Obsah
Europarlament (EP) schválil další rezoluci proti Bratislavě. Po zpacifikovaném Maďarsku, kam Brusel po Orbánově odstranění instaloval svou loutku Magyara, je na řadě vzpurné Slovensko. Stejné metody ekonomického nátlaku a podpory domácí Páté kolony přes politické neziskovky. Stejné rezoluce bruselského pseudoparlamentu. Když se nějaká mafiánská metoda osvědčí, proč ji nezopakovat?
Maďarský scénář pro Slovensko?
Jakmile se některý členský stát EU odchýlí od nadiktovaného kurzu, vzápětí se nad ním začnou stahovat mračna v podobě rezolucí, vyšetřování a hrozeb zmrazení peněz. Maďaři kapitulovali, hurá na Slovensko!
Ve středu schválil Evropský parlament další, během pouhých tří týdnů už druhou, rezoluci namířenou proti vládě Roberta Fica. A přesně jako donedávna v případě Orbánově, jim vadí údajný „celkový stav demokracie“ v zemi.
Pro usnesení zvedlo ruku 347 z 537 přítomných europoslanců. Proti hlasovalo 165 zákonodárců a 25 se zdrželo. Rezoluci předložili zástupci frakcí EPP (lidovci), S&D (socialisté), Obnovme Evropu, Levice a Zelených. Tedy obvyklý konglomerát bruselských fašistů a progresivistického mainstreamu, který si osobuje právo rozhodovat o tom, co je a co není demokracie v jiné zemi.
Poslední varování
Předseda výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody Španěl Javier Zarzalejos se nechal slyšet, že jde o „poslední varování“. Ta formulace stojí za pozornost. Poslední varování obvykle udělují učitelky ve škole žákům, nebo mafiáni dlužníkům. V obou případech jde o demonstraci moci nad tím, kdo je v podřízeném postavení. A přesně takovou pozici si Brusel vůči nepodvolenému členskému státu pravidelně uzurpuje.
Europoslanci ve schváleném textu kritizují kde co. Údajné zásahy do nezávislosti justice, politický tlak na veřejnoprávní média, omezování prostoru pro nevládní organizace, legislativní změny v oblasti trestního práva, které údajně oslabují boj proti korupci. Vadí jim samozřejmě i loňská novela ústavy, která v otázkách „národní identity“ dává přednost slovenskému právu před evropským.
Vadí jim využívání zkráceného legislativního řízení. Vadí jim zrušení Úřadu speciální prokuratury a Národní kriminální agentury. Vadí jim dokonce i to, že Slovensko má v ústavě zakotvena pouze dvě pohlaví, jak výstižně poznamenal slovenský europoslanec Milan Uhrík z frakce Evropa suverénních národů. Ten obsah rezoluce bez okolků označil za ideologický útok progresivistů.
EU vadí Benešovy dekrety
A má pravdu. Stačí si projít seznam dalších výhrad, hned je jasné, že nejde o nějakou „ochranu právního státu“. Rezoluce se věnuje takzvané diskriminaci Romů, segregaci ve vzdělávání, údajné nedostatečné ochraně práv sodomitů. A také kritizuje zákon, který zavádí trestnost zpochybňování Benešových dekretů.
To je dnes pro nás zvlášť aktuální. Děje se tak právě ve chvíli, kdy se u nás scházejí Suděťáci a společně se zdejší Pátou kolonou usilují a změnu poválečných poměrů. A rámci tohoto svého „vznešeného úsilí o smíření“ útočí nejen na Benešovy dekrety, ale pro jistotu rovnou i na sochy našeho druhého prezidenta, který se vůči Němcům a jejich kolaborantům dokázal razantně postavit.
Není divu, že vyznavači Panevropy pod německým diktátem útočí na každého, kdo se bruselské (berlínské) mašinérii dokáže postavit, tak jak to činí Slovensko. Útok na demokracii pod hlavičkou „ohrožení demokracie“. Brusel tak všem vzkazuje: O tom, co je demokracie, rozhodujeme my. Demokracie je, když děláte to, co vám nadiktujeme.
Bruselský Urválek
Zvláště odporná je v celém příběhu role českého kolaboranta, lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského. Tento profesionální udavač, skvěle zapadá do týmu „nových lidovců“ vedených sudeťáckým kolaborantem, liberálem Janem Grölichem. Zdechovský se pasoval do role jakéhosi hlavního žalobce Slovenska v EP a své úlohy se chopil s urválkovskou horlivostí.
Minulý rok vedl misi rozpočtového kontrolního výboru Evropského parlamentu na Slovensko a od té doby se stal nejhlasitějším kritikem slovenské vlády v bruselském soustrojí. Vyzval třeba Slováky k nahlášení podezřelých projektů financovaných z eurofondů. A ejhle, sešlo se prý přes dva tisíce podnětů, z nichž asi 330 bylo předáno Evropskému úřadu pro boj proti podvodům, Úřadu evropského veřejného žalobce a Evropské komisi.
Údajně se prošetřuje kolem dvou set případů. Jako konkrétní příklad uváděl Zdechovský kauzu takzvaných „haciend“, při níž měly za peníze z eurofondů na slovenském venkově vyrůst luxusní vily namísto plánovaných penzionů.
