Zahradil se na začátku rozhovoru vyjádřil k festivalu ve Strážnici a slovům ministrů Klempíře a Macinky. Mluvil zejména o části společnosti, která se nesmířila s výsledkem voleb. A že „to nese nepěkné ovoce“. „Ten festival je dotovaný ze státního rozpočtu, tak ministr, ať už jakýkoliv, by měl mít právo tam alespoň něco říct. Pár vět, to není nic politického. A to publikum by to mělo nějakým způsobem akceptovat, i když ho třeba nesnáší nebo nesouhlasí s jeho politickou stranou nebo vládou,“ prohlásil a vzpomněl na atmosféru před volbami do europarlamentu v roce 2009, kdy na Jiřího Paroubka házeli někteří lidé vajíčka. Což mu tehdy přišlo za čárou.
Kult svatého lampasáka
Hovořil také o prezidentu Pavlovi a obdivu k němu, ke kterému se připojují i některá mainstreamová média. „Kult svatého lampasáka,“ nazývá Zahradil tento fenomén. Dodal, že zde vzniká cargo cult. „Tady se vytváří něco podobného, ta část společnosti a na ní navázaných médií, která se s volebním výsledkem nesmířila a nehodlá se s ním smířit, tu vládu považuje za ztělesnění veškerého zla, považuje ji za vládu vlastizrádců, tihle lidé hledají nějakého spasitele, který jim proti té vládě pomůže, a našla ho paradoxně v osobě tohoto pana prezidenta, do kterého si projektuje, téměř reinkarnuje Václava Havla,“ zhodnotil. Tito lidé podle něho velice trpěli při 10 letech prezidentování Václava Klause a následně 10 letech Miloše Zemana a teď mají pocit, že mají konečně „svého“ prezidenta.
Paradoxní na tom Zahradilovi přijde, že zatímco Václav Havel byl za komunistického režimu disident, tak Petr Pavel byl „poslušným kolečkem v systému“. A teď se k němu „bývalý fanklub Václava Havla“ upíná. Zahradilovi přijde paradoxní i to, že k Havlovi se hlásili zejména levicoví liberálové a za komunismu antisystémoví lidé. Jenže nyní se to dle Zahradila posouvá k „silovým složkám ve společnosti“. A ty by podle něho rozhodně neměly být těmi, které určují témata veřejného diskurzu v zemi. „To se bohužel děje a má to souvislost s tím, že jeden z těch lidí, jejich reprezentant sedí na Pražském hradě,“ říká.
Jednu spojitost ale Zahradil u Havla a Pavla vidí. Konstatoval, že Havel byl představitelem „nepolitické politiky“ a nedůvěřoval systému politických stran. „Jeho představa byla taková, že tu společnost by neměli řídit politici, protože politici jsou korumpovatelní a podbíziví, voliče omámí sliby a ti jim to tam pak naházejí. Že by tu společnost měla řídit, mít na ni rozhodující vliv nějaká vyspělá elita, to znamená intelektuálové, umělci, spisovatelé. Prostě co bychom nazvali kulturní fronta,“ popsal a dodal, že tato představa neobstála v konfrontaci s pragmatickým politickým systémem Václava Klause. „Petr Pavel podle mě tuto nedůvěru k politickému systému sdílí,“ odhadl s tím, že tato nedůvěra převládá i v Pavlově okolí. Má za to, že v silových složkách převládá názor, že mají hlídat Ústavu a strážit demokracii, a to i před politiky. A je podle něho nutné předejít tomu, aby si silové složky toto myšlení osvojily, protože pak se budou těžko vracet do normálního systému, kde jsou podřízené politickému systému.
Reklama
Další kompetenční žaloba?
Zahradil se věnoval i otázce vedení delegace na summit NATO. Dle něho to, že je prezident součástí delegace, neznamená, že ji vede. A nadhodil, že pokud si vláda bude trvat na tom, že vedoucím delegace je Andrej Babiš, tak se možná dočkáme další kompetenční žaloby, možná dokonce i předběžného opatření. „Kdy se prezident bude domáhat toho, aby nebyl zařazen do delegace jako pouhý člen, ale byl zařazen jako vedoucí,“ vysvětlil.
Podle něho je zde ze strany Hradu snaha posunout systém v ČR směrem k poloprezidentskému, kdy si pomocí ad hoc rozhodnutí Ústavního soudu prezident vymůže některé pravomoci. „Já myslím, že to dělá zcela záměrně, zcela účelově, s vidinou toho případného druhého mandátu,“ říká bývalý europoslanec s tím, že zatím je Pavel ve volbě favoritem. Ale dodává, že podle reakcí na sítích si prezident vymáháním pravomocí přes Ústavní soud, zvlášť když většinu soudců jmenoval sám, příliš nepomohl.
Pavel – lídr opozice
Podle Jana Zahradila se prezident, ač se tomu může bránit, vyprofiloval jako neformální lídr opozice. Což je dáno i tím, že opozice žádného skutečného lídra nemá. „To jsou všechno béčkoví politici, ať už v ODS nebo ve STAN, nebo v jiných stranách,“ hodnotí. Proto se prý okolo prezidenta „ovíjejí“, protože cítí, že z toho mohou nahnat politické body.
Reklama
Zahradil si všímá, že prezident se proti vládě začal vymezovat i v oblastech, které mu nepřísluší. Jakmile vláda oznámí něco lehce kontroverzního, prezident zaujme opačné stanovisko. „Nikdy to není tak, že by to vymlčel nebo se k tomu nevyjádřil nebo že by to nechal být a řekl: To je záležitost vlády. Já jsem prezident, já vím, že jsou na to názory pro i proti, já to schválně nebudu komentovat, protože nechci tu společnost dál rozdělovat. On je skutečně v tuhle chvíli nositelem opoziční rétoriky, vymezuje se proti té vládě v podstatě na jakémkoliv tématu. A musí tedy umět unést, že se mu bude říkat opoziční prezident,“ soudí s tím, že pro něho je opozičním prezidentem nepochybně.
JAN ZAHRADIL
Bývalý europoslanec Jan Zahradil v Rozhovorech PL řešil zejména Hrad a jeho okolí. Přijde mu paradoxní, že ti, kdo uctívali disidenta Havla, teď oslavují Petra Pavla, který byl za komunismu jedním z koleček v systému. „Kult svatého lampasáka,“ popsal chování lidí, kteří se nesmířili s výsledkem voleb.
Reklama
*