Ztráta zaměstnání několik let či měsíců před dosažením důchodového věku může člověka postavit před nepříjemnou volbu. Hledat za každou cenu nové místo, přečkat zbývající dobu v evidenci úřadu práce, požádat o předčasný důchod, nebo využít vlastní úspory a odejít do takzvaného předdůchodu? Data přitom ukazují, že právě nezaměstnanost je před odchodem do penze poměrně běžná a u části lidí funguje jako vědomý způsob, jak poslední měsíce před důchodem finančně překlenout.
Podle nedávné analýzy ministerstva práce prošlo alespoň jednou evidencí na úřadu práce před přiznáním důchodu přibližně 30 procent sledovaných lidí a u 21 procent byla nezaměstnanost posledním stavem před nástupem do penze. U lidí, kteří odcházeli do předčasného důchodu, byl podíl ještě vyšší – z nezaměstnanosti do něj vstupovalo 42 procent.
Nápadné je i načasování. Evidence se často soustřeďovala do posledních zhruba 11 až 12 měsíců před penzí, což zhruba odpovídá maximální délce pobírání podpory v nezaměstnanosti pro starší uchazeče. U části lidí tak zjevně funguje úřad práce jako určitý „most“ mezi zaměstnáním a důchodem.
I podle současných pravidel může být evidence před penzí výhodná také z pohledu budoucího důchodu. Doba, po kterou člověk pobírá podporu v nezaměstnanosti, se započítává jako náhradní doba pojištění a zároveň jde o vyloučenou dobu, takže nulový příjem nesnižuje průměr výdělků pro výpočet penze. Evidence bez podpory se započítává jen v omezeném rozsahu (podrobněji o tom píšeme například zde).