Zdechovský fakticky organizoval sběr udání proti sousední zemi, se kterou nás pojí bratrské vazby. Před hlasováním ve Štrasburku prohlásil, že Slovensko se „za rok neposunulo k dostatečné nápravě“ a že Evropská komise musí zvážit „použití dostupných nástrojů na ochranu evropského rozpočtu, včetně možnosti zmrazení části evropských fondů Slovenska“. Jinými slovy: Peníze, na které mají slovenští občané jako plátci do společného rozpočtu plný nárok, by jim měly být zabaveny, protože se jimi zvolená vláda nechová tak, jak si Brusel přeje.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Zdechovský se přitom neostýchá míchat se i do dalších čistě vnitřních záležitostí Slovenska. Na tiskové konferenci v Bruselu kritizoval plán slovenské vlády omezit podvodné hlasování ze zahraničí, přičemž dramaticky dodal, že polovina jeho rodiny pochází ze Slovenska, takže prý rozumí tomu, „co se tam děje“. Tvrdil, že Slovensko je jediná země v EU, která by takto odebrala volební právo občanům žijícím v zahraničí.
Bruselští fašisté prostě po odstranění Orbána právě těmito metodami potřebují zlikvidovat dalšího nepřítele euro-totality. A slovenská Pátá kolona maskovaná za politickou opozici jim k tomu ochotně dodává munici.
Necháme je v tom?
Naštěstí se v českém parlamentu najdou i hlasy, které se za Slovensko jasně postavily. Poslanec SPD Jindřich Rajchl reagoval na rezoluci europarlamentu jednoznačně: „Přijde mi pozoruhodné, že když kterýkoliv stát neskáče tak, jak Brusel píská, hned se u něj přijde na to, že je tam ohrožena demokracie, a utnou se mu penězovody,“ napsal na sociálních sítích. A připomněl starý americký vtip: „Udělali jsme u vás několik zkušebních vrtů a zjistili jsme, že je u vás ohrožena demokracie.“
Evropská unie totiž skutečně postupuje podle stejného scénáře jako zámořská velmoc: Nejprve identifikuje „deficit demokracie“, poté přijde s nápravnými opatřeními – a kdo se nepodvolí, tomu zastaví tok peněz.
Rajchl šel ve své kritice ještě dál. „EU už nemá s demokracií nic společného. Je to čistá technokratická totalita,“ prohlásil. „Stojím jednoznačně na straně Slovenska. Protože pokud v tom nyní naše bratry necháme, tak si za chvíli úplně stejně podají i nás. Nejpozději v momentě, kdy se vzbouříme proti emisním povolenkám a Green Dealu obecně.“
V Bratislavě za Prahu
Ironií celého příběhu je způsob, jakým se s pojmem „demokracie“ zachází. Europarlament hlasuje o tom, zda je demokracie v jiné zemi dostatečná, přitom sám představuje instituci, jejíž demokratická legitimita je nulová. Rezoluce, která není právně závazná, slouží jako politický nátlakový nástroj, jehož cílem je donutit suverénní vládu ke změně kurzu. A pokud se nepodvolí, přijde finanční trest v podobě zmrazení eurofondů.
Slovensko se samozřejmě ničeho nedopustilo. Tedy pokud nepokládáme – tak jako Zdechovští všech odrůd totalitarismu – za nepřijatelné, aby demokraticky zvolená vláda prováděla reformy, které voličům slíbila: Dává přednost vlastnímu právu v oblasti národní identity. Reorganizuje státní instituce.
To je zločin proti demokracii? Nikoli. Ba právě naopak. Jde o legitimní kroky demokraticky zvolené vlády. Že se to nelíbí progresivistické většině v EP je pochopitelné. Ale kdo vládne na Slovensku? Oni, nebo politická reprezentace vzešlá z voleb?
Rajchl to řekl jasně. Pokud dnes necháme Brusel, aby finančně či jakkoli jinak politicky vydíral Slovensko, zítra se totéž stane nám. Postoj ke Slovensku bude lakmusovým papírkem pro Babišovu vládu, zda je schopná se za Slovensko postavit a využít práva veta v případě, že by se bruselská hydra pod vedením Lejnové a Kallasové rozhodla postupovat stejně jako v minulosti proti Maďarsku: zablokovat Slovensku peníze, na které má nárok – a tím vytvořit hospodářskou krizi. A pak…
Právo veta jako poslední pozůstatek suverenity států leží logicky v žaludku i našim bruselským kolaborantům. Jeho zrušením by byla dokončena výstavba bruselské kartouzské věznice s orwellovsky výsměšným názvem „Spojené státy evropské“.
Kdo jiný to může u nás podporovat než vlastizrádný prezident Sudeťáků Petr Pavel a jeho suita poradců na Pražském hradě, kteří v čele zdejší Páté kolony se právě „bratří“ s potomky německých henleinovců v Brně.
Pokud nepomůžeme Slovensku, aby se ubránilo, budeme brzy na řadě i my.
V Bratislavě se nyní bojuje i za Prahu.