Obsah
Trump nasadil Eurokratům “Dvojitého Milhouse”! Putin bere půl Ukrajiny! Evropa bez energií, Čína se v nich koupe – šokující hlášení substruktury CIA o naprosté neschopnosti Bruselských komisařů!
Včera jsme v analýze vysvětlovali starý americký strategický chvat proti Britům známý jako “Jednoduchý Milhous”, a analýzu jsme v 5 ráno ukončili konstatováním, že Trump právě “Milhouse” na Brity použil. Neuplynulo ani 24 hodin, a už je jasné, že Trump chvat zdokonalil a použil novinku “Dvojitého Milhouse”. (Co je v amatérských zápasnických soutěžích zakázaný smrtelný chvat “Dvojitý Nelson”, pojmenovaný pro svoji účinnost po admirálovi Horatio Nelsonovi, si pro zajímavost přečtěte zde.)
Čína má podle zprávy analytiků substruktury CIA (založené k podvracení Ruska, historicky SSSR, a Číny), strategické zásoby ropy a jejích derivátů na 180 dní. Babiš se chvástal, že ČR má strategické zásoby na 88 dní, a je pouze 2 dny pod nařízením EU, držet strategické zásoby ropy na 90 dnech. Mezinárodní agentura pro Energie IEA přitom důrazně doporučuje držet tyto zásoby na 150 dnech. USA drží zásoby na úrovni 20 dní, ovšem jsou čistými vývozci ropy. A jejich zásoby se zároveň rovnají 47 až 125 dnům veškerého obvyklého dovozu ropy, při současném zachování vývozu přebytků. Až v létě bude drahá nafta a benzín, nebo budou na příděl, jak hrozí v některých evropských zemích, budou za to v ČR moci Andrej Babiš, Petr Fiala, a Miloš Zeman a Petr Pavel, protože vykonávali funkce předsedů vlád a prezidentů, a tak museli znát desítky let stále se opakující analýzy CIA a US Army a NATO, že Ajatolláhové mohou zablokovat Hormuzký průliv. Proč tedy nebyla v ČR zvýšena kapacita nádrží na strategické zásoby ropy, zejména po vyhození plynovodů Nord Stream ukrajinskými sabotéry?! Vybudovat dodatečné dvojnásobné sklady pro ropu snad trvá déle než 4 roky? Hitler dokázal jen v letech 1934 až 1938 vybudovat nádrže na 1 000 000 tun ropy, a ropu a hlavně benzín mu do nich ještě před zabráním Sudet dodal americký Standart Oil výměnou za kompletní vybavení pro těžbu na jeho nových ropných polích v Bahrajnu. Česká kapacita nádrží je nyní 2 miliony tun, proč tedy nebyla zvýšena na dvojnásobek?! Fialoví válečníci neustále strašili válkou s Ruskem, že by je napadlo, že dvojnásobné nádrže ropy se hodí pro každou ropnou krizi, obzvlášť, když Trump a Netanjahu se celá léta netajili, že Iránu atomové zbraně nikdy nedovolí? A všechny analýzy od Bushe staršího tvrdily to samé, Iránci v odvetě zablokují Hormuz!
Co je však šokující ještě víc – analytici CIA určení k podvracení Číny, chválí Čínu, jak dobře se na nynější Hormuzký ropný šok připravila! A hlásí Pentagonu, že americkému loďstvu už ani nepomůže v případě konfliktu s Čínou zablokovat jejím tankerům Malacký průliv, což byla a stále je hlavní americká vojenská strategie v případě konfliktu o Tchaj-wan, protože Čína už nejen diverzifikovala své importy energií, a posílila zejména jejich pozemní dovozy z Ruska, a z dalších zemí Střední Asie, ale hlavně vsadila hodně na uhlí, jako na rezervní strategický energetický zdroj, a na obnovitelné, a jaderné zdroje. (Celá analýza je v příloze na konci dnešního textu. Můžete tak srovnávat, jak čínští soudruzi usilovně pracují na energetické nezávislosti Číny, kdežto bruselští komisaři ještě usilovněji ničí poslední zbytky evropské energetické nezávislosti podle jejich zcela pomatené ideologie Green Deal.)
Volby v Evropě letos decimují levo-středové Eurokraty, v ČR typicky ČSSD. Ve volbách v Dánsku protiruskou politikou zcela posedlá Mette Frederiksenová obdržela před pár týdny historický výprask, a její Dánští sociální demokraté utržili nejhorší porážku od roku 1903! Proč, když Mette úmyslně vyhlásila předčasné volby, aby je vyhrála, protože jí chytrolíni z Bruselu nakukali, že díky sporu s Trumpem o Grónsko je drtivě vyhraje? Prohrála je, protože dělníci, nižší zaměstnanci, úředníci, drobní živnostníci a zemědělci, kteří byli tradiční oporou Dánských sociálních demokratů, kvůli rostoucí drahotě způsobované šílenými ekonomickými experimenty Eurokratů, buď nepřišli k volbám či volili středo-pravicové strany. To samé, co se stalo ČSSD a dánským Eurokratům se stalo i v březnových volbách v Bádensku-Würtenbersku či v Porýní Falci, němečtí sociální demokraté – SPD, kteří v těchto zemích celá desetiletí vládli, skončili na 5ti %. Důvod stejný – likvidace průmyslových pracovních míst a “krize cenové dostupnosti všeho”, byty počínaje, auty a potravinami konče. Obyčejní lidé chtějí důstojný život za důstojnou práci a důstojný byt pro důstojnou výchovu dětí, a bruselských úchylek už mají všichni obyčejné voliči dost. Voličská základna, o níž se opírali Willi Brandt či Fracoise Mitterrand definitivně pochopila, že Bruselsští Eurokrati = jejich bída.
Obyčejní evropští voliči tedy už pochopili, že mají na výběr pouze ze dvou variant. Buď budou třít bídu s Eurokraty, a nebo se pokusí zvolit někoho, kdo k nim bude důstojnější. A to znamená, že v současné Hormuzské ropné krizi budou politici, kteří touží být znovuzvoleni, muset bezpodmínečně otevřít obyčejným evropským občanům evropské státní peněženky, nebo dopadnou jako český Fiala. A protože nelze současně otevřít evropské státní peněženky vlastním evropským občanům, a přivandrovalým nepracujícím neevropským imigrantům, a ještě k tomu hlavounům kyjevské branné moci, je nasnadě, že někdo z příjemců bude muset z kola ven.
Jak bylo včera publikováno, berlínský kancléř Friedrich Merz se už rozhodl vypakovat domů nepracující Syřany. Podobná politika s níž vyhrála předposlední dánské volby Mette Frederiksenová, už v letošních volbách nezabrala. Proto podle všeho přijde na řadu Zelenskyj a jeho banderovští pobratimové. A protože ruské tajné služby mají o všem, co se v Evropě děje, dokonalý přehled, není určitě náhodou, že Putin už oznámil Američanům, že buď kyjevská branná moc do dvou měsíců kompletně vyklidí veškeré ruské území, a nebo se ruské mírové podmínky “zásadně změní”! Čas však neúprosně letí, takže dokončení, co má Putin díky včerejšímu “Dvojitému Milhousovi” proti Eurokratům vlastně za lubem až zítra. Děkuji za pozornost, za pomoc i za podporu.
Analýza organizace založené CIA:
Představa, že Čínská lidová republika (ČLR) je i nadále nadměrně závislá na dovozu energií ze zahraničí, získává v západní politické diskusi stále větší na síle. Někteří analytici tvrdí, že americká vojenská akce proti Íránu by výrazně ohrozila energetickou bezpečnost ČLR, zatímco jiní naznačují, že americká námořní blokáda Malackého průlivu by mohla sloužit jako důvěryhodný nástroj vojenského a ekonomického odstrašování Pekingu. Čínští vědci a političtí experti z velké části žádné takové zranitelnosti nevidí. Jen málo lidí se domnívá, že by jakákoli blokáda Hormuzského průlivu mohla být udržitelná ve střednědobém, natož dlouhodobém horizontu, a mnozí tvrdí, že tzv. „Malacké dilema“ (马六甲困境) do značné míry vymizelo uprostřed diverzifikace energetických zdrojů ČLR a rychlé expanze domácích energetických kapacit.
