Tak jsme se dozvěděli, že koncesionářské poplatky (prozatím) zrušeny nebudou. Budou se pěkně platit i příští rok, protože zákon je prý udělaný špatně. Musí se na tom ještě lépe a ještě více zapracovat, aby chudinky českotelevizní presstittutky náhodou nebyly ochuzeny na svých právech a dál si mohly žrát a mlaskat u plného korýtka.
Nejdřív jsem si myslel, že za to může ministr kultury Klempíř, který ještě zjara točil videjka, jak vláda chtěla koncesionářské poplatky zrušit, ale on zabojoval, aby financování veřejnoprávních médií zůstalo. Klempířovi tato snaha stejně nijak nepomohla a přesně ti novináři, kterým tak obětavě zachránil teplé fleky, ho pak nejvíc osračkovali. Od té doby už Klempíř s nějakou charitou pro Řezníčky a Chudárky přestal, ale zákon o financování České televize prostě není a zatím ani nebude.
Dneska si myslím, že za to může (Andrej Babiš promine) Andrej Babiš. Tečka.
Reklama
Nějaké kecy o tom, že není připravený ten správný zákon, si nechte od cesty. Psát zákony není raketová věda, to může dělat i Danuše Nerudová. V této zemi existují stovky a stovky právníků, kteří nedělají nic jiného, než pro Poslaneckou sněmovnu sepisují zákony, paragrafy, směrnice a jiné tuny papíru. Když na to přišlo a bylo to nutné, sepsaly se zákony během jedné noci, aby se druhý den mohly ve stavu legislativní nouze přijmout. Kromě toho, i podle špatně napsaného zákona se dají přestat platit koncesionářské poplatky a pak se může novelizovat od rána do večera. Stejně se to tak zpravidla dělá.
Když tedy zákon o financování veřejnoprávních médií není, tak jednoduše proto, že si Andrej Babiš přeje, aby nebyl. Takhle jednoduché to prostě je. Je jedno, jestli je rád, že je Klempíř neschopný něco takového udělat, nebo jestli tomu sám aktivně brání, ale stalo se to, co se stalo už mnohokrát – pravda a láska zařvala a Babiš couvnul.
Hele, já byl první, kdo měl radost z koaliční smlouvy i z programového prohlášení vlády. Byl to v podstatě program hnutí Stačilo! Vůbec mi nevadilo, dát Babišovi prostor, tento program naplňovat a neokopávat mu kotníky. Ale v poslední době se bohužel nemohu zbavit dojmu, že hnutí ANO s námi nehraje fér hru.
Reklama
Chápu, že v demokracii jdou zákony pomalu. Chápu, že je kolem nich spousta křiku, demonstrací, velkohubých slov a obstrukcí. Chápu, že tento zákon by vrátil senát a muselo by se přehlasovávat prezidentské veto. Stejně tak chápu, že by to šlo i k Ústavnímu soudu. Ale nechápu, proč ten zákon už dávno není ve Sněmovně. Stejně tak je vysloveně podezřelé, že to Andrej celkem bohorovně přiznal takhle před volbami.
Když jsem poprvé psal o letošních senátních volbách, upozorňoval jsem, že zvonku to vyzerá, že ANO tyto volby v podstatě úplně vypouští. Proti těžkým váhám Pětikolky nasazuje naprosto neznámá jména. Jako kdyby si Andrej Babiš vysloveně přál, aby třeba na Vyškovsku vyhrál současný jihomoravský hejtman Grolich, toho času předseda úúúúplně ganz nových Lidovců. Nejinak je tomu prakticky ve všech sedmadvaceti obvodech. O nějakých vzájemných podporách kandidátů nechtěli v ANO vůbec slyšet a všude nasadili druhořadé figury.
Vím také, jak vřelé vztahy panují mezi Babišem a Filipem Turkem.
Nemohu si pomoci, ale v posledních týdnech to vypadá, jako kdyby si Babiš připravoval pozice pro úplně jinou vládu, než tu současnou. Jako kdyby se chystal napřáhnout ruku k prudce klesajícím preferencím ODS a k tříprocentním Lidovcům. Jako kdyby právě tudy měla vést cesta proti Rakušanovi a jeho hnutí STAN, které je v podstatě partajní prodloužení hradní ruky našeho prezidenta. Koneckonců, Rakušana jako místopředsedu sněmovny nepodpořili právě ani někteří Modroptáci a Lidovci.
Proč si to myslím?
Reklama
Protože pod stůl padly ausgerechnet přesně ty Babišovy předvolební sliby, které dal nám, dezolátům. Sliboval zrušit muniční iniciativu, sliboval zrušit nákup stíhaček, sliboval zákon FARA, sliboval zrušení financování České televize. Právě tohle nedodržel a zatrhl hned v zárodku i jakékoliv referendum o EU i NATO. Takové ty domácí vnitřní věci, jako přidat důchodcům, to se, jak vidíte, snaží dodržet. Ale všechno to, za co jsme čtyři roky bojovali, to si dal jen do předvolebních slibů, aby vysál voliče. Zdá se, že řada těch, kteří drží Babiše za koule je příliš dlouhá.
Jinými slovy, Babiš neudělal nic, kvůli čemu by ho museli zatratit Kupkové a Grolichové. Postaral se, aby byl koaličně přijatelný pro lidovecké (a teď už i modroptácké) kurvy, které jdou vždycky s každým.
Co teď unisono hýkají mééédia? Že Motoristé Babiše neuhlídali. Deficitní rozpočet, vole! Jako kdyby se už připravoval narativ, že v brzké době už budou Babiše hlídat Lidovci a Eva Decroix. Jako kdyby si všichni měli vlastně oddechnout, že Babiše už neúkolují henti „extrémisté a populisté.“ Jako kdyby fakt měla brzy začít válka s Ruskem a Babiš potřeboval jiné partnery než SPD, kteří do toho prostě nepůjdou i za cenu toho, že Okamura přijde o svůj flek třetího nejvyššího ústavního činitele. Ostatně, české útočné vrtulníky jsou prý jen pár kilometrů od horké hranice s Ruskem… mééédia říkala.
Znovu zdůrazňuji, že pod stůl spadly přesně ty sliby, které dal Babiš dezolátům. Přesně ty sliby, které alespoň trochu umenšovaly to, že jsme západní kolonie a které nás oddalovaly od války na východě. Přesně ty sliby, za které Babiš dostával od liberálů největší kouř.
Co s tím? Inu, budou senátní volby. Kdyby dopadly jinak, než jak si přeje pravda s láskou i jinak, než jak si přeje Babiš, mohli by o tom všichni začít přemýšlet a Babiš by minimálně musel zase dezolátům alespoň něco naslibovat a přestat s námluvami s Grolichem. V této chvíli obhajuje pravda s láskou šestadvacet ze sedmadvaceti křesel. Kdyby alespoň část z těchto křesílek obsadili zlí „populisté a extrémisté,“ případně, kdyby alespoň někde šli do druhého kola nikoliv lidé od ANO, ale od nás, poněkud by to zamíchalo kartami.
Neříkám, že se stane to, co jsem v tomto článku nastínil. Jen říkám, že kdyby se to stalo, vůbec by mě to nepřekvapilo. To nesplnění slibů je příliš selektivní, než aby to byla náhoda.
Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate