O předběžném opatření, kterým Ústavní soud k návrhu prezidenta republiky uložil vládě, ministru zahraničních věcí a jeho ministerstvu bezodkladně notifikovat organizátorům summitu NATO v Ankaře, že součástí delegace ČR je též prezident, a zajistit akreditaci pro prezidenta a jeho doprovod, a současně zdržet se jednání, jímž by účasti prezidenta a jeho doprovodu bránili či ji ztěžovali, bylo publikováno již mnoho odborných názorů kritizujících postup soudu.
Sám Ústavní soud takovým námitkám nijak zvlášť nepředešel, když vydání předběžného opatření odůvodnil jen tak, že včasným nevydáním takového rozhodnutí „ by se návrh prezidenta vyprázdnil“ a že „ se blíží konání summitu“, přičemž je „ patrné , že podle dlouhodobé a ustálené praxe … vláda nekladla překážky na těchto summitech a zajistila jeho účast …, což Ústavnímu soudu značí, že prezident je členem delegace ČR na summitech NATO … a nejde o praxi neústavní, která by ochrany Ústavního soudu nepožívala. “ .
To je vlastně celý podstatný obsah odůvodnění vydání předběžného opatření. To jistě neodpovídá požadavkům na srozumitelnost a určitost jakéhokoli soudního rozhodnutí.
Shora zmíněné výhrady ústavních právníků se týkaly mnoha otázek, které vydání tohoto rozhodnutí vyvolalo – šlo mj. o to, zda je vůbec možno v kompetenčním sporu vydávat předběžná opatření, když takovou možnost zákon neuvádí ( prof. Gerloch) – i pokud by to možné bylo , pak zda není vydání tohoto konkrétního rozhodnutí v rozporu s požadavkem zdrženlivosti na „zásahy Ústavního soudu do probíhajících politických dějů“ , když předběžná opatření Ústavního soudu by měla být vydávána jen „ zabránění mimořádně závažným následkům“ (prof. Wintr a JUDr. Řepková v odlišném stanovisku k tomuto usnesení o předběžném opatření).
Namísto argumentace, kde vidí Ústavní soud oporu pro vlastní vydání předběžného opatření a kde podle jeho názoru hrozí závažné následky v důsledku neúčasti prezidenta a jeho doprovodu na summitu, jsou tedy uvedeny důvody „ vyprázdněním návrhu prezidenta“ a „praxí , která není neústavní, která by nepožívala ochrany Ústavního soudu“. Co by se stalo v důsledku uvedeného vyprázdnění návrhu a proč by měla otázka účastí prezidenta na zahraničních summitech požívat ochrany Ústavního soudu, není nijak srozumitelně vysvětleno.
Kromě nesrozumitelnosti trpí usnesení i neurčitostí v tom směru, že je vládě a dalším subjektům ukládáno zajistit akreditaci a neztěžovat účast i doprovodu, který není nijak konkretizován (jmenovitě, případně funkčně, či aspoň početně). Ostatně sám pojem doprovod nemá v právu žádný konkrétně definovaný obsah, v mezinárodním právu se např. rozlišuje mezi doprovodem (členy mise) a rodinnými příslušníky delegátů – vztahuje se tedy vůbec výrok usnesení Ústavního soudu na manželku prezidenta? Může jet také do Ankary – nebo ne?
Žádný obecný soud by nevydal předběžné opatření bez jasného vymezení osob, v jejichž prospěch by žalovaný měl něco konat či se vůči nim něčeho zdržet. Je nemyslitelné, aby soud určil, že na určitou akci je žalovaný pozvat nejen pana X jako žalobce , ale i jím pozvané dosud neidentifikované/ neznámé osoby, jimž se tedy nesmí v účasti bránit. Takový návrh na předběžné opatření je soud podle občanského soudního řádu (na jehož přiměřené použití ostatně Ústavní soud sám odkázal) povinen bez dalšího odmítnout.
Teď nás už nedostatek určitosti a zdrženlivosti Ústavního soud dohnal – nikdo neví kolik členů doprovodu do Ankary pojede, mluví se o dvanácti, dvaceti, třiceti. Uvidíme, kolik členů doprovodu nakonec pojede. Těžko také odhadnout, zda naopak účast prezidenta, který veřejně podporuje myšlenku co nejvyššího nárůstu zbrojních výdajů České republiky , nebude mít mimořádně závažné následky na „vyprázdnění“ státní kasy a tedy nebude spíš ke škodě než ku prospěchu.