Přesto je závislost ČLR na zahraniční energii i nadále značná. Podle údajů Světové banky dovážela Čína v roce 2023 zhruba 30 procent své celkové spotřeby energie, zatímco Spojené státy byly čistým vývozcem energie ( Světová banka , 25. března 2025). Tato strukturální závislost představuje skutečnou strategickou zranitelnost a pomáhá vysvětlit trvalé zaměření Pekingu na energetickou bezpečnost. Klíčovou otázkou však není, zda taková zranitelnost existuje, ale zda je tak akutní, nebo zda ji lze využít vojenským či ekonomickým nátlakem, jak se běžně předpokládá. Velkou část čínské energetické strategie za poslední dvě desetiletí lze chápat jako snahu o zmírnění tohoto rizika.
Hormuzský plyn je pro energetiku ČLR stále méně důležitý
Čínští experti obecně tvrdí, že blokáda Hormuzského průlivu je neudržitelná a pravděpodobně kriticky neohrozí energetickou bezpečnost ČLR. Například významný politolog Zheng Yongnian (郑永年) nedávno poukázal na diverzifikaci globálních zdrojů ropy. Zdůraznil, že íránská ekonomika je do značné míry závislá na vývozu ropy, takže Hormuzský průliv se nakonec bude muset otevřít ( Greater Bay Area Commentary , 9. března). Podobně Liu Zhongmin (刘中民), viceprezident Čínské společnosti pro Střední východ, poznamenal, že íránská blokáda je omezená a není zamýšlena tak, aby zablokovala Hormuzský průliv, protože Írán „selektivně umožňuje průplav určitým [čínským] plavidlům“ (有选择地放行部分船只) ( Guancha , 7. března). K tomuto pohledu přispívá i Yan Yan (闫岩), ředitel Výzkumného centra pro oceánské právo a politiku v Národním institutu pro studium jihočínského moře, think-tanku napojeném na ministerstvo zahraničí, který píše, že Írán není schopen udržet dlouhodobou blokádu průlivu, a proto se zaměřil na plavidla, místo aby průliv zcela uzavřel (China Media Group , 7. března).
Čínské elity zdůrazňují, že ČLR disponuje robustní a flexibilní sadou nástrojů pro zvládání potenciálních narušení dodávek energií. Dong Xiucheng (董秀成), profesor na Univerzitě mezinárodního obchodu a ekonomie a ředitel Výzkumného centra pro obchod a rozvoj energetiky v rámci iniciativy Pás a stezka, napsal, že navzdory zvýšenému napětí na mezinárodních energetických trzích způsobenému íránskou krizí již čínská státní správa zavedla „systém energetické bezpečnosti“ (能源安全体系), který zahrnuje strategické ropné rezervy, komerční rezervy, domácí průzkum, diverzifikovaný dovoz a rychlý růst nových energetických zdrojů ( 21st Century Economic Report , 3. března). Navíc, i kdyby byl dovoz íránské ropy přerušen, tyto dodávky by tvořily méně než 15 procent celkového dovozu ČLR ( FT Chinese , 4. března). ČLR udržuje více než 1,3 miliardy barelů ropných zásob, což odpovídá přibližně 180 dnům spotřeby, což výrazně překračuje 150denní hranici doporučenou Mezinárodní energetickou agenturou. To také zvyšuje odolnost země vůči šokům v dodávkách (Xingyuan Chemical Industrial Park Research Institute , 11. listopadu 2025). V praxi jeden čínský komentátor poznamenal, že koordinace mezi státem a „velkou třeticí“ ropných společností – Sinopec, China National Petroleum Corporation (CNPC) a China National Offshore Oil Corporation (CNOOC) – účinně funguje jako nárazník, který může pokrýt mezery v dovozu, což pomáhá stabilizovat ceny a předcházet panice na trhu. V kombinaci s regionální infrastrukturou a diverzifikovanými zdroji tato opatření pomáhají zvládat jakékoli narušení dodávek (Sputnik News, 9. března).
Čínské elity vyjadřují důvěru, že ekonomika je v dobré pozici k tomu, aby absorbovala dopad jakýchkoli tržních otřesů způsobených íránským konfliktem. Chen Shouhai (陈守海), ředitel Centra pro právo a výzkum politiky ropy a plynu na Čínské ropné univerzitě, poznamenal, že státní ropné společnosti by absorbovaly část tržních otřesů a zmírnily by ceny energií (Guancha , 9. března). Deflační tlaky v ČLR také hrají ve prospěch Pekingu v boji proti inflaci vyvolané ropou. Chen Fengying (陈凤英), bývalý ředitel Institutu světových ekonomických studií v Čínských institutech pro současné mezinárodní vztahy, think-tanku přidruženém k Ministerstvu státní bezpečnosti, srovnává toto prostředí s nízkou inflací s prostředím Japonska a Indie a tvrdí, že to pomůže zvládat cenové výkyvy, i když se náklady pro korporace zvýší (ChinaNews , 1. března).
