Rumunská bytovka dostala přímý zásah údajně ruským dronem a rumunská armáda tvrdí…

Rumunská bytovka dostala přímý zásah údajně ruským dronem a rumunská armáda tvrdí, že na zaměření dronu neměla dost času! Rumuni tomu nevěří a v Galati následně propukly nepokoje proti prezidentovi! Bývalý šéf MI-6 prohlásil, že bez Číny a její materiální pomoci by Rusko na Ukrajině prohrálo, a že obě země společně usilují o změnu světového řádu po II. sv. válce!

Rumunsko zažilo v noci na pátek incident, který může vstoupit do dějin jako jeden z těch okamžiků, kdy se válka na Ukrajině přestala odehrávat pouze „někde za hranicí“ a naplno zaklepala na dveře členského státu NATO a Evropské unie. Dron během nočního útoku na ukrajinské cíle pronikl do rumunského vzdušného prostoru a narazil do obytného domu ve městě Galați nedaleko hranic s Ukrajinou.

Následoval výbuch, požár na horním podlaží panelového domu, zranění ženy a dítěte, evakuace desítek obyvatel a okamžitá politická reakce Bukurešti, Bruselu i NATO. Rumunské úřady označily stroj za ruský, prezident svolal bezpečnostní radu státu, ruský konzul v Konstanci byl označen za personu non grata a NATO začalo znovu opakovat mantru o obraně každého centimetru aliančního území.

Jenže teď pozor. Rumunské ministerstvo obrany na tiskové konferenci přiznalo něco, co celé věci dodává mnohem nebezpečnější rozměr. Armáda podle dostupných informací dron sice sledovala radarem, vyslala do vzduchu stíhačky F-16 a vojenský vrtulník, piloti měli oprávnění zasáhnout, ale samotný dron byl v rumunském vzdušném prostoru jen několik minut. Rumuni na sociálních sítích teď píší, že armáda nechala dron schválně narazit do bytovky, aby bylo dosaženo casus belli. V reakci na to vypukly v Galati u místa úderu dronu nepokoje proti rumunskému pro-válečnému prezidentovi s požadavky, aby rezignoval.

Dron letěl nízko, na vzdálenost zhruba deseti kilometrů a armáda podle generála Gheorghe Maxima neměla reálný časový prostor na bezpečné zaměření, rozhodnutí a sestřel. A co je ještě důležitější, americký protidronový systém Merops sice v Rumunsku funguje, ale není plně integrován do národní protivzdušné obrany a jeho použití nad městem by bylo příliš riskantní.

Rumunská armáda přiznala, že na dron ve městě neměla čas. To nevymyslíš!

A tady je potřeba se zastavit. Všichni v Evropě posloucháme už roky řeči o tom, jak NATO chrání svůj východní bok, jak jsou členské státy připravené na všechny scénáře a jak žádný ruský objekt nesmí ohrozit území Aliance. Jenže když dojde na konkrétní situaci, kdy dron proletí do prostoru členské země NATO a míří na obydlenou oblast, najednou se ukáže, že armáda nemá čas.

Na zaměření je potřeba čas. Na rozhodnutí o sestřelu je potřeba čas. Na vyhodnocení rizika dopadu trosek do města je potřeba čas. A ten čas prostě nebyl. Na rumunské televizi, viz video níže, potom vedení ministerstva obrany ujišťovalo, že Rusko na Rumunsko neútočí, že šlo jen o incident.

Chápete? To je celé jádro té komedie. Nejde jen o jeden dron v Rumunsku. Jde o odhalení reality, že evropská protivzdušná obrana není nastavena na válku s masovými levnými drony, které létají nízko, rychle mění trajektorii a mohou se během několika minut ocitnout nad obytnou zástavbou. Generálové, politici a bruselští komisaři mohou na tiskových konferencích donekonečna opakovat fráze o připravenosti, ale když reálný dron dopadne na reálný dům, ukáže se, že nic z toho není pravda.

Brusel neposílá na Ukrajinu diplomaty pro jednání o míru, ale miliardy pro pokračování války!

A právě v této chvíli přichází druhá část celého procesu. Evropská unie místo toho, aby po takovém incidentu začala bít na poplach a požadovat okamžité bezpečnostní rozhovory s Moskvou, jede dál ve svém nastaveném válečném programu. Rada EU v dubnu dokončila legislativu k půjčce 90 miliard eur pro Ukrajinu na roky 2026 a 2027.

Peníze mají pokrýt urgentní rozpočtové a obranné potřeby Kyjeva, přičemž podstatná část má směřovat na obranné průmyslové kapacity a nákupy vojenského materiálu. Jinými slovy, Brusel po více než čtyřech letech války neposílá do prostoru krize mírovou konferenci, neposílá diplomatický rámec a neposílá návrh na bezpečnostní architekturu Evropy. Posílá jen dluh.

