Součástí ideologie depopulace, tedy „vybití“ větší části lidstva různými metodami, je absolutní neúcta k životu od početí až do přirozené smrti. Umělé potraty, už nejsou vraždou, ale žena (nikoli otec dítěte) na ně má „právo“, protože malý bezbranný živý tvoreček je prý až do porodu její tělo.
Obdobné je to s eutanázií, tedy „lékařským“ zavražděním starého nebo nemocného člověka – zatím prý formálně na jeho žádost. Obě metody „vyčištění“ od nepotřebných zkoumali a v koncentrácích „testovali“ ideologové nacistického Německa. Ještě pár desetiletí po válce se to považovalo za důkaz nelidskosti Hitlerova režimu.
„Liberální demokracie“ Západu na něj nyní úspěšně navazuje. Součástí tohoto antihumanismu je i neúcta k tělesným pozůstatkům zemřelých.
V americkém státě Oklahoma prošel letos oběma komorami parlamentu, zákon, který otevírá cestu k tomu, aby se pozůstatky zkompostovaných lidských těl používaly jako hnojivo na zemědělské půdě. Zatím tento zákon vetoval minulý týden guvernér Kevin Stitt. Praxe kompostování lidských těl, ale v západním světě rychle roste.
Byznys s kanibalismem
Lidské kompostování, označované také jako „veraarding“ čili přeměna v půdu, spočívá v tom, že tělo je uloženo spolu s organickými materiály, jako jsou dřevní štěpka, sláma a vojtěška, do opakovaně použitelné nádoby. Působením mikroorganismů, tepla, kyslíku a vlhkosti se tělo rozloží během čtyř až osmi týdnů.
Kosti se rozemelou a smísí zpět s hmotou, která pak ještě několik týdnů zraje. Výsledkem je to, co zastánci označují jako živinami bohatá půda. Propagátoři metodu představují jako „ekologickou“ alternativu k pohřbu nebo kremaci.
Klíčovou postavou tohoto obchodního záměru uvádějícím tento druh kanibalismu do veřejného prostoru je Katrina Spadeová, zakladatelka firmy Recompose. Její vzdělání je pozoruhodné. Vystudovala nikoli biologii nebo medicínu, ale architekturu. Při studiu ji zaujaly kompostovací techniky z živočišné výroby.
Po pilotních výzkumech na Washingtonské státní univerzitě, založila v roce 2017 společnost Recompose v Seattlu. O dva roky později se Washington stal prvním státem v USA, kde bylo lidské kompostování legalizováno. Dnes je praxe zavedena ve čtrnácti státech včetně Colorada, Oregonu, Kalifornie a New Yorku. Oklahoma šla ještě dál a nebýt veta guvernéra legalizovala by kanibalismus.
Austrálie na stejné cestě
V Australském Novém Jižním Walesu se tento týden projednává zákon legalizující lidské kompostování, prezentovaný jako levná a ekologická alternativa v době, kdy se hřbitovy plní a kremace je zpochybňována kvůli emisím CO₂. Australská legislativa může obsahovat stejné mezery jako první verze oklahomského návrhu. Jakmile je praxe jednou zavedena, je běžně využívána v potravinovém řetězci, i když to vlády neradi přiznávají.
Málokdo ví, že takzvané biosložky, čistírenský kal, tedy vedlejší produkt čištění odpadních vod, se jako hnojivo na zemědělské plochy používají již desítky let. Jde o směs lidských výkalů, potravinových zbytků, bakterií a průmyslových odpadních vod.
Objednávejte živou vodu zde
Součástí tohoto koktejlu jsou i farmaceutické látky odváděné do kanalizace, například hormonální přípravky a jiné léky. Biosložky splňující americké normy třídy A nebo B pro patogeny a těžké kovy jsou federálně povoleny pro zemědělské využití. Velcí potravinářští výrobci o tom však pochopitelně systematicky mlčí.
Další Overtonovo okno dokořán
Vlády i firmy ujišťují veřejnost, že lidský materiál se do potravinového řetězce nikdy nedostane, legislativa přitom záměrně ponechává skuliny. Také vyhledávače AI nápadně rychle mlží, jakmile se uživatelé zeptají na rizika lidského kompostu v potravinách. Jsou naprogramovány tak, aby se tomuto skandálnímu tématu vyhnuly.
Oklahomská kauza ukazuje, že záruky se vytváří teprve poté, co se občané a politici vzbouří. To není zrovna uklidňující. Kdo vedle sebe položí historii čistírenských kalů, interrupčních pilulek v odpadních vodách a nyní kompostování lidských těl, vidí jasné spojení.
Jde o typické Overtonovo okno: Co by se ještě před pár desetiletími zdálo absolutně nepřijatelné, vyloučené a nemyslitelné, je najednou akceptovatelné – či dokonce „prospěšné“. To proto, že Hranice toho, co se považuje za přijatelné, se posouvá krůček po krůčku.
Film Soylent Green z roku 1973, v němž se lidské maso zpracovává jako potravina, vypadal desítky let jako absurdní dystopie. Dnes se to stává realitou. Kanibalistické „okénko“ se již pootevírá.
Dokud vlády předkládají zákony se záměrně vágně formulovanými výjimkami a dokud zemědělské lobby mohou používat čistírenské kaly bez transparentnosti, je ostražitost namístě.
Ubráníme se alespoň této nelidské zvrhlosti?