Odborníci odmítají dilema Malacky
Čínští experti tvrdí, že Malacký průliv již nepředstavuje kritickou zranitelnost, protože existence dalších globálních úzkých bodů a diverzifikace energetických zdrojů ČLR snižují jeho strategický význam. Již v roce 2015 Wang Peng (王鹏) z Ústavu mezinárodních vztahů při univerzitě Tsinghua napsal, že Malacké dilema je „falešný návrh“ (伪命题), a tvrdil, že Perský záliv a Indický oceán jsou posety americkými námořními a leteckými základnami, takže hrozba přetrvává i bez blokády (Global Times , 27. května 2015). Podobně Liang Yabin (梁亚滨), docent Ústřední stranické školy, ve stejném roce poznamenal, že průlivy Lombok, Sunda a Miyako by stále představovaly hrozbu, i kdyby se ČLR podařilo prorazit Malacký průliv ( Pacific Journal, leden 2015).
Již v té době jiní experti, jako například zástupce ředitele Institutu pro politiku zdrojů a životního prostředí v Centru pro výzkum rozvoje Státní rady Guo Jiaofeng (郭焦锋), vypočítali, že ČLR překonala dilema Malacca díky úsilí o diverzifikaci domácí energie a výstavbě nových tras ( 21st Century Business Herald, 5. července 2016). Další experti široce zdůrazňují, že silná energetická soběstačnost v kombinaci s diverzifikovanými trasami dovozu energie výrazně snížila strategický význam Malacského průlivu jako potenciálního úzkého místa. V roce 2023 Lu Ruqiang (陆如强), prezident Ekonomického a technologického výzkumného ústavu CNPC, neviděl žádné riziko pro energetickou bezpečnost Číny a odhadl, že ČLR by mohla dosáhnout míry soběstačnosti 80 procent ( People’s Daily , 27. února 2023). Podle Tanga Čchi-fanga (唐奇芳), vedoucího pracovníka Čínského institutu pro mezinárodní studia, dováží ČLR ropu a plyn z 55 různých zemí a nové dovozní trasy z Myanmaru, Střední Asie a Ruska snížily závislost na námořní dopravě přes Malacký průliv ( Global Times , 30. července 2024). Lu dále poznamenává, že s tím, jak ruská ropa nyní „míří na jih“ (南下) do ČLR a Indie, již ČLR není tak zranitelná vůči vnějším energetickým šokům ( People’s Daily, 27. února 2023).
Odborníci rovněž zdůrazňují, že rostoucí vojenské pokrytí dokazuje, že Peking dokáže efektivně řídit trasy dodávek energie. Hao Yu (郝宇), profesor na Pekingském technologickém institutu, uvedl, že dobré vztahy se sousedními zeměmi vedly k novým pozemním energetickým koridorům a že operační rádius letectva Lidové osvobozenecké armády (PLA) nyní pokrývá Malacký průliv ( People’s Tribune , 1. února 2023). S ohledem na tyto faktory považuje Malacký průliv – a tedy i Malacké dilema – za stále bezvýznamnější. Někteří vědci dokonce tvrdí, že Malacký průliv nemusí v první řadě představovat úzký bod, protože mezinárodní právní režimy a společné zájmy velmocí by zde zachovaly svobodu plavby. Liang Yabin v roce 2015 poznamenal, že téměř všechny země mají v průlivu zájem a že námořnictvo žádné země by ho nemohlo blokovat ( Pacific Journal , leden 2015).
