Obsah
Vlajky svatého Jiří. Křesťanské hymny. Skandování „Kristus je Král.“ Ženy na vozíčcích poukazující na rozpadající se Národní zdravotnickou službu. Veteráni zahořklí poznáním, že bojovat za tuhle zemi bylo ztráta času. A k tomu íránští exulanti s předrevoluční vlajkou…
Sto tisíc lidí. Centrum Londýna. „Chceme Starmera pryč!“
Premiér Keir Starmer reagoval nasazením 4 000 těžkooděnců, dronů, vrtulníků a technologie rozpoznávání obličejů na dopravních uzlech. Prohlásil, že demonstranti jsou „připomínkou toho, s čím bojujeme“ a jejich organizátoři „šíří nenávist a rozdělení.“
Pokud vám to připomíná stotisícové demonstrace v Praze proti vládě Petra Fialy a její označování demonstrujících za dezoláty, kremelské agenty (případně za „svině“), nejste daleko od pravdy. Tahle vypadá i „demokratická reakce“ na nesouhlas vlastních občanů v Británii roku 2026.
Muž na odpis
I „popularitu“ převzal Starmer (stejně jako Macron či Merz) od Fialy:
Průzkum Ipsos: 13 % spokojených, 79 % nespokojených. Nejméně oblíbený premiér od doby, co průzkumy existují – horší než Johnson v Partygate, horší než Trussová po ekonomické katastrofě, horší než Corbyn. A přitom stojí před kamerami a říká, že je v „boji za duši Británie.“
Co Starmer dělal, zatímco padal? Posílal miliardy na Ukrajinu. Jmenoval Petera Mandelsona – muže propojeného s Jeffreym Epsteinem – velvyslancem v Americe. Zrušil příspěvky na topení pro důchodce. Zvýšil daně zemědělcům. Roky blokoval vyšetřování systematického znásilňování britských dívek. A nepřetržitě mluvil o „hodnotách“, „rozmanitosti“ a „inkluzivitě.“
97 labouristických poslanců – téměř třetina vlastní poslanecké základny – mu napsalo, ať odejde. Čtyři ministři podali demisi. Sama místopředsedkyně vlády Raynerová ho veřejně kritizuje.
A v ulicích demonstrují pod vedením Tommyho Robinsona.
Tommy Robinson: Modlí se! Zatknout!
Britská média nevynechají jedinou příležitost, jak tohoto významného aktivistu a bojovníka za pravdu a spravedlnost očernit. Rovněž nikdy nevynechají příležitost zdůraznit, že „jeho skutečné jméno je Stephen Yaxley-Lennon“ – a jako co? Je zločin mít „v podzemí“ pseudonym?
Britská justice ho zastavila na přechodu Eurotunelu a obvinila ho z terorismu. Důvod? Odmítl sdělit PIN svého telefonu, aby se v něm fízlové nemohli hrabat. Soud ho tentokrát výjimečně obvinění zprostil. Konstatoval, že byl zadržen nikoli na základě podezření z terorismu, ale protože „je to Tommy Robinson.“ Soudce doslova řekl: zadržení „budilo dojem svévolného rozhodnutí založeného na tom, kdo jste.“
Ve vězení konvertoval ke křesťanství. Před demonstrací sdílel na síti X modlitbu Páně (Otčenáš). Na pochodu se rozdávaly letáky „Co říká Bible k otázce přistěhovalectví.“ Řečníci vyzývali dav k „obraně křesťanské víry ve vlastní zemi.“
Toto jsou pro dnešní totalitní evropské vlády samozřejmě extremisté. Křesťané s vlajkami a modlitbou. Zatímco muslimští imigranti, kteří po desetiletí znásilňovali britské dívky za institucionálního ticha, dostávali podmínky nebo vůbec nic.
Starmer zrušil cestovní povolení polskému europoslanci Dominiku Tarczyńskému. Nesměl vstoupit na britské území, protože chtěl promluvit na demonstraci, která se Starmerovi nelíbí.
Tarczyński: „Tohle je komunismus 21. století. Starmera budu žalovat osobně – ne vládu či jiné instituce, ale Starmera osobně.“ ECR v Evropském parlamentu to nazvala „znepokojivým precedentem.“
Zakázáni byli také americká aktivistka Valentina Gomezová, nizozemská aktivistka Eva Vlaardingerbroeková, poslanec německého parlamentu za AfD českého původu Petr Bystroň a několik dalších. Celkem osm lidí.
