Obsah
Vztahy mezi Spojenými státy a Kubou se v posledních týdnech dramaticky vyhrotily. Donald Trump otevřeně usiluje o násilnou změnu režimu na ostrově a stupňuje ekonomický i diplomatický tlak, zatímco Havana se připravuje na nejhorší scénář, přímou vojenskou konfrontaci. Situace připomíná nejnapjatější momenty studené války, jen s tím rozdílem, že v rovnici tentokrát figurují íránské a ruské drony a propagandistická válka vedená prostřednictvím struktur OSN.
Varování před krvavou lázní
Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel v pondělí 18. května na sociální síti X prohlásil, že hrozby vojenské agrese ze strany USA jsou všeobecně známé a že již samotná hrozba představuje mezinárodní zločin. Pokud by se naplnily, vyvolaly by podle jeho slov krvavou lázeň s nedozírnými následky pro regionální mír a stabilitu.
Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez ve svém vyjádření zdůraznil, že Kuba má podle Charty OSN právo na legitimní sebeobranu, a obvinil Washington, že den za dnem vytváří záminky, aby ospravedlnil nejen brutální imperialistickou ekonomickou válku proti kubánskému lidu, ale i případnou vojenskou invazi.
Podle zpravodajského portálu Axios si Kuba pořídila více než 300 vojenských dronů z Ruska a Íránu. Jak informuje Military Watch Magazine s odkazem na americké zpravodajské služby, kubánská armáda údajně zvažuje jejich nasazení proti americké námořní základně na Guantánamu, americkým válečným lodím i cílům na Floridě, konkrétně města Key West. Levné bezpilotní prostředky by prý Kubě mohly umožnit asymetricky ohrožovat americkou infrastrukturu vzhledem k blízkosti pobřeží USA.
Kubánská strana nicméně trvá na tom, že jde výhradně o obranná opatření. Rodríguez uvedl, že Kuba se připravuje čelit vnější agresi v rámci práva na legitimní sebeobranu, a nemá žádné agresivní úmysly. Jde zjevně o falešné záminky. Navíc mimořádně směšné. Představa, že by Kuba s pár drony zaútočila na po zuby ozbrojeného obra, je jen pro ty nejprostší hlavy.
Hrdá kubánská odpověď
Média zdůrazňují vojenskou rétoriku. Skutečnou pohromou pro jedenáctimilionovou kubánskou populaci však zůstává americké ekonomické embargo, jež v různých podobách trvá od počátku šedesátých let minulého století.
Spojené státy v posledních týdnech prakticky zablokovaly veškeré dodávky energií na ostrov, což vedlo k akutnímu nedostatku paliva. Elektřina je v mnoha oblastech dostupná jen jednu až dvě hodiny denně. Potraviny jsou drahé a řada základních komodit včetně léků je prakticky nedostupná.
Po ruském tankeru s ropou, který proplul blokádou, přinesla v pondělí záblesk naděje loď Asian Katra, která na Kubu dovezla humanitární pomoc z Mexika a Uruguaye. Celkem 1 600 tun potravin a hygienických potřeb. Zásilka má být distribuována především dětem, důchodcům a dalším lidem v nouzi.
Washington Havaně sice také nabídl humanitární pomoc v hodnotě 100 milionů dolarů, jenže jde o pokrytecké gesto. Vždyť jsou to právě americké sankce, které kubánskou humanitární krizi způsobily. Není proto divu, že hrdá kubánská vláda tuto „pomoc“ zatím odmítla.
Tlak na Kubu Američané stupňují ve všech ohledech. Agentura Reuters minulý týden s odvoláním na zdroje z amerického ministerstva spravedlnosti informovala, že prokurátoři připravují obžalobu proti bývalému kubánskému vůdci Raúlu Castrovi kvůli sestřelení dvou letadel humanitární organizace „Bratři záchrany“ v roce 1996. Obžaloba čtyřiadevadesátiletého Castra připomíná „venezuelskou“ metodu přípravy únosu hlavních představitelů země.
Zase „lidská práva“?
Již v b březnu byl zveřejněn dopis čtyř zvláštních zpravodajů OSN adresovaný kubánské vládě. Havanu obviňují z porušování lidských práv zadržováním politických vězňů bez řádného soudního procesu. Podle dopisu jde o osoby uvězněné v souvislosti s protesty v červenci 2021.
