Hrad překročil Rubikon – a již není cesty zpět. Podání kompetenční žaloby na vládní rozhodnutí, že Petr Pavel nepojede na summit NATO v Ankaře, není vyhlášením války Babišově vládě vzešlé z posledních všeobecných voleb. To se stalo již v okamžiku, kdy odmítl jmenovat Filipa Turka (MOTO) ministrem zahraničí.
Už v ten okamžik se „právní obec“ rozdělila. Ústavní právníci spojení s Fialovou pětikoalicí (respektive se zdejší Pátou kolonou Bruselu) tvrdili, že tak učinit může. Ti méně závislí (na zdrojích, kariérních postech a budoucích trafikách) dovozovali, že tím prezident překročil ústavní rámec, protože měl povinnost navrženého kandidáta jmenovat.
Premiér to spolkl, na ústavní soud se neobrátil – a Pavel prosadil svou: Filip Turek se nejen nestal ministrem zahraničí, ale vůbec žádným ministrem. Nezamýšleným důsledkem – v řadě dalších ne-důsledků tohoto svévolného kroku hlavy státu – je, že předseda Motoristů Petr Macinka se ukázal jako mimořádně schopný šéf diplomacie.
Jeho dosavadní působení v Černínském paláci prokazuje, že pro Pátou kolonu to bylo zřejmě nejhorší možné řešení. Macinka má poměrně jasný ideový program, jedná neortodoxně a přesvědčivě. Hlavně však se dal do „čištění“ této instituce, která od Schwarzenberga (TOP 09) přes Petříčka (ČSSD) až k Lipavskému (Piráti) zbudovala tvrz „hlubokého státu“, onu „stohlavou saň“ coby převodní páku cizích zájmů. Jenže obrovský ledovec „deep state“ je pod hladinou. A nyní dojde ke srážce.
Kostky jsou vrženy
Podáním kompetenční žaloby vystupňovala hlavní opoziční Strana HRAD (SH) svou protivládní operaci, kterou započala fakticky v okamžiku vyhlášení volebních výsledků. Když bylo jasné, že Andrej Babiš má k dispozici partnery pro vytvoření koalice – bez ODS či některé jiné součásti vlastizrádné fialové mafie, skupina záškodníků a zbrojních lobbistů kolem Pavla vedená politickým podnikatelem Petrem Kolářem vyhlásila vládě válku.
Překabátěný sovětský rozvědčík v uniformě generála NATO byl k tomu ideálním „materiálem“. Poslušný, hloupý, zvyklý plnit rozkazy, ale „pěkně vypadající“. Od toho okamžiku ho posílají na všemožné „adresy“ – jak domácí, tak zahraniční – v nichž podle pokynů vedení SH vede opozici, která jinak zmírá na úbytě ve sněmovně. S pomocí miliardářských korporátních médií v čele s ČT a ČRo (plus „chvilkový milionářský“ Minář) se pokoušejí vyvolávat jednu krizi za druhou.
Výsledky jsou však zatím chabé. Není to vidět pouze proto, že mediální štít vytváří virtuální realitu, v níž dominují různá shromáždění a demonstrace – nyní i komická „stávka-nestávka“ svazáků v černém. Vláda si toho v podstatě vůbec nemusí všímat. Lze dokonce říci, že dalším nezamýšleným důsledkem těchto hysterických „rozvědčíkových operací“ je větší stabilita vládní koalice i utužení jejího voličského elektorátu, což před podzimními komunálními a senátními volbami není bezvýznamné.
Jenže „karta“ kompetenční žaloby“ je něco úplně jiného. To je teprve onen „výstřel z Aurory“. Až do této chvíle byla možnost, že se ještě něco vynoří. Že v krizích vždy nejistý a „oboupohlavní“ Andrej Babiš začne své koaliční partnery „umravňovat“ ve snaze získat body s nějakou částí Páté kolony (pořád ještě neví, že je to nemožné). Podáním žaloby jsou však kostky vrženy – a není cesty zpět. Pro nikoho. Zatím pořád ještě „studená“ občanská válka se začala ohřívat.
Gang patnácti
SH vytáhla svou patrně nejsilnější zbraň – ústavní soud. Chce ji vyzkoušet před dalšími bitvami, jejichž jediným smyslem je co nejvíce poničit krajinu, na níž SH a spol. vůbec nezáleží: zemi zvanou Česká republika (už jí říkají jen Czechia, Česko, aby bylo zřejmé, že jde jen o okrajovou kolonii Berlína zvaného Brusel). Mají za úkol zbavit ji posledních zbytků samostatnosti. A připojit k válečnému spolku šílenců, kteří zahájili přípravu na Drang nach Osten číslo dvě.
