Kolik Českou republiku ve skutečnosti stojí přítomnost ukrajinských uprchlíků, pokud se vedle přímých výdajů započítají také školy, zdravotnictví, policie, hasiči, soudy a další veřejné služby? Právě na způsob, jakým stát finanční bilanci ukrajinské migrace počítá a následně prezentuje veřejnosti, zaútočil advokát, poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.
Navázal přitom na televizní diskusi s Janem Grolichem na CNN Prima NEWS. Nevrací se k ní však kvůli samotnému politickému střetu. V rozsáhlém komentáři rozvíjí vlastní pohled na náklady spojené s ukrajinskou migrací a tvrdí, že veřejnosti je předkládán neúplný účet, protože podle něj nezahrnuje odpovídající část nákladů na fungování veřejných služeb.
Rajchl v televizní debatě argumentoval tím, že do nákladů na ukrajinské uprchlíky nejsou započítávány platy učitelů, lékařů, zdravotních sester, soudců, policistů, hasičů, cestářů a podle jeho slov stovek dalších profesí, jejichž služby lidé z Ukrajiny využívají. Grolich mu podle Rajchla oponoval argumentem, že kvůli uprchlíkům nebylo nutné přijímat nové lékaře, sestry či učitele.
Reklama
Právě tuto odpověď Rajchl interpretuje jako potvrzení svého argumentu. Podle něj skutečnost, že stát kvůli určité skupině nemusí přijmout nového zaměstnance, neznamená, že využívání služby touto skupinou nemá žádnou cenu.
„Za prvé tím fakticky potvrdil, že veškeré tyto náklady hradíme my, občané České republiky, a že se do nákladů na ukrajinskou migraci nezapočítávají. Jinými slovy, že oni těch služeb využívají a nijak se na nich finančně nepodílejí,“ uvedl Rajchl.
Jeho hlavní výhrada tak míří proti samotnému způsobu, jakým je podle něj veřejnosti prezentována ekonomická bilance uprchlíků. Stát zveřejňuje údaje, podle nichž příjmy spojené s prací, daněmi a odvody uprchlíků převyšují evidované výdaje na jejich podporu. Rajchl však namítá, že takové srovnání podle něj nezachycuje poměrnou část nákladů na celý veřejný aparát a služby, které ukrajinští obyvatelé České republiky stejně jako ostatní lidé používají.
Svůj argument ilustruje srovnáním s českými občany. Pokud by se podle něj stejná metoda použila na ně, tedy na jedné straně sečetly všechny daně a odvody a proti nim na výdajové straně postavily jen důchody a sociální dávky, vyšel by stát podle Rajchla rovněž jako výrazně ziskový.
Reklama
„Jak jsem řekl včera v televizi – kdybyste stejný výpočtový vzorec uplatnili na naše občany (tj. do příjmů započítali všechny daně a odvody, které platíme a do výdajů jen důchody a sociální dávky), tak bude náš rozpočet několik set miliard v plusu. Což evidentně není,“ napsal na síti Facebook Rajchl.
„Ty náklady na provoz státu a státních zaměstnanců totiž prostě někdo zaplatit musí. A nevidím jediný důvod, proč bychom to měli za Ukrajince hradit jen my,“ dodal poslanec.
Rajchl následně přesouvá pozornost od účetní metodiky ke konkrétním oblastem, ve kterých podle něj příchod velkého množství lidí z Ukrajiny dopadá na české občany. První je školství. Odmítá tvrzení, že přítomnost ukrajinských uchazečů nemá vliv na šance českých dětí dostat se na požadovanou střední školu.
Uvádí, že v minulém roce se podle jeho údajů 41 000 uchazečů nedostalo na střední školu, kterou preferovali, a 1 500 dětí nebylo přijato na žádnou střední školu. Tento vývoj spojuje s trendem, který podle něj začal v roce 2022.
K číslům přidává vlastní zkušenost s konkrétním gymnáziem. Tvrdí, že ví o škole, kde dvě místa ve třídě obsadily ukrajinské studentky, které se podle jeho informací za celý školní rok účastnily výuky přibližně třikrát. Rajchl tvrdí, že kvůli obsazení těchto míst nebyly přijaty dvě české děti, které by podle něj měly o studium větší zájem.
Reklama
Zvlášť kritický je k podmínkám přijímacího řízení. Ukrajinští uchazeči mohli za stanovených podmínek požádat o prominutí přijímací zkoušky z českého jazyka a jejich znalost češtiny byla namísto ní ověřována pohovorem. Rajchl právě v tomto rozdílném režimu vidí zvýhodnění vůči českým dětem, které se na jednotné přijímací zkoušky připravují. Současně zdůrazňuje, že jeho kritika není namířena proti samotným ukrajinským dětem ani pacientům.