A to není všechno. Tento dluh má být financován přes půjčky Evropské unie na kapitálových trzích, krytý evropským rozpočtem a v budoucnu údajně splácen z reparací, které má jednou zaplatit Rusko. To je konstrukce, která sama o sobě ukazuje, že Brusel už nepočítá s rychlým mírem. Počítá s dlouhou válkou, dlouhým financováním a dlouhou eskalací. Kdyby totiž Evropská unie opravdu hledala mírový proces, nemusela by připravovat finanční mechanismus na další dva roky války. Jenže ona ho připravuje. A to je signál.

Bývalý šéf MI-6 si postěžoval, že Rusko a Čínu demontují světový řád

Do této už tak výbušné situace vstoupil bývalý šéf britské MI6 Richard Moore, který v rozhovoru pro Wall Street Journal prohlásil, že současná situace je nejvýraznější výzvou mezinárodnímu řádu od druhé světové války, že Západ musí zajistit, aby Vladimir Putin neuspěl, a že bez Číny by Rusko válku prohrálo. A tady už se dostáváme k samotnému jádru britského myšlení. Moore tím v podstatě říká, že válka na Ukrajině už není jen válkou o Ukrajinu. Je to válka o mezinárodní řád, o Čínu, o Rusko, o budoucnost Západu a o globální rovnováhu sil.

Jinými slovy, bývalý šéf MI6 nevyzývá k tomu, aby se hledalo řešení. Moore rámuje konflikt jako dějinnou zkoušku, ve které Putin nesmí uspět. A pokud nesmí uspět, potom nemůže dojít k normálnímu kompromisu, protože kompromis by v této logice vypadal jako ústupek. A pokud by Rusko bez Číny prohrálo, potom další logický krok v hlavách západních stratégů není mírové jednání s Moskvou, ale tlak na Peking.

Tedy rozšíření konfliktu z evropského bojiště do globálního prostoru. A přesně tohle je britská škola geopolitiky. Proto chápu, že na ruské televizi zaznívají výzvy k potopení Velké Británie pod vodní hladinu uměle generovanými seismickými otřesy pomocí zařízení, které Rusko prý buduje na Sibiři.

Na panelák prý udeřil nový modernizovaný Geráň 2 ruské armády

Incident v Galați proto nelze číst izolovaně. Rumunsko samo uvádí, že od začátku ruských útoků na ukrajinské přístavy u Dunaje došlo k desítkám narušení jeho vzdušného prostoru. Doposud šlo většinou o trosky, fragmenty nebo dopady v méně obydlených oblastech. Teď ale dron zasáhl obytný dům. Podle trosek prý jde o novou modernizovanou verzi ruského dronu Geráň 2.

A co se stane teď? Přesně to je nejdůležitější otázka. Bude následovat diplomatická iniciativa? Nebo další posilování protivzdušné obrany, další sankce, další balíky peněz, další systémy, další stíhačky, další radary a další rétorika o tom, že Rusko překročilo další čáru? Pokud sledujeme dosavadní vývoj, odpověď je bohužel jasná. Bude následovat další eskalace. Protože celý systém evropské politiky je dnes nastaven tak, že každý incident je automaticky zpracován jako argument pro pokračování války, nikoliv jako argument pro její ukončení.

Evropa si zvyká na válku jako na normální stav, kdy drony budou ničit paneláky

To je nejděsivější moment celé situace. Evropa si postupně zvyká na válku jako na normální prostředí. Drony nad Rumunskem? Další opatření. Drony nad Polskem? Další opatření. Incidenty v Pobaltí? Další opatření. Německé nemocnice připravované na tisíce raněných? Další opatření. Stavba monstr-nemocnice dvojího určení (civilní/vojenská) na východním Slovensku v Prešově, o kterém píší slovenská média? Další opatření.

Devadesát miliard eur pro Ukrajinu? Další opatření. A pořád dokola. Jenže válka nezačíná vždy jedním velkým rozhodnutím. Válka často začíná tím, že se společnost postupně naučí žít v režimu eskalace, až jednou zjistí, že návrat zpět už není možný a nějaký panák v televizi s hnusným ksichtem oznámí zahájení válečného stavu a hned poté i mobilizaci.

Rumunská armáda dnes říká, že na sestřel dronu nad městem nebyl čas. Tak určitě. Ale politická otázka je mnohem širší. Kolik času ještě má Evropa na zastavení celé války? Zastavovat drony totiž není koncepční řešení, jak by řekl kdejaký politik. Kolik času má Brusel, než jeden podobný incident dopadne hůř? Kolik času má NATO, než některý stát v panice sestřelí špatný cíl, odpálí špatnou raketu nebo vyhodnotí situaci jako útok?

