Každým dnem se přibližují volby. Komunální a do třetiny senátu. Mnozí si myslí, že jde o volby druhého, respektive třetího (senát) řádu. Dokonce i ti, kteří si to nemyslí, podle toho žel jednají. Nikoli ovšem voliči té výrazné menšiny shromáždění kolem stran bývalé pětikolky. Pro ně jsou – zvláště ty senátní – metodou, jak vracet „mlčící většině“ údery, které jim občas uštědří ve volbách „velkých“, všeobecných, sněmovních.
Opět proto stoupá důležitost všech způsobů manipulace voličskými skupinami: Pětikolkařská potřebuje nejen potvrzení správnosti své zničující uhlířské víry, po poslední volební porážce v těch „velkých“ docela frustrované, ale především zvýšení odhodlání a motivace. K tomu slouží především miliardářská korporátní média s takzvaně veřejnoprávními v čele. I ta ovšem potřebují v těchto chvílích něco výživnějšího. Optimální pastvu jim nabízejí agentury pro výzkum veřejného mínění.
Většina veřejnosti je bere jako jako „instituce“ – a to dokonce bez ohledu na to, jestli jejich „výzkumům“ věří. Znovu a znovu ty nesmysly významnou část spoluobčanů vzrušují – a berou je jako něco plus mínus reálného. Ve skutečnosti jde však o privátní obchodní firmy, jimž oficiální punc dodávají právě ona zmíněná média, která jejich zboží zveřejňují, interpretují jako objektivně zjištěnou věc – a činí z toho dalekosáhlé závěry.
Ten zatím poslední si objednala televize PRIMA u STEMu. Nemá smysl se jeho výsledky blíže zabývat, je to z definice zkažené „zboží“, ale smysl má připomenout: Zakladatelem a majitelem STEM je Jan Hartl. Muž, o jehož „pětikolkařské“ politické orientaci nelze pochybovat. Nikoli však proto, že by byl nutně „liberálně-progresivisticky“ založen. Jaké má skutečné vnitřní ideové uspořádání totiž není důležité. Je na trhu a slouží těm, kteří platí. A budou i budoucnu.
Andrej Babiš právě zveřejnil pozoruhodný údaj, jímž se „kupodivu“ zmíněná korporátní média nezabývají: fialová pětikolkařská vláda k nim za čtyři roky přesunula různými cestami, kanály a metodami více než pět miliard (!) korun z veřejných peněz.
Těm „veřejnoprávním“, která mají přece jen o něco omezenější možnosti přijímat každoročně stovky milionů skrze „reklamu“ (nejobvyklejší metoda korupce), přidala vládní mafie na poslední chvíli před volbami další stamilióny ze zvláštní daně – takzvaných poplatků.
Ani to ale zdaleka není všechno. Další stamilióny či nižší miliardy posílá „vybraným“ propagandistům Brusel. Evropská komise totiž vyslyšela kvílení, že těm tištěným klesají počty čtenářů, což se v jiném „gardu“ týká ovšem i jejich „dcerušek“ na internetu. Proč asi, tím se nezabývá, neb je to jasné. A tak – opět z daní, z veřejných peněz – je docela nezakrytě „dotuje“. Co za to chce netřeba složitě vysvětlovat.
Vysíláme zde
A vedle toho jsou tu ještě miliardáři, kteří média přímo nevlastní, ale jsou rovněž „zaúkolováni“ z Berlína (přes Brusel): Jejich obchodní zájmy vyžadují, aby na „domácí úkoly“ protektora reagovali dostatečně pružně: Tu zaplatí kampaně pro skupinu instalující Petra Pavla na Hrad, tu své soukromé peníze posílají třeba sorosovskému Fondu nezávislé publicistiky a dalším politickým neziskovkám. Vrátí se jim to přes dvě tři kolena bohatě ve státních zakázkách z Prahy nebo z Bruselu.
Malý Velký
To se samozřejmě týká také – či spíše na prvním místě – privátních televizí. Zvláště dvou velkých, NOVY a PRIMY. Ta BRUSELSKÁ, s výsměšným názvem ČESKÁ, je kompenzována zmíněnými „poplatky“ – o něž se právě proto nyní vede krvavý politický zápas.
A je příznačné, že ani současná vláda, které dominuje Andrej Babiš, si nedovolí víc, než převést platbu zhruba sedmi miliard (!) té zločinecké organizaci na státní rozpočet. O tu vůbec nejjednodušší možnost – udělat kratinkou novelou zákona z poplatků „nepovinné“, dobrovolné – o tu raději ani slovem nezavadí.
Babiše sice pronásledují bruselští velitelé zdejší hradně-fialové Páté kolony vpravdě havlovsky absurdní hrou o údajný trvající „střet zájmů“, ale vyvolat s nimi kvůli dobrovolným poplatkům válku, to si velký AB přesto nedovolí. Má totiž ještě řadu jiných firem než „odložený“ Agrofert, které by mohly být krok za krokem zlikvidovány. Je Velký. Ale jen v českomoravské kotlině.
Objednávejte živou vodu zde
Chudí příbuzní
A jeho koaliční partneři k tomu ani neceknou. Proč? Prostě na to (finančně) nemají. Strany jsou nákladné organismy. Zvláště ve chvílích, kdy se blíží volby, což je u nás skoro pořád. Napohled vysoké státní příspěvky na to ani zdaleka nestačí. A oni nejsou na výplatních páskách bruselských kolonistů – respektive jejich mocných byznysových domácích tykadel.
