropy, aby se k penězům nemohl dostat žádný soud ani věřitel, čímž podrazil držitele dluhopisů a ropné společnosti, kterým Venezuela dlužila zhruba 150 miliard dolarů.
Poté Trump začal rozprodávat ropu, kterou jsme Venezuele zabavili. První zásilka podle agentur Reuters a Semafor směřovala za zhruba 500 milionů dolarů ke společnostem obchodujícím s komoditami Vitol a Trafigura – skupinám, o nichž Washington Post uvedl, že obě mají v minulosti záznamy o úplatkářských schématech spojených s prodejem ropy.
A tyto peníze nešly na účet ministerstva financí, jak bylo popsáno v Trumpově vlastním výkonném nařízení. Místo toho putovaly na bankovní účet v Kataru, a to hned poté, co mu představitelé této země darovali tryskáč v hodnotě 400 milionů dolarů. Vysoký úředník vysvětlil agentuře Semafor, že Katar byl vybrán jako „neutrální místo“, kde peníze „mohou volně proudit“ bez rizika zabavení.
Senátorka Elizabeth Warrenová byla pobouřena a řekla světu to, co si v té době myslela většina z nás: „Neexistuje žádný právní základ pro to, aby si prezident zřídil offshore účet, který ovládá, a mohl tak prodávat majetek zabavený americkou armádou. To je přesně ten druh kroku, který by přitahoval zkorumpovaného politika.“
V lednu ministr zahraničí Marco Rubio před Senátem vypověděl, že 300 milionů dolarů bylo odesláno do Venezuely na pokrytí mzdových výdajů vlády a dalších 200 milionů dolarů „stále leželo“ v Dauhá. Celou operaci označil za „nový“ a „krátkodobý mechanismus“.
O měsíc později však ministr energetiky Chris Wright v rozhovoru pro CNBC uvedl, že účet byl uzavřen a že do Kataru ani přes něj již nebudou proudit žádné další peníze… a od té doby nikdo nezjistil, kam se peníze poděly ani kde se nacházejí.
Kde jsou ty peníze?
Gregory Meeks, vedoucí člen výboru pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů, to nazval „offshoreovým tajným fondem“. Bessent, dotazovaný Castenem již v únoru, odmítl sdělit, které účty ministerstvo financí vůbec používá, a to i přesto, že Trumpův výkonný příkaz jmenoval právě jeho a ministerstvo financí správci těchto prostředků. Casten a senátor Chris Van Hollen v březnu znovu požadovali informaci o tom, kde se peníze nacházejí, a opět narazili na mlčenlivost. A pak znovu tento týden.
Mezitím se hromada peněz zvětšuje, zejména vzhledem k ropné krizi vyvolané Trumpovou idiotskou válkou proti Íránu. Na základě údajů agentury Bloomberg o sledování tankerů zveřejnila Rada pro zahraniční vztahy v dubnu odhad, podle kterého: „Během prvních čtyř měsíců, kdy Spojené státy uplatňovaly kontrolu nad venezuelským vývozem ropy, prošlo procesem charakterizovaným nulovou transparentností a minimálním dohledem téměř sto milionů barelů ropy v odhadované hodnotě 8 miliard dolarů.“
Úředník ministerstva zahraničí v dubnu před Kongresem vypověděl, že se do Venezuely vrátilo přibližně 3 miliardy dolarů, ale Trump se v červenci chlubil, že USA prodaly ukradenou venezuelskou ropu v hodnotě více než 13 miliard dolarů, a naznačil, že by tyto prostředky mohl přesměrovat na americkou armádu nebo kamkoli jinam, kam by chtěl.
Ještě v červnu se Marco Rubio pokusil uklidnit obavy Kongresu tvrzením, že auditorská firma KPMG „kontroluje každou výplatu“. Když se však v srpnu touto záležitostí zabýval libertariánský časopis Reason Magazine, zjistil, že nebyly zveřejněny ani smlouvy, ani audity.
A takzvaný web „Transparent Sovereignty“, který venezuelská vláda zřídila, aby světu ukázala své ropné transakce, uvádí pouze jediný prodej. Trump jim zjevně ani neříká, co s jejich ropou udělal, ani kam se poděly jejich peníze.
A nejde jen o ropu. V březnu odletěl ministr vnitra Doug Burgum s letadlem plným amerických těžebních manažerů do Caracasu a vrátil se domů s chlubením, že si odnesl přes 100 milionů dolarů ve zlatě. Uzavřel dohodu o jeho prodeji společnosti Trafigura, která je údajně nakloněná úplatkům, přičemž výnosy směřovaly, no, nikdo neví kam.
Jedná se o starý scénář, který zde Trump zřejmě následuje, a který již dávno zavedlo mnoho zkorumpovaných ropných států.
Například v roce 2014 guvernér nigerijské centrální banky Lamido Sanusi omylem prozradil senátu, že přibližně 20 miliard dolarů z příjmů z ropy se nikdy nedostalo do státní pokladny. Prezident Goodluck Jonathan na to reagoval tak, že ho propustil a označil ty peníze za „fantom“. Když společnost PriceWaterhouseCoopers nakonec provedla audit účetnictví, zjistila, že nejméně 1,48 miliardy dolarů prostě zmizelo.
Pracoval jsem v rámci mezinárodní humanitární pomoci v některých z nejzkorumpovanějších zemí světa, dostával jsem nabídky úplatků a byl jsem vyhrožován za to, že jsem je nepřijal, a vzorec, který zde pozoruji, mi je děsivě povědomý. Nikdy to drancování neoznamují; prostě vám přestanou sdělovat, kam se co podělo nebo komu to nakonec připadlo. Většina lidí usoudí, že to musí být v pořádku, když se o tom neinformuje ani nediskutuje, a debata utichne.
A tak jsme tady. Trump:
— oznámil, že si vzal ropu,
— poté, že si vzal peníze z prodeje ropy a uložil je v bance v zemi, která mu darovala letadlo 747 zdarma,
— najal obchodníky s minulostí v úplatkářství,
— odmítl zveřejnit smlouvy,
— pověřil své vlastní, pečlivě vybrané členy kabinetu jak výplatami, tak dohledem, a
— poté poslal Bessenta do Kongresu, aby odpověděl „ne“, když byl dotázán, zda bychom prosím, prosím, mohli vědět, kam to všechno zmizelo.
Mezitím se zdá, že republikáni v Kongresu náhle oněměli.
Kongresmani Casten a Joaquin Castro předložili ve Sněmovně reprezentantů návrh zákona Venezuela Oil Proceeds Transparency Act, který má donutit Úřad pro vládní odpovědnost (GAO) provést audit katarského účtu a všeho, co na něj navázalo. Republikáni odmítají nechat návrh projít výborem a Mike Johnson mu nedá šanci na projednání v plénu.