Slovenský premiér Robert Fico musel před cestou na oslavy Dne vítězství do Moskvy překonávat polsko-litevskou vzdušnou blokádu. Dokonalá ilustrace vztahů v Evropské unii, kde spolu — zatím jen na diplomatické úrovni — bojují členské státy s opačnou zahraničně politickou koncepcí.
Ty ale aspoň nějakou koncepci či názor mají a neváhají dát to třeba i drsně najevo. Za Petra Fialy jsme byli jen nedůstojným ubohým echem německého Bruselu. Premiér Andrej Babiš před volbami dával najevo, že chce být naopak blízko odvážným postojům Roberta Fica.
Jenže po Orbánově „odstranění“ je z něj opět jen „chytrá horákyně“. Umožní sice Ficovi přelet do Moskvy přes naše území, zopakuje, že je „pro mír“ – čímž se přece jen trochu odlišuje od nejdivočejších unijních válečných bubeníků – ale tím jeho odvaha končí.
Před volbami si Babiš „ficovsky“ masíroval svaly: Zelenského Ukrajina je zkorumpovaná, oligarchové skupují úrodnou půdu, vstup této rozvrácené země do EU by byl „úplná katastrofa“, a vůbec — začněme konečně vážně mluvit o míru. Po volbách z toho zbylo společné zasedání vlád, kde Fico dramaticky proluvil o nutnosti nakupovat ruské uhlovodíky – a Babiš vedle něho „státnicky“ mlčel.
Fico mezitím absolvoval svou třetí cestu do Moskvy, ačkoliv ho ta druhá stála šest procentních bodů ve (patřičně „bruselsky cinknutých“) volebních průzkumech a šedesát tisíc pěšáků místní Páté kolony Bruselu v ulicích Bratislavy. Přesto letí znovu. Říká se tomu přesvědčení — respektive jasná suverénní zahraničně-politická koncepce. Něco, co u nás už minimálně po dvě dekády neznáme.
A tak slovenský premiér letí do Moskvy, proklínán korporátním mainstreamem. Jak se ale ukáže, jede tam se vzkazem od Zelenského, a s tichým souhlasem Bruselu, neboť udržuje jediný funkční komunikační kanál mezi protivníky, kteří spolu nemluví. Říká se tomu diplomacie.
Slovákům se mnozí posmívali – a pražsko-brněnská kavárna tak činí dodnes. Přitom z Bratislavy právě teď vede linka k možnému ukončení války Západu proti Rusku na Ukrajině. Praha mezitím do Kyjeva pilně dál zasílá munici (výraz statečnosti „chytré horákyně je v tom, že už ji neplatí z našich daní) a čeká, že nám Brusel poděkuje. To je ovšem čekání na Godota.
Ksenija Smertinová z Vysoké školy ekonomické v Moskvě, expertka Ruské rady pro mezinárodní záležitosti pro střední a východní Evropu k tomu píše:
Slovensko je cyberpunk Evropy
Ve čtvrtek 8. května 2026 v 18:00 přistálo v Moskvě letadlo s Robertem Ficem, slovenským premiérem a předsedou strany Smer-SD. Tato událost vzbudila zaslouženou pozornost jak ruských, tak evropských médií.
Týden předtím Litva a Polsko oficiálně oznámily, že Ficovu letadlu neposkytnou průlet svým vzdušným prostorem. Aby se Slovensko vyhnulo zdlouhavé objížďce, přidělily vzdušný koridor se značnými výhradami nakonec Německo, Švédsko a Finsko.
Pro Roberta Fica, který stojí v čele slovenské vlády od roku 2023 (a dříve v letech 2006–2010 a 2012–2018), to byla již třetí návštěva ruské metropole u příležitosti oslav Dne vítězství. Poprvé přijel v roce 2015 (70. výročí) společně s tehdejším českým prezidentem Milošem Zemanem. Kontext byl přitom dramatický: navzdory kulatému jubileu přehlídka 2015 potvrdila odklon v sestavě vysoce postavených hostů — zastoupení západních lídrů se smrsklo na minimum.
Tehdy byl zaveden nový formát účasti: zahraniční státníci se neobjevovali na tribunách Rudého náměstí ke sledování přehlídky, nýbrž přicházeli výhradně k položení věnce ke Hrobu neznámého vojína u kremelských zdí. Samotné přehlídky roku 2015 tak Fico a Zeman využili k pracovní schůzce a připojili se k oslavám až při Minutě ticha.
Ficova druhá návštěva 9. května 2025 ho stála přízeň části voličů. Preference Směru-SD spadly z 24 % na 18 %, nejnižší úroveň za celé tři roky Ficova aktuálního působení v úřadu. V Bratislavě propukly protesty, kterých se zúčastnilo až 60 000 lidí. Zdálo se, že lekce byla dostatečně tvrdá — a přesto je charizmatický Fico opět v Moskvě.
