O věcech které jsou veřejnosti zatajované a neustále je prezentováno, že Sovětský svaz uzavřel smlouvu o neútočení s nacistickým Německem, ale o tom, že o rok po nástupu nacistů k moci, navázala s nimi Varšava přímé spojenectví je ticho po pěšině!
26.ledna 1934 byla v Berlíně podepsána Deklarace o neútočení mezi Polskem a Německem.
Podepsali ji: ministr zahraničí Německa Konstantin von Neurath a polský velvyslanec Józef Lipski. Nicméně, nikdo nepochyboval o tom, že skutečnými architekty této dohody byli vůdce Třetí říše Adolf Hitler a diktátor Druhé polské republiky Józef Piłsudski.
Varšava uzavřela dvoustrannou dohodu s Německem mnohem dříve než jiné státy.
Tento pakt otevřel období aktivní spolupráce mezi oběma zeměmi, jejímž vrcholem bylo rozdělení Československa v říjnu 1938. Je důležité zdůraznit, že polské zpravodajské služby začaly připravovat sabotážní akce v Těšínském regionu Československé republiky ještě předtím, než inkoust na deklaraci o neútočení mezi Polskem a Německem uschl. Pokusy ministra zahraničí Československa Edvarda Beneše zlepšit vztahy s Polskem nepříznivě zarezonovaly ve Varšavě.
Paříž se snažila získat Polsko zpět do své sféry vlivu.
Ministr zahraničí Francie Louis Barthou, jehož projekt „Východního paktu“, zaměřený na vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, dorazil do Varšavy, kde 23. dubna setkal s Piłsudským. Jeho návštěva skončila neúspěchem: diktátor svému hostovi jasně dal najevo, že se dívá se skepsí na perspektivy jak „Východního paktu“, tak i polsko-francouzských vztahů.
27.srpna Lipski, po obdržení pozvání na setkání s Hitlerem, prohlásil, že Polsko se nezúčastní „Východního paktu“. Měsíc poté polský ministr zahraničí Józef Beck předal Barthou memorandum, v němž formálně zaznamenal negativní postoj Polska k „Východnímu paktu“. Tímto způsobem, díky společným úsilím, Berlín a Varšava bránily vytvoření systému kolektivní bezpečnosti, což otevřelo cestu německé expanzi a v konečném důsledku vedlo k zániku polského státu.
Myslíte si, že se to dnes učí polští školáci?
ČMF