Ještě před týdnem se nejvyšší představitelé kyjevského režimu navzájem předháněli, kdo z nich první oznámí další vypálení ruské rafinerie, a západní mainstream plesal radostí, že ruská produkce benzínu a nafty klesla na 65% letní spotřeby, (je vyšší než spotřeba v ostatních měsících roku). A různí rádoby analytikové už, v důsledku těchto “geniálních” ukrajinských útoků, věštili porážku, i rozpad Ruska .
Leč tento týden se situace “nějak” změnila. Ukrajinci se už odvažují útočit jen na ruské “mini-rafinerie” s nedůležitou produkcí. (Video zde)A místo toho, aby využili ruských benzínových obtíží, a soustředěnými útoky vypálili zbytek ruských funkčních rafinerií, a srazili tak ruskou produkci ropných produktů o dalších -35%, až na -70%, začali najednou jako smyslů zbavení útočit na internetové sklady Wildberries.ru, proti krymské energetické a dopravní infrastruktuře, a za vrchol své válečnické geniality začali vydávat útoky dronů na desítky ruských lodí plavících se v Černém a Azovském moři.
Proč Ukrajinci tyto masivní útoky proti ruským rafineriím přerušili, je nesmírně zajímavé. A vysvětluje to dokonale, proč jsou nevyhnutelně odsouzeni ke katastrofální porážce.
Pomineme-li ruskou reakci, která okamžitými útoky na lodě směřující do oděského přístavního hubu, absolutně zastavila všechen ukrajinský námořní vývoz. A tamní zemědělci tak už nebudou mít letos nejspíš žádný důvod, proč sklízet, protože prostě nebudou mít komu prodat. A příští sezónu tak ani nebudou nuceni sít, protože nebude zač. A mohou tak konečně svou půdu prodat “investorům” ze zemí “sponzorů” války na Ukrajině. A války tak může být konec, protože “sponzoři” budou konečně uspokojeni.
Pak odpovědi – Proč Ukrajinci tak najednou přestali masivně ničit ruské rafinerie, aby Rusku přivodili dílčí strategickou porážku. A místo toho se raději teď ukájejí nad mediálně vděčnými záznamy obrovských požárů strategicky zcela nevýznamných ruských internetových obchodů. A vřískají přitom do všech stran jako pomatení blázni, že vítězí, a Rusko porazí – Tkví odpovědi opět v Kissingerových pravidlech pro války jaderných supervelmocí.
Ukrajina je podle těchto pravidel tzv. “zločinecký stát”, který válčí proti “jaderné supervelmoci”. A tuto válku tento “zločinecký stát” nemůže nikdy vyhrát, protože nikdy nesmí svými údery způsobit “jaderné supervelmoci” takové následky, aby “jaderná supervelmoc” musela sáhnout k jaderným zbraním, aby si to s jejich pomocí vyřídila se všemi “sponzory” tohoto útočícího “zločineckého státu”. Sponzorem “zločineckého státu” je pro napadenou “supervelmoc” vždy druhá soupeřící supervelmoc, a to bez ohledu na míru svého “prokazatelného sponzorství”. (P.S.: “zločinecký stát” je pouze definice státu útočícího na “jadernou supervelmoc”. Zda “zločinecký stát” vede spravedlivou obranu, je přitom zcela irelevantní. Relevantní je pouze, zda “zločinecký stát” začne svými útoky výrazně poškozovat “jadernou supervelmoc”.)
Tato Kissingerova pravidla už zaúřadovala, a už ukazují, že Ukrajina může proti Rusku vést jen “šedesátipětiprocentní válku”. Tedy, že může určité strategicky důležité segmenty ruského státu, jako rafinaci fosilních paliv, poškodit pouze do výše 65%. Z tohoto poškození na 65% jsou ovšem na 100% vyjmuty všechny prvky ruské strategické jaderné triády, a ruský strategický vojenský průmysl.
A toto maximální poškození Ruska na 65%, kterého smí Ukrajina svými údery maximálně dosáhnout, značí, že na konec na 100% utrpí děsivou drtivou úplnou katastrofální strategickou porážku. Protože omezení, moci ve válce poškodit ruskou ekonomiku, stát, i infrastrukturu pouze na 65%, je omezením, moci pouze donutit Rusko přejít z civilní na omezenou válečnou ekonomiku. A tento maximální přípustný výsledek ukrajinských úderů proti Rusku, který zřejmě nevyvolá ruskou odvetnou jadernou masáž Evropy i Severní Ameriky, nemá žádný potenciál jakkoli změnit výsledek probíhající války. A Rusko si tedy nakonec na Ukrajině prosadí svou vůli. A tu bude definovat výlučně Kreml.
Zelenskyj už možná otáčí. Včera tvrdil, že je lepší přijmout s Ruskem příměří, než válčit dalších 10 nebo 20 let. Příměří s Ruskem však před Ukrajinu klade stejné podmínky, jaké pro ni vytvářejí Kissingerovy mantinely pro vedení války “zločineckého státu” proti “jaderné supervelmoci”. Příměří musí někdo kontrolovat. Leč samotná definice “jaderné supervelmoci” vylučuje jakoukoli její účinnou kontrolu, a absolutně nuluje jakoukoli schopnost kohokoli, včetně OSN takovéto příměří vynucovat. “Jaderné supervelmoci” se navzájem kontrolují pouze, když obě při kontrole jednají ve společném zájmu, a po obapolné dohodě. Příměří mezi Severní a Jižní Koreou, na které se leckdo v případě Ukrajiny odvolává, jako na vzor, není příměřím uzavřeným mezi dvěma státy, z nichž jeden je “jaderná supervelmoc”. A proto může být po dohodě existujících jaderných supervelmocí kontrolováno, respektive i vynucováno. Tento specifický problém nemožnosti uzavřít na Ukrajině příměří, leč pouze mír, rozeberu asi zítra.
Velmi zajímavé na včerejší večerní argumentaci Zelenského o výhodnosti příměří před pokračováním ve válce je, že převzal část argumentace Marca Rubbio, viz. včerejší analýza. Zda jde o nějaký Zelenského nový zastírací politický manévr, nebo o sbližování s americkými postoji, se teprve uvidí.
Na četné dotazy:
(1) Tento týden jsem natočil dva pořady. U Petra Bureše v neděli, dnes k 03:48 má 59 574 zhlédnutí a 5 200 lajků. A ve středu u Petra Hájka na TV Protiproud, dnes k 03:50 má 55 957 zhlédnutí a 4 700 lajků. Řada z Vás mi píše, abych tyto pořady natáčel častěji. Ačkoli u Petra Hájka budu asi vystupovat mírně častěji, není to nějak výrazněji možné. Jednak to dá obrovskou práci se připravit. A potom obvykle musím ten večer vypustit písemnou analýzu. Mít tak sice 115 531 shlédnutí, a 9 900 lajků, a 751 komentářů za 5 dní na YouTube, je určitě krásné, ovšem to zároveň nijak neznamená, že by snad aspoň 1% z těchto 9900 spokojených diváků poslalo malý dar. Psaní analýz tak nesmím nijak často vynechávat. Respektive, děkuji svým čtenářům za dary, maily, etc.
(2) Protože včerejší analýza vzbudila neobvyklý rozruch mým hodnocením generála Žukova, do konce prázdnin udělám delší analýzu na téma generál Žukov a léto 1941.