Pokračujeme v představování hlavních zavilých nepřátel Benešových dekretů, kteří mají letos v Brně na “české” pozvání pronášet mladé “české” generaci důležité “sudetoněmecké projevy”, aby ji zmanipulovali k volebnímu souhlasu s demontáží české státní suverenity, jak plánuje agent Pávek, a k následnému zrušení Benešových dekretů Bruselem, se všemi důsledky, které to Čechům přinese. V analýze MAP 2595 jsme představili Sudeťáka Christopha Lippert. V analýze MAP 2597 Stephana Mayer. A dnes představíme Hartmuta Koschyk.
V Česku je veřejně známým tajemstvím, že místní mainstreamová média uplatňují na domácí politiky tzv. dvojí metr, a pozvání Hartmuta Koschyka do Brna je toho dalším skvělým příkladem. Ostatně posuďte sami:
(I) V roce 2016 byl prezident Miloš Zeman veřejně dehonestován za svou podporu projektu vzniku kliniky tradiční čínské medicíny ve FN Hradec Králové, a za pěstování dobrých vztahů s Čínou. A před pár dny byl zase dehonestován za svůj veřejný odpor proti konání tzv. srazu Sudeťáků v Brně.
(II) Naopak účast Hartmuta Koschyk na srazu Sudeťáků v Brně tomuto samému českému mainstreamu viditelně nevadí, a konání srazu Sudeťáku se jím nadšeně podporuje. Ačkoli má Hartmut Koschyk na tomto srazu 23. května od 14.30 přednášet jeden z hlavních projevů k mladé české generaci. A ačkoli je Koschyk od roku 2019 v Německu považován za jednoho z hlavních vládních strůjců implementace “tradiční čínské medicíny” do německých léčebných zařízení, i za podporovatele pěstování dobrých vztahů s Čínou. A ačkoli je Koschyk zároveň historií své politiky úhlavním zavilým nepřítelem další existence Benešových dekretů, i další existence České státní suverenity.
Kdo je Hartmut Koschyk? Aneb: “Sudetští Němci jsou nejvíce utlačovanou skupinou v dějinách celého minulého století. Protože v první světové válce byli přesídleni do země, do které nechtěli jít, a po druhé světové válce byli z téže země zase vyhnáni.“!
Hartmut Koschyk, jeden z hlavních zavilých Sudetoněmeckých nepřátel české státní suverenity a další existence Benešových dekretů, je především zkušený Eurokrat. V roce 2003 si pořídil zámek Golkronacher, kde nyní sídlí, a v letech 2004 až 2010 na jeho rekonstrukci obdržel dotaci 1.4 milionu EUR, (40 milionů CZK). Rekonstrukci zámku za tyto dotace mu přitom prováděli “němečtí státní vězni, protože byli velmi levní”. Místní německá média označují Koschykův zámek za „černý hrad“, podle barvy Koschykovy stranické příslušnosti, a ta podle nich otevírá mnoho dveří do vládních úřadů i do grantových pokladen, ale místní obyvatelé z toho nic nemají. (Více o Koschykovi, který bude 23.května v Brně na razu Sudeťáků ve 14.30 přednášet jeden z hlavních projevů v analýze.)
Hartmut Koschyk si opravil zámek Golkronacher, který od roku 2003 používá za své sídlo, celkem za 2.4 miliony EUR, dotace z toho činila 1.4 miliony EUR, a rekonstrukční práce vykonávali němečtí státní vězni, protože jsou podle Koschyka na práce levnější než němečtí řemeslníci, a jejich najímání na práce je legální. Koschyk je přitom historicky paradoxně autorem mnoha německých parlamentních návrhů, v nichž se vehementně dožadoval “odškodnění všech Němců, kteří byli v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 nuceni vykonávat práci pro cizí mocnost z důvodu svého německého občanství nebo etnického původu,”. I jedním z autorů pověstného návrhu k německému zákonu o přistoupení ČR k EU, v němž se pravilo: (I) Nicméně přetrvávají dekrety, zejména v České republice, které sloužily jako ospravedlnění pro zabíjení, vyhoštění a zbavení volebního práva, což je v rozporu s mezinárodním právem, nesmí být součástí žádného existujícího právního řádu. Tyto dekrety proto musí být zrušeny nebo prohlášeny za neplatné (II). Německý Spolkový sněm vyzývá spolkovou vládu, aby vyjednala, zejména s Českou republikou, zrušení dekretů o vyhoštění a zbavení volebního práva a zákonů o amnestii.
