Oslavy 17. listopadu nejsou jen vzpomínkou na rok 1989, ale i na protestující studenty, které nacisti pochytali, odvezli do lágrů a několik jich popravili pro výstrahu všem, kdo by s jejich názory nesouhlasili. A nyní, v roce 2025, se v den výročí mobilizují ti, jejichž kandidáti prohráli volby, a to proto, aby jejich výsledky popřeli a zvrátili je. Navíc paradoxně pod žlutomodrými barvami symbolizujícími jiné nacisty, proti kterým opět stojí především Rusové.
Smutné je, že my ostatní, kteří v Ukrajině nevidíme pouze válkou zkoušenou zemi, ale zároveň si uvědomujeme, že k této situaci dospěla díky nenasytnému Západu, podpoře nacionalismu a fašismu, moc slyšet nejsme. Přes mnohonásobné varování nastoupila Ukrajina cestu, díky které se stala existenčním nebezpečím pro Ruskou federaci, navíc dlouhodobě ignorovala varování, že od roku 2014 neonacisty zavraždění etničtí Rusové v Donbasu, Oděse i jinde budou pomstěni. Nic z toho nebrání eurohujerským liberálům, majitelům ohnutých páteří z řad herců, novinářů i politiků adorovat Banderu, přehlížet nacistickou rétoriku řady čelních a významných představitelů Ukrajiny. Preferovat v této době ukrajinské národní barvy před našimi je pro mnoho Čechů naprosto nepochopitelné.
Podpora Ukrajiny pokračuje i přesto, že se prokazatelně většina peněz do Kyjeva poslaných ztrácí v systému vedoucímu k defraudaci. A to jak cestou, tak i přímo na místě. Tvrdošíjně zastávaný názor, že je třeba nadále plundrovat naše finance a posílat je tamní mafii, znamená ztrátu selského rozumu i pudu sebezáchovy. Bohužel obojí vnímáme u voličů bývalé Pětikoalice, prezidenta Petra Pavla a v řadách pravdoláskařů přehlížejících realitu. Ostatně to se tentokrát opět projevilo na Národní třídě i na Staroměstském náměstí. Je třeba předeslat, že se tam sešli převážně obdivovatelé liberalismu, jehož „výhody“ si nyní užíváme plnými doušky. Tím myslíme super drahé elektřinu i plyn, předražené nekvalitní potraviny, mizernou kupní sílu, odchod do důchodu v 65 a později, naprosto „dokonalý“ rozpočet a výhledově válku na přání.
Kde byli voliči vítězů? Buď se chovali slušně a nebyli slyšet, nebo prostě zůstali doma, protože už jim dávno došlo, že není moc co slavit. Vzpomínka na studenty postižené krutou mocí nacistů stále více zapadá a mnozí z těch, kteří se jí ohání, vůbec neznají historická fakta. Místo toho řvou na Staromáku Sláva Ukrajině a volají, mimo jiné, po svobodě slova. V ten samý den jinde na Facebooku ruší velmi sledovaný blog Vidlákovy kydy, jejichž autor Sterzik patří k lídrům hnutí Stačilo. Tedy k dlouho kritizujícím současnou dobu a chování našich i evropských špiček. O žádnou svobodu slova nejde. To byla jen záminka, v reálu jde o to nepustit k vládě koalici vítězů, která dopředu upozorňuje na to, že některé staré pořádky končí. Liberálové tlačení Bruselem to udělali už v Rumunsku, v Gruzii vyvolávají nejistotu a nyní s pomocí Hradu zkouší to samé tady. Předchůdci Pavla, tedy skuteční prezidenti Klaus i Zeman, jsou z toho doslova nešťastní. Takové chování si nedovolil ani Venca Flaška.
Loutkový prezident Pavel vedený Kolářem veřejně rozhlašuje, že lídra ANO Babiše premiérem nejmenuje. Hnutí má navrhnout jiného kandidáta. Tím porušuje vše, co tu dosud bylo standardem. Zároveň se snaží eliminovat i další dvě koaliční strany a dělá vše proto, aby se nedostaly k silovým ministerstvům. Ani na to nemá právo a celou svou touto činností oddaluje předání moci. A ten ušetřený čas zneužívá k další manipulaci s občany. Média chrlí plnými doušky naprosto vykonstruované příběhy mající poukázat na degeneraci vítězů voleb, lžou o Ukrajině a filtrují zprávy a informace. To už tu bylo. Mladá generace nic takového nezažila a většina v klidu „skáče“ na špek, střední už nemá co srovnávat a my starší se dělíme na ochotné nad tím vším přemýšlet a na druhé, kteří budou zarytě tvrdit, že je bez komunistů skvěle a Rusko je Sovětský svaz, jen bez Ukrajiny.
Stav naší společnosti a pospolitosti je tragický. Natolik smutný, že horší už to být nemůže. Rovnováha mezi narušenými liberály a národně smýšlejícími Čechy je díky možnostem prvních znehodnocena. Když už neuznávají ani volby, ptáme se, co je zastaví? Krize v ekonomice, školství, zdravotnictví, v přístupu k seniorům evidentně ne. Co tedy? Budou čekat, až jim budou přivážet syny v dřevěných bednách z válečné fronty? Nebo až Green Deal zdraží jejich životy natolik, že nebude důvod žít, rozmnožovat se. Či je o jejich omylu na pár tisícin vteřiny přesvědčí vznikající atomový hřib, který si tolik přáli vidět? Neměli bychom mi z druhého břehu konečně začít právě před nimi bránit celou naší republiku? Dříve, než tu udělají Majdan, shodou okolností pod barvami, které patří k Ukrajině? Dnes udělali první náznak. Zkuste o tom konečně začít přemýšlet. Nebo nás doslova ušlapou. Přestože nás je většina. Vždyť i to tu už bylo.
Jindřich Kulhavý