Starmer přitom téhož měsíce Trumpovi do očí prohlásil, že svobodu slova bude Británie střežit „žárlivě a zuřivě.“ Nevíme, jestli se tomu Trump hořce smál. Doufejme, že ano.
Na letišti Heathrow britští policisté zadrželi irského komika Grahama Linehana – přímo u schodů z letadla – za příspěvky na síti X, které napsal ze svého domova v Arizoně. Za kritiku transgenderové ideologie. Protože šlo o Američana, nakonec to musel korigovat sám Starmer s tím, že policie zašla „příliš daleko.“
Organizace na ochranu svobody slova zaznamenala za jediný rok jeho vlády nárůst členství z 14 000 na 35 000. Rekordní byl též počet žádostí o pomoc. To je ta „žárlivá a zuřivá“ ochrana svobody slova.
Obránce muslimských zabijáků
Rotheram. Rochdale. Telford. Derby. Oxford. A desítky dalších měst. Organizované gangy mužů převážně pakistánského původu systematicky znásilňovaly, obchodovaly a týraly tisíce mladých dívek, převážně bílé, britského původu. Policie to věděla. Sociální pracovníci to věděli. Úřady to věděly. Roky nedělaly nic – ze strachu, že je obviní z rasismu. To jsou závěry zpráv, které si objednaly britské úřady.
Keir Starmer byl v letech 2008–2013 ředitelem Crown Prosecution Service (CPS). V roce 2009 CPS rozhodla nepodniknout kroky proti členu rochdalského gangu. Vyšetřovatelka Maggie Oliverová odešla z manchesterské policie právě kvůli rozhodnutím CPS. Dnes požaduje, aby Starmer vypovídal pod přísahou. Konzervativní stínový ministr vnitra napsal, že Starmerovo angažmá v těchto selháních je „velmi znepokojující“, což vysvětluje, proč se tak urputně bránil vyšetřování.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Jak se bránil? Prohlásil, že volání po vyšetřování je „naskakování na lep krajní pravice.“ Pak udělal obrat o 180 stupňů a vyšetřování nařídil. Jenže nakonec – tiše, poslední den před parlamentními prázdninami, kdy sněmovna zela prázdnotou – vyšetřování přenesl z celostátního na lokální samosprávy.
Muž, který roky kryl znásilňování britských dívek, dnes označuje jejich obhájce za extremisty a blokuje jim vstup do Londýna. A korporátní média píší a vysílají o údajných Robinsonových přestupcích z devadesátých let.
Tweet = 31 měsíců. Znásilnění = podmínka.
Lucy Connollyová. Chůva. Matka. Žena s čistým rejstříkem. Po vraždě tří dívek ve Southportu napsala v afektu rozhořčený tweet, ale v obavě z pronásledování ho raději obratem ho smazala. Stejně dostala 31 měsíců (!) vězení za „podněcování rasové nenávisti.“ Poslanec Rupert Lowe konstatuje: „morálně odpudivé.“ Trest obvyklý pro pokusy o vraždu (pokud nejste přistěhovalec a muslim). Pro bezúhonnou ženu, která napsala a smazala rozhořčený tweet.
Porovnejme to s podmíněnými tresty pachatelů z Rotherhamu. Porovnejme to s tím, že britská policie měla speciální jednotky monitorující Twitter, ale léta neměla kapacitu vyšetřovat organizované sexuální násilí na dětech.
Porovnejme to s tím, že britský nový zákon dává cenzorním orgánům pravomoc zasahovat do projevů „urážlivých, neslušných nebo obtěžujících.“ Orwell by se styděl za svou nedostatečnou obrazotvornost.
Elon Musk zaplatil Robinsonovi advokáty a označil to za cenzuru. Lídr liberálních demokratů Ed Davey na to reagoval výzvou k Muskovu zatčení a označením miliardáře za kriminálníka. Za zaplacení advokáta. V údajně demokratické Británii.
Brexit?
Ti, kdo pochodovali Whitehallem, z velké části hlasovali v roce 2016 pro Brexit. Pro heslo „vezměme si zpět kontrolu nad svou zemí.“ Deset let poté: kontrola nad tím, kdo do země přichází? Ztracena. Nad tím, co se učí děti? Ztracena. Nad tím, co smíte říct? Ztracena.