V německém městě Bayreuth se Koschyk na výročních oslavách tzv. Povstání Sudeťáků proti České státní moci v březnu 1919 nechal slyšet, po té, – co zaznělo, že: “Usmíření s Čechy je možné teprve, když pachatelé konečně uznají svoji vinnu.”, a že: Sudetoněmečtí Němci jsou historicky nejvíce utlačovanou skupinou v dějinách minulého století; protože v první světové válce byli přesídleni do země, v níž nechtěli žít, a po druhé světové válce byli z téže země zase vyhnáni.” – že “důležité znamení pro smíření s Čechy by bylo, pokud by Česká republika konečně uznala nespravedlnost vyhnání a zbavení práv sudetských Němců před více než 60 lety. A to by zároveň zahrnovalo i prohlášení tzv. Benešových dekretů za neplatné” (použil výraz obsolet). Koschyk dále ještě prohlásil, že: „Tyto nespravedlivé dekrety odporují nejzákladnějším principům mezinárodního práva a lidských práv, a nemají místo ve společné Evropě práva a svobody.“.
Koschyk, úplně vlevo, klade po protičeských projevech v Bayreuthu, věnec k uctění výročí zavraždění 54 nevinných německých obětí při tzv. “řádění české soldatesky” dne 4. března 1919. Jaká byla skutečnost v analýze.
V březnu 1919 skutečně došlo k nasazení české armády v Sudetech, protože sudetoněmečtí politici vyhlásili generální stávku, a pokusili se Sudety od ČR odtrhnout. Například v Teplicích shromážděnému davu vřískal tamní vůdce Seliger “Chceme s vámi, německými Rakušany, společně pochodovat do velkého, svobodného, socialistického Německa!”, a v Kadani zaútočil srocený dav kameny na české vojáky, a ti opověděli střelbou. České zdroje hovoří o 40 mrtvých Sudetoněmcích, sudetské o 54. V Mostě došlo krátce před tím k přestřelkám mezi sudetským Volkssturmem a českými vojáky, a v nich 9 českých vojáků přišlo o život, a jeden ozbrojený Sudeťák byl zabit. Znojmo bylo v té době “zcela vyrabované” ozbrojenými tlupami sudetských a rakouských vídeňských Němců, kteří po vypuzení z města československou armádou a oddíly Sokolů město několik měsíců obléhali. V Liberci místní sudetští politici pod hrozbou dělostřeleckého bombardování vzbouřeného města československou armádou rychle kapitulovali a prchli z města do Německa, a začali tam ihned organizovat první ozbrojené sudetoněmecké diverzní bojůvky.
Svolané sudetoněmecké bojůvky v historických uniformách vzdávají čest tzv. “nevinným obětem řádění české soldatesky” v březnu 1919 v Sudetech, kterým Hartmunt Koschyk, chystající se letos 23. května do Brna školit na “české poznání” českou mládež o “jediné pravé historii”, právě položil pietní věnec, viz předchozí fotografie.
Události mezi listopadem 1918 a dubnem 1919 rozhodně nebyly žádným “řáděním české soldatesky v Sudetech” kterému “padaly za oběť pouze nevinné sudetoněmecké oběti, včetně několika dívek a dětí”, jak Koschyk rád zdůrazňuje, ale šlo o potlačením prvního pokusu sudetoněmeckých bojůvek a radikálních sudetoněmeckých politiků o odtržení tohoto území od ČSR. Smutné pro Čechy, Moravany i Slezany je, že německým obětem těchto, Sudetoněmci záměrně vyvolávaných nepokojů, se v Německu kladou věnce, a lidé jako Koschyk jsou zváni do Brna, aby tam mladé české generaci vykládali svou zmanipulovanou verzi historie. Kdežto generalita AČR i čeští současní parlamentní politici jsou k tehdejším českým obětem z řad našich vojáků i sokolů většinou laxní a lhostejní, a připomínkové akce raději nepořádají, a české historiky ke studiu těchto nepokojů i v českých národních intencích nepovzbuzují, spíše naopak, že?
