Ukrajina na příkaz Londýna, Berlína a Paříže nyní opakuje Hitlerův “Baby Blitz” – Lavrov včera deklasoval velvyslance Francie, Británie a Německa v Moskvě na úroveň zástupců států třetí kategorie mocenského významu. Válka na Ukrajině tak bude pokračovat bez přihlížení k jejich aktivitám až do definitivního ruského vítězství.
Včera 11. června ruský ministr zahraničí odmítl přijmout velvyslance Německa, Francie a Británie na jejich osobní naléhavou žádost, a k jejich přijetí zplnomocnil svého náměstka Michaila Galuzina. Velvyslanci Alexander Lambsdorff, Nickolas de Riviere a Nigel Casey a jejich země tak byli diplomaticky poníženi. Všichni tři západní diplomaté včera toto ponížení, poníženě přijali, a hodinu a půl jednali v Lavrovově sídle na Smolenském náměstí v Moskvě s náměstkem Michailem Galuzinem. Rusko průběh a výsledek tohoto jednání, aby ještě srazilo jejich už tak nicotný význam, oficiálně ani nijak nekomentovalo.
Velvyslanci v Moskvě (zleva doprava) Británie – Nigel Casey, Francie – Nikolas de Riviere a Německa – Alexander Lamsdorff včera vyrazili na svoji žádost za Sergejem Lavrovem, a čekalo je jedno ponížení za druhým. Nepřijal je Lavrov, ale jen náměstek Michail Galuzin. Rusko tato jednání ani oficiálně nijak nekomentovalo. A jen se těmto velvyslancům i jejich zemím, a hlavně požadavkům, které byly na jednáních vzneseny, jízlivě vysmívalo ústy různých mluvčích a propagandistů. Lavrov tak opět předvedl dokonalý diplomatický majstrštyk, a dal celému světu zřetelně najevo, za jak mocensky nicotné země Kreml nyní považuje Británii, Francii a Německo.
Prořízlá pusa ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová se včera hlasitě rozplývala, že „nyní stojí u dveří a žádají o přijetí“, ačkoli před pár lety demonstrativně odmítli přijít na setkání s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, když byli žádáni. A Lavrov včerejším ponížením velvyslanců přesně naplnil svoje tvrzení z 10. června 2026 přednesená na radě ministrů zahraničí organizace CSTO: “Dokud neuslyšíme a nebudeme přesvědčeni, že to, co jsme slyšeli, je seriózní návrh, a ne další pokus o ochranu, zachování, a dokonce i posílení kyjevského nacistického režimu, pravděpodobně budeme naslouchat, ale z praktického hlediska bych takové myšlenky jednoduše ignoroval.“.
I ruská státní agentura TASS včera upřednostňovala místo ponížených velvyslanců Francie, Německa, a Británie, raději slovenskou europoslankyni Juditu Laššákovou, a na své čelní straně citovala z jejího rozhovoru TASS: „Tohle nedopadne dobře. (z předchozího kontextu – odmítnutí spolupráce EU s Ruskem) Žijeme na stejné planetě a budováním zdí a hranic se od sebe jen distancujeme a ničíme poslední zbývající komunikační kanály. A to vše povede k situacím, které nakonec poškodí obyčejné občany, lid.“
Návštěva velvyslanců Británie, Francie a Německa na ruském ministerstvu zahraničí měla dva jediné cíle:
(1) Zviditelnit jejich požadavky vznesené tuto neděli z Londýna – aby byly okamžitě ukončeny všechny nepřátelské akce, a aby bylo okamžitě uzavřeno příměří podél linie současné fronty, – aby Rusko přijalo rozmístění vojsk Francie, Anglie, Německa a armád nižších vazalů Bruselského komisariátu na Ukrajině, – aby Rusko souhlasilo, že mu nebudou vrácena žádná na Západě zmrazená aktiva (300 miliard EUR), dokud Ukrajině nevyplatí tučné válečné reparace, – a aby Rusko souhlasilo, že se Ukrajina stane členem NATO i EU.
(2) Aby byl na Západě, na Ukrajině, i v Rusku médii šířen narativ, že Rusko nyní válku s Ukrajinou prohrává, a že Putinovi tak nezbývá, než přijmout jednání o míru za účasti hlavních zemí EU, a podle jejich požadavků.
Tento narativ se stal nyní obsahem velké mediální kampaně západních progresivistických médií a politiků. Včera v analýze MAP 2633 jsme podrobně rozebírali, jak tento narativ šíří vlivná americká novinářka Anna Appelbaum, hlavní zastánkyně permanentních válek proti všem zemím odmítajícím progresivistickou globalizaci, nositelka Pulitzerovy ceny a manželka polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorski.
V jejím úsilí šířit tento narativ, ačkoli v upravené podobě, včera pokračovala i další média. A podle nich válka na Ukrajině musí rychle nevyhnutelně pro vyčerpání obou stran konfliktu skončit novým Versaillským mírem. (V analýze MAP 2295 jsme podrobně rozebírali, proč byl Versaillský mír pouze “příměřím uzavřeným na 20 let”, jak v roce 1919 brilantně předpověděl francouzský maršál Foch, vítěz nad II. německou říší, i proč Berlín začal okamžitě po nástupu Friedricha Merz do úřadu kancléře, tento starý germánský plán, jak se přichystat na válku s Ruskem, respektive s SSSR, spustil.) V rámci tohoto nového Versaillského míru může být Rusku i rozmražena jistá část jeho zmražených aktiv, ale musí bezpodmínečně souhlasit s rozmístěním vojsk zemí NATO členů EU na Ukrajině. A Rusko nebude ani nuceno platit reparace, a jeho vůdci nebudou ani postaveni před mezinárodní soud. A Rusko si bude moci i ponechat nějaká ukrajinská území. Ale Ukrajina musí být členem NATO. Tento mírový plán byl už loni Ruskem kategoricky odmítnut, protože Rusko chápe, že jde pouze o mechanické opakování známého postupného scénáře Versaillský mír – Mnichovská dohoda – Plán Barbarossa, pouze formou odpovídající dnešku. Hlavní ruský cíl je demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, a z něj, jak včera opět ukázal Lavrov, Putin neustoupí.
Pokračování zítra, dnes jsem víc nestihnul, příliš mnoho zdrojů jsem musel nastudovat, psát jsem proto začal až ve dvě ráno.