A kolik času má Evropská unie, než se definitivně promění z projektu míru v institucionální finanční mechanismus pro dlouhou válku s Ruskem? Tady na Aeronetu to řešíme neustále, ale celé to vypadá tak, že na ten dron zabořený v paneláku v Rumunsku se prostě toužebně čekalo. Jako v tom filmu s vrchním, prchni: “A polívčička byla?” Tady bychom se v parafrázi zeptali: “A mrtvola po ruském útoku byla?“ Protože na to přesně se čeká. Dokud ruský dron nebo raketa někoho v EU nezabije, do té doby casus belli prostě nebude mít ty správné grády pro modulaci informačního pole pro vyhlášení válečného stavu v celé EU.

Evropská unie se transformuje na vojenskou alianci

A tady se dostáváme k největšímu paradoxu celé současné Evropy. Evropská unie kdysi vznikla jako mírový projekt. Všichni si to pamatujeme. Dnes se její vedení chlubí tím, že dokáže vytvořit devadesátimiliardovou půjčku na udržení válčícího státu, ale nedokáže vytvořit jediný skutečně vážný mírový plán, který by položil na stůl Moskva, Kyjev, Washington, Peking i Brusel. Místo diplomacie přichází finanční konstrukce. Místo bezpečnostní konference přichází další sankční balík. Ty vole, to nevymyslíš!

Bundeswehr nacvičuje odvoz a nakládku raněného vojáka

Co je to za klauni? Místo úsilí o zastavení války přichází závazek jejího dalšího financování. Euronacismus a jeho cíl vehnání EU a NATO do války s Ruskem. Dámy a pánové, dron v Rumunsku není konec příběhu. Ne ne, je to další varování a další tlačení na pilu eskalace. A možná jedno z nejvážnějších. Protože tentokrát už nejde o trosky v poli, ale o bytovku uprostřed města v členské zemi NATO. A v samotném Galati vypukly v pátek protesty proti prezidentovi.

Ano, znovu z toho bude obviněno Rusko, že rozdmýchává nepokoje. Lidé protestují poté, co v televizi generál Gheorgh Maxim v podstatě svým stupidním výrokem potvrdil, že armáda nechala dron do bytovky narazit úmyslně, protože generál prohlásil, že stíhačky F-16 byly ve vzduchu, dron byl na radarech, ale nebyl prý čas situaci vyhodnotit a dát rozkazy k sestřelu. Celé to působí tak, že armáda prostě chtěla, aby ten dron do bytovky narazil. A právě to vyvolalo v pátek v podvečer v Galati protesty proti prezidentovi, který k tomu prý měl dát rozkaz, aby armáda proti dronu nezasahovala. Video z protestů máte níže.

V Galati vypukly protesty proti současnému prezidentovi, že není legitimním prezidentem a pokračuje v podpoře války na Ukrajině

Nicusor Dan je považovaný za nelegitimního prezidenta, který byl dosazen do funkce poté, co v prosinci 2024 rumunský Ústavní soud zrušil výsledek 1. kola prezidentských voleb, ve kterých zvítězil odpůrce proti válce na Ukrajině Calin Georgescu. Ten byl nakonec rozhodnutím soudu zbaven vítězství, a nakonec mu dokonce zakázali kandidovat v opakovaných volbách.

V těch byl dosazen k moci právě Nicosur Dan, kterému Rumuni nelichotivě přezdívají “Evropská štětka“. Padající drony na Rumunsko je přisuzováno za vinu právě jemu, protože s novým prezidentem Rumunsko dodává na Ukrajinu nejen zbraně, ale dokonce i vlastní vojenské poradce, takže ruské drony padající na Rumunsko nikoho z normálních Rumunů nepřekvapují. Když ale armáda nesestřelí dron, přestože ho má na radarech, je to z pohledu občanů zločin.

A právě proto je incident v Galați tak nebezpečný. Ne proto, že by jeden dron sám o sobě znamenal začátek třetí světové války. Ale proto, že zapadá do procesu, ve kterém se každý další dron, každá další raketa, každá další tisková konference a každá další půjčka stávají součástí řetězce, který vede Evropu k přímé konfrontaci s Ruskem. Rumunsko se rozhodlo pro válku, a proto se nemohou divit, že válka jim přiletěla až k panelákům v Galati. To je prostě jednoduchá rovnice. Není, co vymýšlet.

A jestli v této chvíli nikdo v Bruselu, Londýně ani ve Washingtonu nechce mluvit o míru, potom je otázka už jen jediná: Kdo a kdy konečně řekne, že Evropa nemůže být zachráněna tím, že bude nahnána do války? Taková je totiž realita. Každá další eskalace je totiž ne o tom, jak konečně začít jednat o míru s Rusy, ale právě o tom, jak konečně s nimi začít válčit, ale už ne jenom rukama Ukrajinců, ale pod praporem EU a NATO. A to je na tom ta nejděsivější realita.