Sudetoněmecká verze událostí v Sudetech z března 1919, jak byla přednesena na protičeském shromáždění v Bayreuthu, jehož byl Hartmut Koschyk hlavním řečníkem a hostem: “4. března 1919 téměř celé sudetoněmecké obyvatelstvo v Čechách, na Moravě a v Sudeto-Slezsku pokojně demonstrovalo za své právo na sebeurčení. Předtím byl jejich požadavek na plebiscit o národní příslušnosti jejich území a další otázky mimo jiné zamítnut. Demonstrace byly brutálně potlačeny českou armádou, což mělo za následek oběti na místech, jako jsou Karlovy Vary, Kadaň a Šternberk. Mezi 54 lidmi zabitými 4. března 1919 bylo 20 žen a dívek; nejmladší oběti bylo pouhých 11 let“. Na shromáždění Koschyk vychvaloval českou vládu, že se snaží odkrývat vlastní českou temnou minulost, a českou církev, (neuvedl jakou), že stojí v čele tohoto usmiřovacího úsilí. Sám Koschyk však na tomto shromáždění zároveň tvrdil, že usmíření bude možné jedině, až budou úplně zrušeny tzv. Benešovy dekrety i amnestie, a další řečníci se dokonce dožadovali úplné rehabilitace všech Sudetoněmců, kteří jsou podle nich dokonce v posledních stoletích historicky nejutlačovanější skupinou obyvatelstva na světě! Letos v Brně se tak na českou mládež chystá opravdu rafinovaný výplach mozků. A čeští politici by měli zasáhnout, aby bylo veřejně známo, co jsou sudetoněmečtí politici, mířící letos do Brna, vlastně zač.
Vladimír Putin překvapivě 9. května navrhl, aby se bývalý německý kancléř Gerhard Schröder stal hlavním vyjednavačem míru na Ukrajině. V EU i v Německu to mezi vládnoucími Eurokraty vyvolalo značné zděšení. Proč? (Více v analýze)
Hartmut Koschyk je zavilý nepřítel Gerharda Schrödera, a v minulosti na něj, i na jeho vládu vytrvale v parlamentu útočil pro “nečinnost” při účinném nucení Česka, aby zrušilo Benešovy dekrety, i Benešovy amnestie, a rehabilitovalo všechny “nezákonně vyhnané” sudetské Němce. (Třeba zde, str. 12 a další, stenografické záznamy německého parlamentu, formát PDF.)
Koschyk, stejně jako Lippert a Mayer, (viz naše předchozí analýzy), po Kyjevském Euromajdanu 2014, a hlavně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, podle požadavků tzv. “Nové Posseltovy doktríny”, společně přehodili výhybky své politiky, a přestali na Benešovy dekrety útočit přímo, ale začali místo toho líbivými slovy ovlivňovat českou mladou generaci, aby souhlasila se vznikem Spojených států evropských, a ve volbách podporovala ty české politické a církevní síly, které jsou ochotny postoupit českou státní suverenitu do Bruselu, a zrušit tak defacto český stát.
Podstatou této “Nové Posseltovy doktríny” je vzbuzovat v Češích hlavně strach z Ruska, a naopak podněcovat kladný vztah k Německu, a k Ukrajině. A teprve po dosažení likvidace české státnosti, pak pomocí nové Bruselské hierarchie docílit konečného zrušení Benešových dekretů a rozpuštění českého národa do nových Spojených států evropských. Posselt paradoxně ve své doktríně operuje s termínem ukončení existence jednotlivých evropských národů, které považuje za hlavní nepřátele jednotné Evropy, ale zároveň tuto svoji politiku opírá o zvýraznění další existence německého, sudetoněmeckého, a ukrajinského národa. A je tak jasné kam míří – proti Benešovým dekretům, a proti českému státu i národu, stejně jako proti Slovensku, a slovenskému národu.
Putinův včerejší návrh jmenování Gerharda Schrödera hlavním vyjednavačem míru s Evropou, a na Ukrajině, v podstatě silně naznačuje, že chystá proti plánu Eurokratů a Posselta na konstituování “Spojených států evropských”, které by mocensky nahradily “Spojené státy americké”, jak před pár týdny vřískal v Mnichově Bernd Posselt, vrhnout svůj vlastní plán vzniku “Spojených států ruských”, které by zabránily existenci Spojených států evropských v prostoru, a v síle, jak si představují jak Posselt, tak všichni Eurokrati.
Tím jsem se však už dostal k nějaké příští analýze o “Spojených státech ruských”, na nichž Putin podle všeho usilovně tajně a skrytě pracuje. A tak pouze přednaznamenávám, jde o ideu a státní útvar hodné činům stvořitele moderního Ruska Petra Velikého.
V sobotu 9. května jsem byl trošku okouknout oslavu na Staroměstském náměstí, tak děkuji všem za příjemná setkání. A pak jsem byl na jednom srazu menších vlasteneckých uskupení a stran, které se prý hodlají začít více zviditelňovat, než tomu bylo dosud. Takže jsem byl nakonec rád, že jsem při tom všem ještě stihnul napsat včerejší i dnešní analýzu, a na maily proto budu odpovídat až dnes večer.
Dodatky pro fajnšmekry – Zámek Goldkronach fotky, včetně interiéru Koschykova zámeckého sídla – zde. Další fotky zde.