Proto je tak důležité, aby mluvící hlava SH jela na summit NATO v Ankaře. Nebezpečí, že by vláda deklarovala ČR jako „vlažnou“ součást NATO, jež nemá na válce zájem, je pro Pátou kolonu nepřijatelná. Zvlášť když tam bude zámořský buldozer, jenž rovněž viditelně nechce (a nebude) válčit s jadernou velmocí Východu. Pavel má za úkol demonstrovat, že navzdory změně vlády je v ČR síla připravená na válečném úsilí spolupracovat. Jen se jí musí dostat pomoci.
Právě k tomu má sloužit výrok brněnského Gangu patnácti – oněch nevolených, Pavlem najmenovaných „strejců a tet“, který jeho případnou účast v Ankaře má legitimizovat. Předvést, že HS nebojuje sama, ale že na její straně jsou různé významné instituce „hlubokého státu“ připravené vládu vzešlou z voleb sabotovat. Je proto prakticky jisté, co udělá toto těleso, vpravdě Trójský kůň či ještě spíše mina instalovaná už do základů popřevratového státu.
Předběžnost
Instituce tvářící se jako soud je nepochybně s SH již dlouho dohodnutá, jak bude výsledek vypadat. Vláda se sice pokusila dostat hradní Stranu do časové tísně, ale brněnští černokněžníci nejsou ničím omezeni. Nad nimi již není nikdo, kdo by mohl jejich svévolné „nálezy“ korigovat. Je úplně jedno, co veřejnost vyjádřila ve volbách. Oni jsou najmenovaný Pavlův štáb, který dostal své trafiky k nějakému účelu. Aplikace bruselských metod pro kariérní zájemce par excelans.
Jak již prozradila nejradikálnější větev korporátní mediální mafie s výhrůžným titulem Respekt, Gang nejspíše „přemostí“ časovou tíseň nějakým typem „předběžného opatření“. Sotva bude riskovat předstírat projednání žaloby. To by musel nechat vyjádřit vládu, seznámit ji s žalobou, nebo nařídit přímo jednání bez jejího vyjádření. Ano, může udělat cokoli, je neomezeným demiurgem našeho malého vesmíru, ale proč by se svlékal do naha?
Prostě nějakým předběžným opatřením nařídí vládě, aby splnila žalované požadavky SH – s tím, že věcné jednání pak proběhne v běžných termínech. Tedy třeba za tři měsíce – nejlépe těsně před volbami, kdy svůj „předběžný“ výrok potvrdí. A stane se tak navíc ještě součástí předvolební kampaně mafiánů z Páté kolony…
Boj? Boj! Ale…
Pokud by vláda – ve skutečnosti tedy Andrej Babiš, která má „ve sboru“ většinu – dala najevo, že boj o zachování „vůle lidu“ vyjádřené ve volbách přijímá, pak by „předběžné opatření“ Gangu patnácti ignorovala – a Pavla do Ankary nevzala. Co by následovalo?
Vlastně nic. Na takovýto případ není vymyšlena žádná sankce. V krajním případě by musela vládní rozhodnutí posvětit sněmovna. Tam má koalice přesvědčivou většinu. Za normálních okolností by tím všechno skončilo. Kromě samozřejmě nepříčetného řevu „svazáků v černém“ z ČT, ČRo a dalších korporátních médií, N.p. (Nadnárodní podnik).
Jenže my nežijeme v normálních poměrech. Naše suverenita prakticky neexistuje. A aby ji nebylo možné například nějakým volebním výsledkem začít obnovovat, k tomu slouží právě ústavní soud a fantastický ústavní „článek 9“ o takzvaném „materiálním jádru“ ústavy. Co to je? No nic. V podstatě Hlava XXII (Vzpomínáte? „Major major major v kanceláři návštěvy se stížnostmi přijímá – jen pokud není v kanceláři přítomen“).
Jinými slovy – ústavní soud, Pávek, Strana Hrad, Česká televize, Český rozhlas, senát a další instituce prolezlé „hlubokým státem“ jsou… Brusel. Ten by tedy nepochybně okamžitě zahájil trestní výpravu. Babišovi by oznámil, že je ve střetu zájmů, „zmrazil“ by nemravné platby z různých již odsouhlasených „fondů“ (z peněz, které jsme tam poslali) jako to udělal Viktoru Orbánovi… a tak dále.
Proto takovou vzpouru nelze od vlády očekávat – a pravděpodobně ani chtít. Vedla by totiž dříve či později k jejímu pádu. A k předčasným volbám, které by si tentokrát už pohlídali mnohem lépe. Rumunský scénář má rovněž v rukou ústavní soud.
Existuje však vedle toho nesčetně menších a malých typů reakcí, jimiž se lze mafiánům alespoň trochu bránit. Podle toho, jaké vláda začne využívat uvidíme, zda a jaké má tvůrčí schopnosti. Pro blízká setkání s uměle vytvářenými krizemi HS a celé Páté kolony to může být dobrý trénink.
Ostatně soudím, že Evropská unie musí být zničena.