Přidat Echo24 mezi oblíbené zdroje
Jsou to už tři roky od doby, kdy polský premiér definoval „bojující demokracii“ jako proces nezbytné očisty státu po vládě „populistů“, v rámci něhož „ne vždy se lze přesně držet litery zákona“. Dnes bojující demokracie ve Varšavě opět útočí.
Po roce, kdy se zdál premiér Donald Tusk zaražený a dezorientovaný prohrou jeho kandidáta v prezidentských volbách, okolnosti dozrály k další etapě „znovu-nastolování demokracie“ a „obnovy právního státu“, tentokrát v případě Ústavního soudu. Odehrála se podle podobného scénáře jako ty předešlé, například zátahy ve státních médiích nebo prokuratuře. Obsahovala tedy kombinaci právního zmatku způsobeného předchozí konzervativní vládou, vznešené rétoriky o „vracení politizovaného úřadu občanům“, chabého až neexistující právního základu pro uskutečňované personální změny a konečně hrubé policejní síly, která posloužila k nainstalování nového personálního složení soudu a zamezení přístupu údajně odvolanému vedení.
Obě strany polského sporu mají svůj díl viny na postupné degradaci významu této klíčové ústavní instituce. Liberálové proces politizace zahájili v roce 2015, konzervativci otevřená vrátka k manipulaci se složením soudu využili, aby v něm rychleji získali většinu. První pochopitelně Evropské unii nevadilo, druhé vyvolalo vleklý spor s Bruselem a zpochybňování legitimity soudu. Po návratu k moci koncem roku 2023 liberálové dovedli spor do extrému důsledným ignorováním rozsudků (respektive těch, které se jim nehodily), odmítáním jmenování nových soudců na uprázdněná místa (které mělo vést k paralýze instituce) a všemožnými šikanami, omezováním rozpočtu počínaje a hrozbami „vypnutí vytápění“ konče. Vládní koalice k jmenování nových členů přistoupila, až když počet vakátů narostl natolik, že umožňoval okamžitou změnu poměru sil. Narazila ovšem na odpor prezidenta, který odmítl tyto nově jmenované soudce ve funkci potvrdit (a setkal se s kritikou většiny ústavních právníků).
Čtěte také: Drama v Polsku. Noví soudci odstavili vedení ústavního soudu, prezident mluví o státním převratu
Situaci vyhrocoval fakt, že jedním ze jmenovaných byl i Maciej Berek, který by „do taláru“ přestoupil rovnou z vlády, kde fungoval jako ministr pro implementaci vládní politiky, de facto Tuskova pravá ruka. To samo o sobě vzbudilo velkou nevůli, jak ústavních právníků tak, dokonce i řady nevládních organizací, které poukazovaly na dávné vládní sliby „depolitizace Ústavního soudu“. Kauzu prohloubila navíc skutečnost, že Berek nebyl zatím schopen jasně dokázat, že naplňuje formální profesní podmínky – alespoň deset let praxe v právnických povoláních. I jeho kandidaturu tedy prezident odmítl přijmout. Jak píše dnes portál Interia, Berkův příchod do Ústavního soudu ve skutečnosti měl sloužit přípravě celé operace „nepřátelského převzetí“. „Byl mozkem celého útoku“ – cituje portál jednoho z vládních politiků.
Operace byla nepochybně skvělé logisticky naplánovaná, včetně načasování na okamžik, kdy letadlo s Karolem Nawrockým opustí Evropu (prezident letěl na návštěvu Senegalu) a většina Poláků vyrazí na obligátní dušičkové návštěvy rodin a rodinných hřbitovů. Pokusy o právní odůvodnění kroků vlády a jí řízených nových soudců ÚS byly už méně úspěšné. „Považuji Bogdana Święczkowského (dosavadního předsedu) za velmi špatného šéfa Ústavního soudu – napsal známý profesor práva Marcin Matczak – Ale neexistují žádné právní důvody pro „pozastavení jeho činnosti“, jak to prý bylo nařízeno… Násilné a bezprávní kroky, pokud opravdu k ním došlo, se nám ještě krutě vymstí“.
Slovní obrat „státní převrat“ zaznívá ve vypjatém polském politickém slovníku poměrně často. Těžko říct, jak bude vypadat další vývoj, až opadnou první emoce. Nepochybně Tuskova vláda díky kontrole nad silovými složkami a aparátem státu má v tomto ohledu jasnou převahu.
Co je jasnější – Polsko čekají velmi bouřlivé předvolební měsíce. Útok na Ústavní soud je součástí taktiky totální války s prezidentem, na níž vsadil Donald Tusk svůj politický osud. „Už žádné reformy, žádné změny, žádné kompromisy. Jen válka s prezidentem“ – tak definoval před několika dny novou taktiku premiéra komentátor Zero.pl Robert Mazurek.