Spor prezidenta Petra Pavla s vládou o účast na summitu NATO považuje Václav Klaus za ukázku zbytečně vyhroceného politického konfliktu, který se měl vyřešit dávno předtím, než se začalo mluvit o kompetenční žalobě. Bývalý prezident připomněl, že podobné otázky nikdy nemají končit u soudů, ale u politické dohody.
„Tohle mě uráží. Prezident s vládou se měli domluvit. Není to na kompetenční žaloby. To je únik z politické zodpovědnosti. Ať nikdo neutíká k soudům, když jde o evidentně politický spor,“ řekl Klaus v pořadu Napřímo na TV Nova.
Připomněl vlastní zkušenosti z pozice premiéra i prezidenta. Na summitech NATO podle svých slov seděl opakovaně a dobře ví, že účast hlavy státu není v evropských zemích žádným automatismem. Upozornil například na Německo nebo Maďarsko, kde na podobná jednání běžně jezdí předsedové vlád, nikoliv prezidenti. Česká republika podle něj není prezidentským systémem a právě to dnes podle jeho názoru mnozí přehlížejí.
Odmítl také argument, že prezident má na summitu NATO automaticky místo jako vrchní velitel ozbrojených sil. Připomněl, že hlavním tématem letošního jednání budou peníze a financování aliance, tedy oblast, ve které prezident podle něj žádné přímé kompetence nemá.
Ještě ostřeji pak hodnotil samotný přístup Petra Pavla. „Mám pocit, že prezident dělá všechno pro to, aby ta dohoda nebyla. A to považuji za škodu pro celou naši zemi,“ prohlásil Klaus s tím, že podobné spory podle něj poškozují především Českou republiku.
Podle Klause navíc hrozí, že pokud bude konflikt dál eskalovat, země začne působit navenek nedůstojně. Ne kvůli samotné otázce, kdo pojede na summit, ale kvůli způsobu, jakým se o tom vede veřejný spor.
Peníze na obranu? Peníze na válku
Výraznou část rozhovoru věnoval bývalý prezident obranným výdajům. Zpochybnil dramatické debaty o tom, že Česká republika letos pravděpodobně nesplní dvouprocentní závazek vůči NATO, a připomněl, že dlouhé roky ho neplnila řada členských států aliance.
Ještě zásadnější podle něj je otázka, zda je další navyšování vojenských výdajů vůbec správnou odpovědí na současnou situaci. Česká republika by podle něj měla dělat maximum pro ukončení konfliktů na Ukrajině i Blízkém východě, nikoliv automaticky přijímat logiku stále vyšších zbrojních rozpočtů.
„Hlavně bychom v naší zahraniční politice měli udělat maximum pro to, aby ty obě války honem rychle skončily. Jestli posilujeme výdaje na obranu, tak posilujeme válkychtivost všech možných lidiček u nás i v cizině,“ uvedl Klaus při debatě o bezpečnostní politice.
Svůj postoj následně shrnul větou, která patřila k nejvýraznějším momentům celého rozhovoru. „Ty peníze na obranu nepotřebujeme. Ty peníze jsou na válku. Na obranu ty peníze stačí,“ prohlásil bývalý prezident.
Klaus odmítl i argumenty, že vyšší vojenské výdaje představují automatickou investici do bezpečnosti. Podle něj se dnes stále více vytváří atmosféra, ve které jsou občané přesvědčováni, že jediným správným řešením je další zbrojení.
„Budou-li televize lidem dobře vysvětlovat situaci a ne je ponoukat k tomu, že mají honem dávat víc na obranu, udělají pro zemi víc,“ dodal.
Tvrdě proti dluhům a rozvolňování rozpočtu
Neméně ostře vystoupil proti novele umožňující navyšování státních výdajů mimo dosavadní rozpočtové limity. Připomněl, že myšlenku vyrovnaného rozpočtu hájí prakticky celý profesní život a že jeho poslední vystoupení ve Sněmovně před zvolením prezidentem bylo právě na podporu zákona o povinně vyrovnaném státním rozpočtu.
„To považuji za věc hrůzostrašnou a jsem zásadně proti,“ uvedl Klaus a znovu připomněl svůj dlouhodobý odpor k rozvolňování rozpočtových pravidel.
Varoval, že dlouhodobé oslabování rozpočtové disciplíny může vést k vážným problémům celého finančního systému.
„Riziko je samozřejmě rozpad finančního systému u nás, dopad na kvalitu měny a celá řada dalších velmi nepříjemných důsledků,“ varoval exprezident.
Zároveň odmítl argumentaci, že vyšší státní výdaje samy o sobě nastartují ekonomický růst. Kritizoval zejména představu, že stát může prostřednictvím deficitů uměle rozhýbat ekonomiku a urychlit její výkon. Podle něj česká ekonomika roste tempem odpovídajícím jejím možnostem a snahy o další urychlování by vedly především k návratu inflace.
„Inflace je největší ekonomické zlo. Ne to, jestli nebude dokončen ještě jeden kousek dálnice,“ poznamenal Klaus při vysvětlování svého pohledu na hospodářskou politiku.
V této souvislosti se opřel i do ekonomických představ části vládní koalice. Kritizoval zejména důraz na rozsáhlé státní investice financované dluhem a označil podobné úvahy za zastaralé keynesiánství, které podle něj neodpovídá realitě současné české ekonomiky.
Školství je v tragickém stavu
Vedle zahraniční politiky a ekonomiky se dostal také k fungování vlády. Přestože neočekává žádné personální změny, dal jasně najevo, že některé ministry by ve svém kabinetu nechtěl.
Nejostřejší kritika mířila na resort školství. „Jestli je něco v tragickém stavu a potřebuje změnu, tak je to školství,“ prohlásil Klaus a označil vzdělávání za jednu z největších slabin současného státu.
Ministra školství označil za pokračovatele politiky svého předchůdce a naznačil, že právě tento resort si zaslouží mnohem větší pozornost než většina současných politických sporů.
Výhrady měl také vůči ministrovi zdravotnictví. Zatímco u školství podle něj vidí kroky špatným směrem, u zdravotnictví podle svých slov nevidí téměř nic.
„Od ministra zdravotnictví nevidím nic a nevím, jestli je tím správným ministrem,“ uvedl bývalý prezident.
Klaus se vyjádřil také k válce na Blízkém východě a roli Spojených států. Naznačil, že Donald Trump podle něj zatím nedělá dost pro rychlé ukončení konfliktu, a varoval před ekonomickými důsledky pokračujících bojů pro Evropu i svět.
Stejně nekompromisní byl vůči snahám státu regulovat ceny nebo obchodní marže. Připomněl zkušenost z období komunismu a označil cenové zásahy za cestu k novým nerovnováhám a problémům.
„Jestli něco stát nemá dělat, tak je, že si má hrát s cenami. To je první poučka, kterou nás komunismus naučil,“ řekl Klaus a odmítl snahy řešit ekonomické problémy administrativními zásahy.
Celým rozhovorem se tak táhla jediná nosná linka. Václav Klaus odmítl politiku rostoucích dluhů, dalšího zbrojení, státních zásahů do ekonomiky i vyostřování sporů mezi ústavními institucemi. Místo soudních přestřelek, nových výdajů a dalších regulací volal po politické dohodě, rozpočtové odpovědnosti a snaze ukončovat konflikty, nikoliv vytvářet podmínky pro jejich další pokračování.
Václav Klaus, exprezident ČR, zprqacoval Kovář, První Zprávy