Výsledek: Nigel Farage a jeho Reformní strana Velké Británie (Reform UK). Otec Brexitu, muž, kterého establishment roky zesměšňoval a skandalizoval, vede stranu, která válcuje volby. Labouristé jsou v troskách. Konzervativci jako politické zombie. Farage – spojenec Trumpa, přítel pronásledovaných suverenistů po celé Evropě – je dnes hlavní opozicí.
Je to prosté: čím více Starmer označuje normální lidi za extremisty, tím více jich volí Reform UK. Čím více blokuje řečníky, tím více roste zájem o to, co říkají. Čím více nasazuje drony na vlastní občany, tím více si tito občané kupují tričko „Make England Great Again.“
Pane Starmere, vaše cenzura funguje skvěle. Akorát přesně obráceně, než jste zamýšlel. Jako v totalitách vždy.
Brusel, Berlín, Praha – tento film jsme viděli
Všichni víme, že co se děje v Británii není britský výstřelek. Je to europrojekt v praxi. Potlačování disidentů pod záminkou boje s „dezinformacemi“ a „nenávistí.“ Ostrakizace každého, kdo opustí povolený myšlenkový koridor. Bezhlavá podpora Kyjeva bez otázek – kdo se ptá, je okamžitě „putinův agent.“
Digital Services Act dává bruselským regulátorům pravomoc mazat obsah po celém kontinentu. Ve Francii zadržují novináře. V Německu trestají rodiče za odpor vůči genderové indoktrinaci ve školách. V Česku je seriózní diskuse o migraci, suverenitě nebo Ukrajině okamžitě mediální mafií progresivistů opatřena nálepkou „dezinformátor“ a personálním lynčem.
Starmerova Británie není varování před budoucností. Je to zrcadlo přítomnosti.
Křesťanství jako poslední obranná linie?
Na pochodu zaznělo: „Obrana křesťanské víry ve vlastní zemi.“ Britská půda je „nasáklá krví křesťanů, kteří ji bránili.“ Reverend Chris Wickland: „Lidé si začínají uvědomovat, že jejich dědictví pochází z křesťanství. A pokud ho nebudou bránit, způsob života, který znají, zanikne.“
Evropská civilizace – ta, která dala světu právo, vědu, lidskou důstojnost, nemocnice, univerzity a zrušení otroctví – nevyrostla z prázdna ani z bruselských direktiv. Vyrostla z křesťanství. Z přesvědčení, že každý člověk má důstojnost, protože je stvořen k obrazu Božímu. Tuto důstojnost nelze vymazat tweetem o „nenávistném projevu.“
Woke ideologie není neutrální světonázor. Je to náboženská náhrada se svými dogmaty, kněžstvem, kacíři a inkvizicí. Místo Boha uctívá diverzitu. Místo hříchu pracuje s privilegiem. Místo spasení nabízí správnou identitu. A jako každý totalitní systém platí: kdo nesouhlasí, není v omylu. Je nepřítel.
Proto jsou na Whitehallu kříže a Otčenáš. Protože bez duchovní kotvy je civilizace loď bez kýlu – a každá vlna ji otočí.
Dějiny nepíše Scotland Yard
Keir Starmer nasadil proti demonstrujícím 4 000 policistů, drony, vrtulníky, rozpoznávání obličejů. Má k dispozici korporátní mainstreamová média, bruselské přátele, stovky neziskovek, akademiky a celebrity.
A je na dně v průzkumech.
Disident Tommy Robinson má za sebou pět vězeňských trestů, bankrot, daňový úřad v patách, nepřátele od BBC po Brusel.
A vede sto tisíc lidí na Whitehallu.
Británie se probouzí. Pomalu, bolestivě, ne vždy elegantně – ale probouzí. Právě tak jako Italové, Poláci, Maďaři, Slováci, Němci, Francouzi i Češi. Lidé, kteří mají dost toho, jak jim progresivní kněžstvo diktuje, co smějí myslet, říct, koho volit a jakým jazykem mluvit.
Britské dějiny nepíše Scotland Yard. Aktuálně je začínají psát ti, kdo stojí na náměstí a říkají nahlas to, co ostatní šeptají v soukromí.
A na tom náměstí jich bylo sto tisíc. Zatím. Jen.