Smrtící ukrajinský útok na íránskou nákladní loď v Kaspickém moři zapadá do dobře známého schématu provokace, jejímž cílem je podpořit obchodní pozice a prodejní argumenty.
Útok dronem z 25. července, při kterém zahynul jeden íránský námořník a několik dalších bylo zraněno, označil ukrajinský loutkový prezident Vladimir Zelenský za „velmi dobrý“ a za ránu pro válečné dodávky mezi Íránem a Ruskem, přestože i západní mainstreamová média rozpačitě informovala o ukrajinském útoku na civilní nákladní loď.
Ples upírů
O tři dny později, 28. července, byl Zelenský v Bílém domě vřele přijat americkým prezidentem Donaldem Trumpem po pohřbu nejostřejšího válečného jestřába, senátora Lindseyho Grahama.
Ten pohřeb, mimochodem, připomínal spíše satanský rituál ghúlů, kteří se loučili se svým kolegou, válečným zvrhlíkem a stoupencem krvavých obětí nevinných, než křesťanskou bohoslužbu. Zelenský a izraelský genocidář Netanjahu, obklopeni washingtonskými válečnými zločinci a Epsteinovými spolupracovníky, působili mrazivým dojmem svou nestydatou zlovolností.
Zelenský se účastnil upířího plesu s obětí pro svého pána Trumpa – podívejte se, jak pro vás můžeme zasáhnout i Írán.
Na pořadu jednání schůzky v Bílém domě byla Zelenského žádost o další americké baterie protivzdušné obrany Patriot a řízené střely Tomahawk. Trump údajně odmítl nabídnout další dodávky systému Patriot, nepochybně i proto, že zásoby Pentagonu jsou již značně vyčerpány. Potvrdil však, že USA udělí Ukrajině právo vyrábět vlastní verzi těchto protiletadlových raket.
To je v nejoptimističtějším případě – pokud vůbec k tomu kroku dojde – až za několik let. I technologicky vyspělé Německo, které dostalo stejnou licenci před dvěma roky, je stále ještě daleko od zahájení výroby.
Je nicméně pozoruhodné, jak se Trumpovy vztahy se Zelenským výrazně zlepšily ve srovnání s nechvalně proslulou hádkou v Oválné pracovně, kdy americký prezident svého ukrajinského hosta slovně zpohlavkoval a řekl mu, že „nemá žádné trumfy v rukávu“.
Cynický PR tah
Írán reagoval zuřivě na ukrajinský útok na jednu ze svých lodí a varoval Kyjev, že se pomstí za „ilegální agresi“. Ukrajina zpočátku íránské hrozby s bravurou odmítla s tím, že má právo zaútočit na údajné vojenské dodávky z Íránu do Ruska, které byly podle jejích tvrzení využívány k zabíjení Ukrajinců. Teherán ovšem tvrdí, že útok byl namířen proti civilní nákladní lodi, o čemž, jak řečeno, informovala dokonce i západní média.
Kyjevský režim následně začal mluvit smířlivěji a sdělil Íránu, že neusiluje o eskalaci. Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi údajně uvedl, že jeho ukrajinský protějšek Andrij Sybiha ho ujistil, že útok na íránské plavidlo byl neúmyslný a že Kyjev nechce, aby se spor vyhrotil.
O co tedy šlo v tom Zelenského škodolibém chvástání před několika dny?
Časová osa naznačuje, že útok dronem na íránské plavidlo nejspíš nebyl pokusem o propojení války USA s Íránem a proxy válkou NATO s Ruskem, jak jsou přesvědčeni někteří analytici.
Útok v Kaspickém moři byl spíše cynickým PR tahem Zelenského režimu před jeho návštěvou Bílého domu.
Tento bezohledný krok by však mohl vést ke sloučení těchto konfliktů, pokud se Írán rozhodne splnit své varování a oplatit úder. Teherán rozhodně disponuje balistickými raketami a drony s dlouhým doletem, jimiž může zaútočit na Ukrajinu, pokud se k tomu rozhodne.
Zkorumpovaný režim v Kyjevě se zajímá především o udržení toku západní vojenské pomoci. To samozřejmě zásobuje západní vojensko-průmyslový komplex vytouženým stálým proudem zisků a uspokojuje rusofobní fantazie západních vůdců.
Zoufalá mafie
Spojení těchto dvou konfliktů by tuto touhu po vydírání jistě ještě zesílilo. Ale aby si kyjevský režim vysloužil hněv Íránu a přivolal íránské letecké údery, které by se přidaly k ruským útokům, by se jevilo jako strategicky hloupý tah, a to i pro tento endemicky zkorumpovaný režim.
To, že ukrajinský režim několik dní po útoku v Kaspickém moři couvl, naznačuje, že se snaží všemi prostředky Teherán uklidnit, aby nepodnikl odvetné kroky.
Objednávejte živou vodu zde
To naznačuje, že šlo prostě o nedomyšlený laciný PR trik, který měl připravit půdu pro Zelenského žádost adresovanou Trumpovi o další rakety Patriot a konečné přistoupení na dodávky raket Tomahawk.
Jde o klasický vzorec chování zločinecké kliky v Kyjevě. Stejně jako při nesčetných jiných příležitostech, kdy Zelenský cestuje do zahraničí se svou žebráckou miskou, jeho cestám často předcházejí provokace. Buď útoky na Rusko, nebo operacemi pod falešnou vlajkou na ukrajinské civilisty, z nichž pak režim obviňuje Rusko. To vyvolává předvídatelné výzvy k poskytnutí další a ještě větší vojenské pomoci a systémů protivzdušné obrany – z nichž jako obvykle určitá část nakonec skončí na zahraničních účtech hlavních postav režimu.
Nebezpečí spočívá v tom, že Zelenského mafie je tak zoufalá, aby udržela tok finančních prostředků, že klidně zinscenuje provokaci, která zajde příliš daleko a rozpoutá rozsáhlejší nebo dokonce světovou válku.
Dosud spočívala tato ďábelská hra v prezentaci ukrajinského režimu jako ochránce Evropy a Spojených států před ruskou agresí. Nyní, když se Trump zapletl do vlastního bláta v souvislosti s Íránem, vnímá Zelenského válečný syndikát další příležitost využít Trumpa jako figurku přes Írán proti Rusku. Trump bezpochyby zoufale potřebuje pomoc, protože jeho prezidentství se před podzimními volbami řítí do propasti. Právě odtud pramení jeho vřelejší vztah se Zelenským.
Nakrmit kartel
Útok na íránskou loď v Kaspickém moři lze proto chápat jako další cynickou oběť, kterou režim přinesl Trumpovi, aby si od Washingtonu vymohl další vojenskou pomoc – za kterou zaplatí bankrotující až po uši zadlužení evropští „upíři“ z NATO.
Je to vidět i na tom, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v poslední době začala označovat Ukrajinu za „poskytovatele bezpečnosti“ pro Západ. Jde o orwellovský způsob, jak zamaskovat, co je ve skutečnosti parazitickým břemenem pro západní ekonomiky.
Zelenského útok na Írán má jednoduše za cíl posílit iluzi, že Ukrajina působí jako dobrodinec západní bezpečnosti, zatímco ve skutečnosti bezohledně podněcuje další válku – a to vše jen proto, aby uspokojila zkorumpovaný finanční kartel.
Rusko a Írán hrají podle všeho dlouhodobou hru, v níž nechávají západní válečné upíry, aby se navzájem pohltili až do úplného zániku. Na druhou stranu může být lákavé je prostě v jednu chvíli dorazit, než způsobí nevinným lidem další utrpení.