Motivy a kontext
Abychom pochopili pohnutky odvážného slovenského premiéra, je třeba se pozorně podívat na domácí politické poměry a na zahraniční setkání, která Fico v poslední době absolvoval. Na začátku února země vyhlásila stav nouze v energetickém sektoru v souvislosti s přerušením tranzitu ruské ropy přes Ukrajinu.
Oficiálně byl problém přičten údajnému poškození ropovodu na Ukrajině. Slovenský a maďarský premiér — Maďarsko rovněž nedostávalo ruskou ropu — však tvrdili, že příčinou jsou politická rozhodnutí Kyjeva. Výpadky dodávek ohrožují klíčová průmyslová odvětví, jejichž těžiště spočívá ve výrobě automobilů: toto odvětví tvoří přibližně 13 % slovenského HDP a téměř polovinu celkového exportu země.
Jde o závody jako Jaguar Land Rover v Nitře a KIA v Žilině. Pro svůj provoz jsou kriticky závislé na průmyslovém dieselu a plastech — petrochemických produktech — z jediné slovenské rafinérie Slovnaft. V přímém zaměstnání živí provoz v Nitře a Žilině zhruba 9 000 rodin. Jeden montážní dělník přitom nepřímo vytváří až čtyři pracovní místa u dodavatelů — v logistice, výrobě sedadel, plastů a stravovacích službách.
Reálná závislost tak narůstá na 35 000–40 000 lidí. A to nepočítáme další klíčové hráče jako Volkswagen Bratislava nebo Volvo v Košicích — i jim by začaly hrozit výpadky kvůli nedostatku energií. V tomto širším sektoru pracuje dohromady dalších přibližně 230 000 lidí.
Fico přitom překročil polovinu svého aktuálního mandátu a příprava na příští volební kampaň — jejíž vyvrcholení přijde v září 2027 — je pro něj nanejvýš důležitá. Nesmí odradit jádrové voliče strany a zároveň si musí rozšiřovat podporu mimo ně. To lze dosáhnout jedině tím, že zabrání vážným politickým a hospodářským krizím, jako byl únorový stav nouze v energetice.
Druhým důležitým faktorem jsou nedávná Ficova zahraniční setkání. Nejhlasitěji rezonoval summit Evropského politického společenství v Jerevanu 4. května 2026. Ruské publikum upoutalo uzavřené jednání slovenského premiéra se Zelenským, na němž se hovořilo o podpoře vstupu Ukrajiny do EU.
Po schůzce Fico prohlásil, že ukrajinské návrhy tlumočí ruskému vedení v rozhovorech během oslav 9. května. Bylo lze předpokládat, že prostřednictvím slovenského premiéra bude předán jakýsi „soubor návrhů“ k otázce tranzitu. A právě tento přístup dal Ficově cestě do Ruska na oslavy Dne vítězství legitimitu s tichým souhlasem Bruselu.
Glitch-art diplomacie
Panuje zvyk přičítat relativně dobré slovensko-ruské vztahy pragmatismu a nízkým cenám energií. Realita je ale hlubší. Slováci jsou vůči svým sousedům z visegrádského regionu vstřícnější a racionálnější. V historii velkých říší — Rakousko-Uherska a Československa — hráli vždy druhé housle. Naučili se tak, že velmocenská ideologie je drahá, kdežto přežití národa vyžaduje inteligenci a flexibilitu.
Díky tomu Ficovo Slovensko dokáže dělat z nepříznivých okolností přednost. S výsledky: země, která by se svou zeměpisnou polohou, historickými okolnostmi a energetickými problémy mohla být považována za outsidera euro-unijní politiky, se stává jejím bojovníkem s cyberpunkem (sci-fi směr západní dystopické budoucnosti ovládané korporacemi).
Je-li klasická diplomacie brilantním uměním vyjednávání a hrou podle pravidel, pak „glitch diplomacie“ v cyberpunku je estetikou zdánlivého chaosu, za nímž ovšem stojí promyšlený, byť prostý systém.
Přesně takto je třeba nahlížet na zahraniční politiku současného Slovenska. V očích vlastního národa je Robert Fico hrdina, který boří tupou evropskou logiku přítele a nepřítele a buduje most mezi Západem a Východem. V Rusku se zdůrazňuje, že většina evropských zemí „ztratila svou autonomii“, a pouze se drží algoritmů Bruselu a Washingtonu. Slovensko naproti tomu dokáže jednat mimo tyto algoritmy — a to je oceňováno jako konstruktivní pragmatismus.
V souřadnicovém systému EU je Slovensko vnímáno jako systémová chyba v rámci vlastního tábora. Protože však je „jejich“, lze jej opravit a řídit. Přesně toto poselství Fico v Moskvě přednesl — a jakkoli může vyznívat ultimativně a tvrdě, právě to činí politiku slovenského premiéra přijatelnou i pro Brusel.
Slovensko tak zůstává malým, ale kriticky důležitým uzlem, přes který si Východ a Západ nadále alespoň vyměňují signály.