Socialistická éra doplněná vládou komunistů měla své klady i zápory. Přestože jsme v listopadu 1989 oslavovali pád obojího, nikdy bychom netušili, jak často se ve vzpomínkách budeme vracet do dob, kdy bezdomovec víceméně neexistoval, feťák se nemohl dostat k moci, všichni nějak bydleli, o víkendech se chatařilo a nedostatkové zboží se prostě směňovalo. Nezaměstnaný byl de facto příživník a rozdíl mezi sociálně slabším a silnějším byla pětistovka na výplatě.
Netvrdíme, že bylo lépe, i když období, kdy byli Havel, Vondra či Rychetský spíše v izolaci, rozhodně nebyla tak šílená, jak se dnešním mladým tvrdí. Hádat se o tom, kdy bylo svobodněji, už je oprávněnější. Jestliže tehdy měla StB dlouhé prsty, řadu spolupracovníků a placených hajzlů ve všech sférách života, pak je třeba si na rovinu říct, že od praktik Evropské komise a liberálů by se mohla v mnohém přiučit. Ani ti největší grázlové komunistické éry si nedovolili hovořit o konci hotovosti, důvodem k čemuž je totální kontrola každého z nás. Pitomci adorující platební karty a milující bankovní účty asi ani netuší, čeho všeho lze eliminací hotových peněz dosáhnout. Ruku v ruce s absolutním dozorem pomocí kamer, čipů, identifikačních údajů a snahy sledovat mobilní telefony lze očekávat naprosto děsivou budoucnost spojenou se ztrátou soukromí, svobody a možnosti nebýt součástí systému, se kterým nesouhlasíme.
Se socialismem tak lze nejen dnešní dobu srovnávat, ale dokonce za jistých okolností lze skutečně poměřovat míru svobody. Jistě, cestujeme, máme více možností, ale zároveň se ptáme, jak dlouho ještě bude tento stav trvat? Političtí vězni sedí opět v kriminálech, cenzura jede na plné obrátky, na sociálních sítích se maže nevhodné. Zkuste například pod příspěvky exministra zahraničí Lipavského napsat nesouhlasnou odpověď a za pár minut většinou zmizí. A nejen u něj, podobně fungují profily většiny liberálů z bývalé Pětikoalice. Hranice svobody z dob devadesátek a nyní je naprosto rozdílná. To zdaleka nejsme ještě tam, kam to tlačí skvadra kolem WEF a Leyenové. Samozřejmě i s přispěním našich významných eurohujerů.
Zvláštní kapitolou jsou média. Jestliže za socialismu bylo Svobodné slovo bráno jako lehce rebelující a Rudé právo zase za noviny plně ovládané komunistickými aparátčíky, pak dnešních liberálních trub je mnohem více. Seznam se z oblíbených internetových stránek stal obdobou České televize a Českého rozhlasu a dohromady jedou jednoznačně probruselskou propagandu tlačící vpřed jak prezidenta Pavla platícího si na Seznamu vlastní propagaci, tak i ostatní význačné probruselské pseudoelity. Redaktoři z Rudého práva by uronili slzu nad tím, jak amatérsky propagovali komunisty oproti stávajícím redakcím Seznamu, Novinek či Forum24. Ani moderátorské hvězdy ČST z let před listopadem by v manipulaci s fakty neobstály před současnou ekipou předních mediálních star většiny televizních a radiových stanic. Naprosto jasná jednostrannost ve všech článcích a vysíláních už natolik zjevná, že jen hlupák může novodobým komunistům věřit. Jestliže bývalí vládci Československa falešně operovali s vůlí lidu, mocí předanou do jejich rukou a oháněli se blahobytem Čechoslováků (který mimochodem byl v konečném součtu po jejich konci vcelku realitou), pak stávající vládnoucí třída za sebou nechává spoušť a ani se nestydí. Kdybychom sčítali nyní, pozitiv a aspoň na oko společného majetku by bylo mnohem méně než po socialismu. A to mají opět zálusk i na soukromé vlastnictví.
Ne, nejsme naivní. Kapitalismus přechodem na liberální odnož dosáhl limitů, které oddělují mít se dobře od mít se mizerně, jen si myslet, že je lépe. Budoucnost není pozitivní. Kam jsme došli, to nám ukazují důsledky migrace, zvůle bank a farmaceutických koncernů, drzost politiků nemajících žádnou zodpovědnost včetně hmotné a morální. Vládnou nám grázlové bez svědomí typu Leyenové, Rutteho, Fialy. Justice a ozbrojené složky slouží úzkému kruhu politiků a tzv. filantropů. Vše koření šílené a prolhané ideologie, jako jsou Green Deal, LGBT, antirasismus. Logika, fyzika, elementární lidská slušnost a ekonomická či hospodářská efektivita se staly zakázanými pojmy. O to více se o slovo hlásí progresivismus, neziskový sektor a další darmožrouti přisátí na bradavky bruselské „matky“.
A tak si říkáme…. To Rudé právo byl velkoformátový hnus, který se dal využít vcelku dobře na podpal. Ale to, co je kolem nás dnes, se s ním ve škodlivosti srovnávat nedá. Papír jste složili, uklidili, spálili, nebo jste ho prostě nečetli. To bylo tenkrát. Masáž, kterou procházíme nyní, je mnohem vlezlejší, nebezpečnější a otravnější. Stejně, jako celá doba, ve které žijeme.
Jindřich Kulhavý