Což platí zvláště pro SPD – Motoristé přece jen jisté obchodní vazby na některé zdejší movité podnikatele mají. I proto jsou také svými politickými postoji – zvláště vůči Rusku, Ukrajině a Izraeli – poměrně „mainstreamoví“. A byli by ještě daleko konformnější, kdyby se hned „nezadrhli“ s Filipem Turkem v mylném povolebním triumfalismu a nevyzvali na souboj bohatou hradní zahraniční centrálu reprezentovanou mluvící hlavou, agentem Pávkem 107. Je to prosté jak facka:
Proč asi má instituce, z níž Motoristé s Petrem Macinkou povstali (Institut Václava Klause) letos aktuálně největší potíže se sponzory? Dovolila si totiž vysoce svobodné a k podstatě mířící analýzy právě ukrajinské války a jejích příčin. A to se neodpouští. Všichni jsou to už jen chudí příbuzní velké politiky. Doby (zvláště leta devadesátá), kdy politické směřování bylo ještě docela svobodné, jsou dávno pryč. Nejpozději od 1. května 2004.
SPD je právě proto relativně nejvíce nepodvolenou součástí vládní koalice – protože je nejchudší (a teď – co je příčina a co důsledek?). Relativně, protože také musí z něčeho existovat a „investovat“ do finančně náročných předvolebních kampaní – jinak by zcela zmizela z politického povrchu. A to je přitom dlouhodobě zakotvená a má výraznou postavu ve svém čele. Tak prosté to je v té „demokracii“.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Všechno sedí, všichni běží
Když tedy Jan Hartl – a majitelé ostatních českých agentur pro „výzkum veřejného mínění“ – zvažují, komu prodat své od podstaty zkažené „výrobky“, dlouho neváhají. Jistě, pokud by si i ti „chudí“ zaplatili zmanipulované výsledky „průzkumu“, jsou zákazníky jako každý druhý. Asi to občas i udělají. Ale to neplatí v „hlavní sklizni“ – v předvolebním finiši.
Tady si musí obchodníci se lží rozmyslet, kdo je bude živit také v „mezidobí“. Z výše řečeného je snad jasné, komu dají přednost. Od ČT nemůže STEM očekávat nic, ta má (nepřekvapivě) pevnou vazbu s globalistickou agenturou Kantar, jež sídlí v Londýně. Je to agentura luxusní, drahá (právě tak jako ČT), ale svá „zjištění“ dělá (na rozdíl od ČT) profesionálně. Zkažené zboží (nastavit výsledky podle přání zadavatele) umí zabalit tak, že hned na dálku nesmrdí a nelezou z ní švábi.
S tím se ovšem většina našich agentur typu STEM příliš nepáře. Jednou hodí Motoristy tři desetinky nad pět procent, podruhé dvě pod čáru. Vždyť si také nechává (u menších subjektů) „chybovost“ na jednom procentu. Ať to posune, kam to posune, je pořád v „toleranci“. Je z obliga. Zbytek už je na zadavateli (a celém propojeném mediálním korporátu), aby z toho udělal dalekosáhlé závěry. V tomto případě třeba to, že i bez motoristů by koalice ANO – SPD zůstala u moci.
STEM tak zabil dvě mouchy jednou ranou (na puch a švábi nehleďme): Ještě více poškodil Motoristy (bezpochyby mají skutečný výsledek zhruba stejný jako před rokem, tedy kolem šesti procent) – a současně namotivoval voliče pětikolky. Někteří „volnější“ příznivci Petra Macinky a Filipa Turka (těch několik ostatních v okolí nestojí za řeč) při pohledu na výsledek pod pět procent možná nyní zaváhají.
A to přes to, že sociologická shnilotina nesleduje Motoristické komunální ambice – zvláště v Praze – ale hraje si z neznámých důvodů před komunálními na „předpoklad“ výsledků Velkých Voleb. To je ovšem u méně zapálených příznivců pod hranicí rozeznatelnosti. A současně druhá moucha: Pětikolkový volič poběží k oběma kolům senátních voleb s představou, že zachraňuje pokrok, demokracii a báječnou válku s Ruskem, což má fialová mafie a její jednotlivé součásti v programu pro veselé sebevrahy.
Špatný dobrý příklad
Proč se Andrej Babiš právě odpojil od Moto-podvozku a plácl si s Pávkem? Po shora řečeném je to snad jasné. Sice ho teď průzkum ještě trochu „poníží“ (aniž to na skutečném výsledku cokoli mění), ale ten příští (nejspíš až povolební) ukáže, jak mu to údajně prospělo. ANO se zase vrátí na hodnoty kolem plus mínus pětatřiceti procent. Banální hra v situaci, kdy ani jeden nic neriskuje.
Jistě by byla zajímavá otázka, proč v Německu se průzkumy tentokrát nečekaně téměř přesně strefily do hodnoty vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku. Co to signalizuje o možném přeskupování sil ve chvíli, kdy skutečné veřejné mínění se zjevně odpojuje od dosavadní poslušnosti vůči jediným povoleným „elitám“ a jejich médiím?
Něco takového, jako se stalo v USA před prvním i druhým vítězstvím Trumpovy „Alternativy pro Ameriku“. Ale to by bylo na úplně jinou úvahu o totální moci peněz – které ovšem v celém euro-atlantickém prostoru viditelně docházejí. Jenže v tomto případě by vtažení německého „výbuchu“ do snahy vyznat se v naší realitě bylo špatným dobrým příkladem. Nekoukejme tam.
Tam totiž právě o něco skutečně jde.