Trvalá závislost ČLR na uhlí v kombinaci s rozsáhlou domácí energetickou infrastrukturou poskytuje odolnou záchrannou síť, která zajišťuje kontinuitu dodávek i v extrémních scénářích. Xiao Hongwei (肖宏伟), ředitel Laboratoře politických simulací v oddělení prognóz Národního informačního centra, nedávno prohlásil, že uhlí „převzalo politickou odpovědnost za zajištění dodávek“ (扛起保供政治责任) a působí jako „balastní kámen“ (压舱石) energetického systému ( Státní informační centrum , 12. listopadu 2025). Zásoby uhlí, které tvoří více než 90 procent zásob fosilních paliv v ČLR, dosáhly 280 milionů tun, což stačí k pokrytí 30denní spotřeby uhelných elektráren po celé zemi ( Státní informační centrum, 19. ledna 2022; China Petroleum Enterprise , 24. září 2025). Jak poznamenal Zhao Shuo (赵烁), ČLR je v oblasti uhlí téměř soběstačná a má rozsáhlou meziprovinční síť pro přepravu uhlí železniční a vodní cestou, což je „důležitou zárukou energetické bezpečnosti“ (能源安全的重要保障) ( Supply Chain Management , 1. února 2024).
Kromě domácí produkce posiluje značný domácí trh ČLR její vyjednávací pozici se zeměmi produkujícími energii, což dále zmírňuje rizika spojená s potenciálními úzkými místy nebo vnějšími narušeními. Feng Yujun (冯玉军), proděkan Institutu mezinárodních studií Fudanské univerzity, napsal, že vyvážející země potřebují přístup na energetický trh ČLR ( Fudan Development Institute , 8. června 2020). Zhang Weiwei (张维维), ředitel Čínského institutu na Fudanské univerzitě, poznamenal, že „globální energetický trh je trhem kupujících“ (全球能源市场属于买方市场), což je fakt, který je uznáván po celém světě, včetně prezidenta Trumpa ( Fudanská univerzita , 28. července 2025). Výzkumníci z Čínské akademie věd (CAS) tento názor sdílejí a nedávno napsali, že velikost čínského trhu se promítne do produktivních mezinárodních vztahů a zachování vyjednávací síly (Song et al., 2026). [1][1]Song Zhongwei [宋中炜], Zhao Yu [赵宇], Gao Xiang [高翔] a Pan Jiaofeng [潘教峰]. „Strategie pro posílení energetické odolnosti Číny: kompromisy mezi…
Z dlouhodobého hlediska se hrozba představovaná blokádami dále zmenší, jelikož se ČLR stále více spoléhá na obnovitelné zdroje energie. Yuan Jingzhu (袁惊柱), proděkan Institutu průmyslové ekonomiky na CASS, napsal, že v letech 2014–2024 byl nárůst spotřeby energie v ČLR výrazně pomalejší než růst HDP. V důsledku toho dnes narušení dovozu způsobuje menší makroekonomické škody, než by způsobilo před deseti lety. Během stejného období se podíl čisté energie na celkové spotřebě energie zvýšil z méně než 17 procent na více než 31 procent, což odráží celkově klesající závislost na dovážené ropě a zvyšuje odolnost ČLR vůči energetickým šokům (CASS , 30. ledna). Wang Haibin (王海滨), hlavní ekonom společnosti Sinochem Energy, poznamenal, že nová energie v roce 2024 nahradila 28 milionů tun spotřeby benzinu a nafty, což naznačuje, že domácí spotřeba benzinu a nafty již mohla dosáhla vrcholu. Věří, že by se mohl snížit i tlak na ropnou bezpečnost ( China Petrochem , 3. prosince 2025).
Závěr
Energetická bezpečnost ČLR je mnohem robustnější, než se často prezentuje v západní politické diskusi. Zatímco američtí stratégové a někteří analytici nadále zdůrazňují úzká místa, jako je Hormuzský a Malacký průliv, jako potenciální páky vlivu na Peking, čínští experti odmítají myšlenku, že tyto vodní cesty představují kritická zranitelnost. Navzdory pokračující závislosti na zahraniční ropě čínští vědci a političtí analytici tvrdí, že ČLR diverzifikovala své dovozní zdroje, rozšířila domácí produkci a vybudovala strategické rezervy do té míry, že Peking dokáže absorbovat i dlouhodobé narušení. Investice ČLR do obnovitelných zdrojů energie, vozidel na nová paliva a pozemních ropovodů navíc dále snižují závislost na úzkých námořních místech. Její vyjednávací síla se zeměmi produkujícími zdroje také pomáhá účinně zmírňovat vnější hrozby. Stručně řečeno, tzv. „Malacké dilema“ a obavy z Hormuzského průlivu jsou do značné míry nadhodnoceny a odrážejí spíše rozdíly ve vnímání Západu než skutečná zranitelnost. (Zdroj textu v angličtině zde.)