Při bližším pohledu ovšem zjistíme, že zpravodajové mají úzké vazby na struktury financované západními vládami a soukromými nadacemi. Kolumbijka Gina Romerová, jedna ze signatářek dopisu, téměř deset let vedla organizaci „Červený muž“, jež dlouhodobě přijímala finanční prostředky od amerického ministerstva zahraničí a Národní nadace pro demokracii.
Irene Khanová, další signatářka, v minulosti vedla Amnesty International a řídila organizaci financovanou vládami USA, Velké Británie a EU. Mary Lawlorová rovněž působila v Amnesty International a založila organizaci „Obránci v první linii“, financovanou Evropskou komisí a nadacemi Open Society Foundations George Sorose. Čtvrtá signatářka, Řekyně Alexandra Xanthakiová, vede projekt financovaný Evropskou unií.
Informace, na nichž zpravodajové svá obvinění postavili, jim prý dodala organizace „Obrana vězňů“ se sídlem v Madridu, založená kubánsko-španělským podnikatelem Javierem Larrondem. Ten na webových stránkách organizace sám přiznává rozsáhlé zkušenosti s aktivitami namířenými proti kubánské vládě.
Organizace je mimo jiné i za nové vlády financována z programu na podporu transformace ministerstva zahraničí České republiky. Larrondo má údajně vazby na Kubánsko-americkou národní nadaci financovanou CIA k podpoře protikubánských aktivit.
Washington manipuluje Valné shromáždění
Vyčpělý příběh o lidských právech je však jen jedním z nástrojů politického nátlaku. Spojené státy se dlouhodobě snaží ovlivňovat i hlasování přímo v orgánech OSN.
Loni v říjnu agentura Reuters odhalila dva interní dokumenty amerického ministerstva zahraničí, které instruovaly americké diplomaty v desítkách zemí, aby na tamní vlády vyvíjeli tlak a přiměli je hlasovat proti každoroční rezoluci Valného shromáždění OSN požadující ukončení americké blokády Kuby. Hlavním argumentem přitom bylo údajné kubánské zásobování Ruska ve válce na Ukrajině. To zní obdobně směšně jako údajná příprava Kuby na invazi do USA – a samozřejmě pro toto tvrzení neexistují žádné důkazy.
Kampaň pro Kubě však přesto přinesla své ovoce. Zatímco dosud proti rezoluci hlasovaly maximálně čtyři země, tentokrát jich bylo sedm, nově se přidaly Argentina, Maďarsko, Makedonie a Ukrajina. Navíc výrazně vzrostl počet absencí, zejména středo a východoevropských zemí jako Polsko, Česká republika, Rumunsko. Nebo pobaltské státy, které dříve rovněž hlasovaly pro ukončení embarga.
Dojde na Orešniky?
Napětí mezi Washingtonem a Havanou sahá až do dob revoluce Fidela Castra v roce 1959. Současná eskalace však přichází v nových geopolitických podmínkách. Moskva je oslabena válkou Západu proti Rusku na Ukrajině, a nemůže tak jako v době Karibské krize v říjnu 1962 aktivně Kubu bránit.
Přesto se čím dál více objevují v Rusku hlasy, že by Moskva měla dodat na ostrov několik obávaných Orešniků (nosčú jaderných zbraní) aby Američany od invaze odradila. Je však vysoce nepravděpodobné, že by v této době ruské vedení chtělo situaci vyostřit do Karibské jaderné krize č. 2. To se spíš postará Kubáncům o zpravodajské informace, které by v případě invaze umožnily reprízu výprasku Američanů v Zátoce sviní.
Další možnosti dává Kubě nový styl asymetrické války, který můžeme sledovat na Ukrajině i na Blízkém východě. Bezpilotní technologie jsou účinnou zbraní i proti mnohem silnějšímu protivníkovi. Důležitý je také geopolitický kontext, v němž se Kuba stále více přiklání k uskupení BRICS a udržuje vztahy s Ruskem, Čínou i Íránem.
Washington stupňuje tlak na všech frontách. Havana se snaží balancovat mezi diplomatickým odporem, vojenskou přípravou a snahou udržet při životě obyvatelstvo trpící nejhorších krizí v moderních dějinách ostrova.
Karibik se prostě opět stává jedním z nejnebezpečnějších geopolitických uzlů v současném chaotickém světě.