Brusel právě vrazil v zájmu Německa Ukrajině dýku do zad. A Češi i Slováci se proto finančně prohnou, a ještě je čeká válka s Ruskem. Pokračování analýzy
Dosavadní ruská “Gerasimova” válečná strategie války na Ukrajině, zaměřená na postupné pomalé obsazování a vytrvalé vyčerpávání Ukrajiny vedoucí nevyhnutelně k jejímu naprostému konečnému kolapsu a ke zcela drtivému vítězství Ruska v celé válce, se letos na jaře dostala do časové disproporce s rostoucími odvetnými útoky Ukrajiny proti ruskému týlovému území, které jsou umožněny pouze díky financování a vyzbrojování Ukrajiny ze strany EU. Splnění Gerasimova válečného cíle je tak nyní, z hlediska času nutného k jeho dosažení, ohroženo koordinovanými válečnými společnými útoky Ukrajiny a EU proti Rusku. A to bude mít podle významných západních analytiků i politiků za důsledek přímý útok Ruska proti vybranému členu, nebo několika členům EU, aby EU byla donucena přestat podporovat Ukrajinu.
Paradoxním výsledkem současného stavu války, který docílil Brusel svojí podporou Ukrajiny, je tak skutečnost, že Vladimír Putin zvyšuje své mírové nároky, a rozšiřuje své územní požadavky.
Putin a jeho diplomaté i generálové loni v létě počítali, že Trump, aby odvrátil hrozící nukleární eskalaci války na Ukrajině, a ušetřil americké válečné zdroje a kapacity pro prosazování vlastních amerických cílů ve světě, letos nátlakem donutí Ukrajinu přijmout ruské mírové podmínky. To se však Trumpovi nepodařilo, a jeho vyjednavači Kushner a Witkoff proto letos v květnu náhle zrušili pod zela matoucími zdůvodněními svou naplánovanou cestu Kyjeva, neboť Ukrajina odmítá americkému tlaku ustoupit, Brusel jí v tomto postoji podporuje, a Rusko ustupovat ze svých dílů nijak nehodlá, a mírová jednání tak nemají za této situace žádný smysl. Tento stav nadále a dlouho pokračující války potvrdil po setkání s Putinem v Kremlu i Robert Fico. A tuto Ficovu prognózu potvrdily včera i údajně zasvěcené zdroje ve Washingtonu, a ty prozradily, že “Putin v telefonátu s Trumpem řekl, že letos mír neuzavře“.
Ukrajina se hroutí, netvrdíme už jenom my, ale i Hanna Note, jedna z nejvýznamnějších strategických analytiček celého západního světa. Problémem však je, že “hroutící” se Ukrajinu před jejím konečným “zhroucením”, neustále a stále více agresivněji, zachraňuje Brusel. A výsledkem všech těchto bruselských “záchranných” akcí je pak současný stav, v němž už je naprosto nepřehlédnutelné, že celá EU se stala průmyslovým, finančním, logistickým a hlavně výzbrojním “týlovým prostorem Ukrajiny”, a současně Ukrajina začala zbraněmi, a s pomocí technologií a technických prostředků, které by bez EU sama neměla k dispozici, účinně napadat průmyslové, výzbrojní a administrativní prostory v týlu Ruska.
Válka na Ukrajině se tak díky těmto “záchranným” akcím Bruselu dostala do “krizového disproporčně nevyrovnaného stavu”, a v něm týlové prostory Ukrajiny nevyhnutelné, aby dále vedla válku, leží na území EU, a nejsou proto Ruskem napadány, zatímco týlové prostory Ruska nevyhnutelné, aby dále vedlo válku, leží v Rusku, a jsou napadány. A to napadány zbraněmi financovanými EU, a vyráběnými (byť v komponentech ke konečnému složení na Ukrajině) na území EU.
Ukrajina se touto krizovou disproporcí letos stala plně, zcela v duchu Kissingerových pravidel válek mezi jadernými supervelmocemi, a nebo válek vedených jednou supervelmocí najatým tzv. zločineckým státem proti druhé z nich, čistě zločineckým vazalským státem najatým a vyzbrojovaným a financovaným v tomto konkrétním případě Bruselem, aby v jeho interesu porazila jadernou supervelmoc Rusko. A celá EU se tímto letošním vývojem tak defacto stala přímým účastníkem války na Ukrajině, respektive války Ukrajiny proti Rusku vedené v intencích cílů Bruselu na porážku Ruska.
Protože války jsou podle slavné von Clausewitzovy definice vždy jen “pokračováním politiky jinými prostředky”, je tak nasnadě, že de iure přetrvávající stav, že EU není ve válečném stavu s Ruskem, jímž se bruselští Eurokraté mediálně kryjí před znepokojenou evropskou veřejností, je pouhá propagandistická fikce, protože ve válkách obecně platí, že právo v nich nemá žádnou hodnotu, pokud tato hodnota aspoň jedné válčící straně nevyhovuje. A nezbývá tak, než zcela souhlasit se závěrem analytičky Hanny Note, že stávající krizová disproporce při válce na Ukrajině, povede nevyhnutelně Putina a jeho generalitu ke zvážení zahájení ruských válečných ozbrojených akcí proti “ukrajinskému týlovému prostoru ležícímu na území EU”. Tedy k nějaké formě válečného útoku proti EU.