„Ne, nemám nic proti ukrajinským dětem, ani proti ukrajinským pacientům, využívajícím služby našeho zdravotnického systému. Nicméně se mi hrubě nelíbí, když dochází k jejich zvýhodňování v přijímacím řízení (zejména při testech z českého jazyka), díky čemuž se pak na svou vysněnou střední školu nedostanou naše děti, které na ty přijímačky dřely i několik měsíců,“ vysvětlil svůj postoj.
Druhou oblastí je zdravotnictví. Také zde Rajchl odmítá názor, že vyšší počet pacientů nemá dopad na dostupnost služeb pro ostatní. Tvrdí, že v posledních letech dochází k výraznému prodlužování čekacích dob na preventivní vyšetření a lékařské zákroky a že ukrajinští pacienti bývají v některých případech upřednostňováni.
„A co se týče výrazného prodloužení čekacích dob u lékařů a faktu, že Ukrajinci jsou velmi často upřednostňováni, to myslím viděl každý, kdo v posledních letech nějakou ordinaci navštívil,“ napsal Rajchl.
Ještě dál jde v kritice využívání některých zdravotnických zařízení. Tvrdí, že část ukrajinských pacientů služby českého zdravotnictví zneužívá, a jako příklad uvádí psychiatrické léčebny, kam se podle něj někteří nechávají odvézt kvůli bezplatnému lůžku a stravě. Jde o tvrzení, které Rajchl ve svém komentáři předkládá bez konkrétních případů či statistických údajů.
Pro Rajchla se však školství a zdravotnictví znovu sbíhají u původní otázky nákladů. Jestliže větší počet obyvatel využívá školy, nemocnice a další veřejnou infrastrukturu, považuje za nesprávné, aby se podle něj odpovídající podíl těchto nákladů při hodnocení ekonomické bilance migrace neobjevil.
„Zásadně protestuji proti tomu, aby se podíl na těchto nákladech nezapočítával do výdajů souvisejících s ukrajinskou migrací a věšely se nám tady bulíky na nos, že se nám ta jejich migrace vlastně vyplatí,“ prohlásil.
Z ekonomické argumentace pak přechází k širšímu hodnocení dopadů ukrajinské migrace. Jeho závěr je jednoznačný: nesouhlasí s tvrzením, že její celkový dopad na český stát je přínosem, a považuje ji naopak za zatížení několika klíčových veřejných systémů.
„Sečteno a podtrženo – přestaňme si už konečně lhát do kapsy. Ukrajinská migrace je pro náš zdravotní, vzdělávací i sociální systém zátěží, nikoliv přínosem. A tvrdit našim občanům opak a ještě jim cpát do hlavy, že máme být za jejich příchod vděční, a že jsou slušnější než Češi (jak říkal Vít Rakušan), je jen trapným obelháváním, jehož přímým důsledkem je zhoršování vztahů mezi většinovou populací a ukrajinskou minoritou, které byly až do roku 2022 velmi nadstandardní,“ napsal Rajchl s tím, že odpovědnost za tento vývoj odmítá připisovat kritikům migrační politiky.
„Za jejich rapidní zhoršení nemůže Rajchl ani Okamura, nýbrž právě politici pětikoalice a média, která nám Ukrajince vychvalují do nebes, ač naši lidé vidí ve své ulici pravý opak,“ míní předseda PRO.
Za problém tak nepovažuje pouze samotné dopady migrace nebo způsob výpočtu jejích nákladů, ale také rozdíl mezi tím, co podle něj lidé zažívají v každodenním životě, a tím, jak je situace prezentována politiky a médii. Právě tento rozpor podle něj podkopává důvěru veřejnosti.
„Je tudíž nejvyšší čas přestat naše lidi oblbovat a začít s nimi hrát fér hru. A právě to je můj cíl. Aby politici začali být k lidem upřímní,“ zdůraznil.
V závěru už Rajchl nemluví pouze o Ukrajině. Svůj komentář staví jako obecnější požadavek na vztah politiky a občanů. Odmítá podle něj nepříjemné problémy zastírat ze strachu, že jejich pojmenování bude označeno za nenávist, a otevřenost považuje za základ obnovení důvěry mezi občanem a státem.
„Pojmenování problémů, kterým čelíme, není šířením nenávisti, je to elementární základ budování důvěry mezi občanem a státem, která naší zemi bohužel zoufale chybí. Lidé pravdu unesou. Jediné, co nesnáší, je to, když jim politici lžou do očí. I nepříjemná pravda je totiž stokrát lepší než narůžovo namalovaná lež,“ uzavřel Jindřich Rajchl.
*
zpracoval Barták, První Zprávy