Konflikt Polska s Ukrajinou nabral takové obrátky, že staví pod otazník geopolitickou budoucnost samotné Ukrajiny. Polsko si sice skandály se Zelenským řeší své vlastní úkoly, mimoděk ale pracuje i pro ruské zájmy. Naplno se ukáže, co z toho Rusko získá, až v příští etapě — po skončení speciální vojenské operace.
Po odebrání Řádu bílé orlice Zelenskému spor Kyjeva s Varšavou jen nabírá na obrátkách. Na znamení solidarity se Zelenským vrátili Polákům své bílé orlice i další bývalí ukrajinští prezidenti. Řada předních polských politiků se v reakci na to vzdala Řádu Jaroslava Moudrého — nejvyššího ukrajinského státního vyznamenání. Bývalý premiér Morawiecki svůj řád předal muzeu volyňského masakru.
S Banderou ne!
Negativní postoj Poláků ke kyjevskému režimu a Ukrajincům během několika dnů vzrostl dvaapůlkrát. Popularita konzervativního prezidenta Karola Nawrockého, který Zelenského vyškrtl ze seznamu přátel polského národa, vyskočila na pětapadesát procent. To je nejvyšší číslo, jakého polský prezident dosáhl za jedenáct let.
Když liberální premiér Donald Tusk tato čísla uviděl, přestal ze sebe dělat hodného policajta a rovněž začal mluvit bez servítků. Za zhoršení vztahů obou zemí může osobně Zelenskyj (a nikoli Kreml, jak to jinak bývá zvykem). Polská delegace summitu NATO na podporu Ukrajiny netlačili. Poláci na ni beztak vynaložili příliš mnoho peněz — a hleďme, jakého vděku se dočkali. Dobrá vůle vůči sousední zemi už nebude.
Nejdůležitější je v Tuskově prohlášení patetická věta, že evropská integrace se neobejde bez historického usmíření a historické usmíření bez historické pravdy. Premiérova Občanská platforma už ke zprávě Evropského parlamentu o vstupu Ukrajiny do EU podala pozměňovací návrh, podle nějž má členství v unii záviset na tom, zda uzná volyňský masakr, bude činit pokání a uctí památku obětí genocidy Poláků. Politici prezidentovy strany Právo a spravedlnost celé dny opakují: s Banderou do Evropy nevkročíte.
Kosa na kámen
Konsenzus polských elit v tom, že Ukrajině zablokují členství v EU pod záminkou banderovštiny, se tedy ve Varšavě definitivně zformoval a přestal se před veřejností skrývat. A právě tato okolnost vyvádí polsko-ukrajinský konflikt z roviny dvoustranných vztahů na oběžnou dráhu světové politiky a bezprostředně se dotýká zájmů Ruska.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Evropa se překotně militarizuje, chystá se na válku s Moskvou, a militarizace probíhá skrze struktury EU. Evropská unie se přičiněním bruselské byrokracie a jejího hlavního sponzora Německa mění ve vojenský blok. Ten má podle záměru svých autorů v budoucnu nahradit neduživé NATO.
Při takové koncepci Evropané ochotně přistoupí na to, že se Ukrajina vzdá členství v NATO výměnou za ukončení speciální vojenské operace. Členství Ukrajiny v EU si přece Rusko se svou bezpečností nespojuje a nic proti němu nenamítá. Moskvě prostě vymění bidlo za kůl. Pořád tentýž protiruský blok, jen bez Anglosasů. Pořád tatáž neonacistická Ukrajina, zapojená do tohoto bloku jako předmostí a hrot útoku na Rusko.
A právě tady sehraje svou roli Polsko, na němž ukrajinský neonacismus narazil kosou na kámen.
Jádro režimu
Hlavní otázka samozřejmě zní: neustoupí Kyjev či Varšava ze své historické paměti kvůli boji se společným nepřítelem na východě? Neustoupí. Poctivě se o to pokoušeli po celých pětatřicet let existence ukrajinského státu. I ve Varšavě nejednou přimhouřili oko nad glorifikací Šuchevyče a Bandery. I v Kyjevě se pokoušeli vymýšlet ukrajinské dějiny obezřetněji a alespoň nedělat národní hrdiny z nacistických pohůnků. Vždycky to skončí dalším skandálem a „válkou pamětí“.
Nejde o zatvrzelost Poláků ani o ujetost Zelenského. Jde o základní nastavení obou zemí. Jakmile se Ukrajina objevila na politické mapě světa, stala se pro Polsko potenciálním konkurentem. Už dnes vytlačuje polské zemědělce z trhu, a pokud vstoupí do Evropské unie, urve si lví podíl bruselských dotací, který dnes shrábne Polsko. Takovou zemi je třeba ochočit, podřídit si ji — a glorifikace banderovců je k tomu ideální záminka.
Ukrajina se zase nemůže Bandery a banderovců vzdát, dokud zůstává protiruským projektem Západu. Neonacistický režim v Kyjevě potřebuje sociální jádro podpory a to mohou tvořit jedině radikální nacionalisté ze západní části nastavení na boj s Moskaly.
Aby se tato skupina v ukrajinském národě reprodukovala, bude Kyjev dál povyšovat válečné zločince a katy do panteonu hrdinů. Polsko s tím bude ve vlastním zájmu dál bojovat a jeho zájmy se v tomto případě budou shodovat s ruskými. V tamním vidění světa se to popisuje jednoznačně: Polsko prodalo Ukrajinu Kremlu.
Pokud je to tak, jde o mimořádně výhodný obchod, protože Kreml za Ukrajinu nezaplatil ani rubl.
Přesněji — ani zlotý.