Tvrdí nám, že války se vedou kvůli demokracii nebo svobodě. Ve skutečnosti, jde ale o něco mnohem podstatnějšího: o kontrolu nad námořními trasami a přírodními zdroji. Svět nebojuje o ideologie. To jenom předstírá. Fakticky však bojuje o energie, potraviny a úzké mořské koridory, kterými se obojí přepravuje.
Právě tato skutečnost vysvětluje všechno od války na Ukrajině až po útoky Hútíů na saúdské lodě v Rudém moři. Americké impérium ve své poslední zoufalé kampani za udržení totální nadvlády ve světě, vede prohranou bitvu proti síle geografie a mnohostranné soběstačnosti.
Globální konflikty nepohání ideologie (viz absurdita „lidských práv“), ale kontrola nad námořními hrdly – Panamským průplavem, Suezským průplavem, Hormuzským průlivem a dalšími, kde lze tok obchodu a energie proměnit v mocnou zbraň.
Americká strategie, kterou akceleroval prezident Trump, spočívá v ovládnutí nebo ohrožení těchto hrdel, aby uškrtila rivaly jako Čínu a Írán. Tento přístup ovšem tupohlavě podceňuje odolnost těch, kdo se odmítají nechat ovládnout. Impérium zjišťuje, že geografii bombami k poslušnosti nepřinutí.
Hrdla ovládají svět
Hormuzský průliv, Suezský průplav, Bab al-Mandeb a Panamský průplav jsou tepny světového obchodu. Jen přes Hormuzský průliv proudí zhruba 20 % veškerých dodávek ropy. Když Írán letos v březnu v odpovědi na americké bombardování vystupňoval námořní útoky v Perském zálivu, mířil na obchodní lodě bez rozdílu. Cílem bylo ochromit světové obchodní trasy.
Hútíové svou kampaň nyní rozšířili a zaútočili na saúdské ropné tankery v Rudém moři – což má opět zásadní dopad na dodávky energií. Nejde o bezhlavé údery zoufalců, ale o promyšlené strategické tahy ve válce o zdroje.
Historické vzorce to potvrzují. Terrence Edward Paupp v knize „Exodus from Empire“ popisuje, jak se s úpadkem amerického impéria budou války o zdroje stupňovat. Spojené arabské emiráty si už budují vlastní námořní moc a ovládají klíčové obchodní tepny, jako je syrský přístav Tartús. Čínská Hedvábná stezka je zase strategickým tahem, jak obejít trasy pod západní kontrolou.
Bombami se z toho impérium nedostane. Z každého hrdla, které se pokusí ovládnout, jen vytvoří další bojiště, jež absolutně nemá šanci dobýt.
Papírový tygr hyne
Americká armáda hospodaří s rozpočtem blížícím se bilionu dolarů ročně, přesto ji bezpečně neutralizuje relativně levná asymetrická válka. Jemenská armáda vystačí s pouhými miliony dolarů, a přesto se jí podařilo ochromit americkou námořní sílu v Rudém moři.
Spojeným státům dochází munice a jejich důvěryhodnost je v troskách. Ještě horší je globální šok v dodávkách. Hormuzský průliv fakticky uzavřely íránské síly, a světová ekonomika tak míří do propasti. Ceny energií a potravin nekontrolovaně rostou. Dolar slábne, sankce ztrácejí účinek. Svět s úžasem sleduje, jak se papírový tygr hroutí.
Čína přitom nezahálí. Vyzbrojila Írán pokročilými raketami, čímž vyvrátila americká tvrzení o jeho odzbrojení. Čínská ekonomika závisí na vývozu zboží po moři. Pokud si USA nárokují monopol na klíčové vodní cesty, Čína musí reagovat.
Strategie hospodářského nátlaku, sankcí a vojenských hrozeb, se americkému impériu navzdory eskalaci vrací zpět, a žene jeho rivaly k budování vlastních alternativních systémů.
Jak píše Glenn Diesen v knize Evropa jako západní poloostrov Velké Eurasie (Europe as the Western Peninsula of Greater Eurasia), geoekonomické nadvlády se dosahuje rozvojem strategických odvětví, jež vytvářejí závislost. Tuto nadvládu teď USA ztrácejí, stejně jako nevratně prohrávají s Íránem boj o kontrolu nad Hormuzským průlivem.
Zbraň soběstačnosti
Americké impérium tápe, Čína, Rusko a Írán mezitím hromadí zdroje a budují domácí průmysl i dodavatelské řetězce. Čína masivně investovala do solární energie, elektromobilů a robotiky, což ji činí odolnou vůči výpadkům dodávek uhlovodíků.
Rusko a Írán vyvinuly zbrojní systémy a domácí výrobní kapacity, které obcházejí americkou kontrolu. Země BRICS budují alternativní platební systémy kryté zlatem a komoditami. To je signál konce dolarové nadvlády. Mnohostrannost sílí a poválečná západní hegemonie totálně selhává.
Jednadvacáté století přineslo formu střetu, která je nenápadnější, ale závažnější než konvenční válka. Strategická odvětví definuje vzácnost a jejich význam pro společenský a ekonomický rozvoj. Kontrolou zdrojů a obchodních tras určují velmoci současnou podobu světa, v němž žádný stát nemůže diktovat podmínky. Současný úpadek amerického impéria tento přerod jen urychlí.
Připravme se na kolaps
Předsmrtné křeče amerického impéria v jeho posledních chvílích, mohou způsobit chaos, na jehož konci budou miliony mrtvých z hladu a nedostatku energie. Musíme mít na paměti křehkost moderní civilizace a řízený nedostatek, který pohání krizi potravin a energií.
Jedinou rozumnou odpovědí je individuální osobní připravenost. Je důležité naučit se pěstovat si vlastní potraviny, mít záložní zdroj energie a zásoby nezbytných potřeb. Jakkoli to uprostřed doznívajícího blahobytu Západu může znít neuvěřitelně, hladomor se blíží. Zásoby hnojiv a močoviny se tenčí. I zásobování zemním plynem má stále větší výpadky.
Pěstování semen starých odrůd rostlin, filtrace vody a soběstačnost, už nejsou alternativou, ale nutností pro přežití ve velmi blízké budoucnosti.
Světlem na konci tunelu by mohl být mnohostranný svět, který přinese vyváženější globální řád, ale jen pokud přežijeme přechod k němu. Jsme svědky zrodu decentralizované reality, kde lokální komunity a osobní odolnost nahradí závislost na hroutících se impériích.
Pád toho amerického právě sledujeme v přímém přenosu. Připravme se už teď. Decentralizujme své finance, uložme je do kovů. Naučme se pěstovat potraviny a budujme místní sítě vzájemné pomoci. Není to tak složité, jak to zní.
Válka o trasy a zdroje je sice globální, ale bitva o přežití našich rodin bude mít lokální řešení.