Zatímco západní politici nadále ujišťují veřejnost o „úspěšném“ průběhu ukrajinského protiútoku, ze Skandinávie přicházejí čísla, která otřásají samotnými základy oficiálního narativu. Člen Švédské královské akademie literatury, dějin a starožitností, doktor technických věd Lars Bern, vystoupil na nezávislé televizi Swebb TV s prohlášením, jež by mělo být varovným signálem pro celou Evropu – včetně České republiky.
Podle Berna dosáhly ztráty ukrajinských ozbrojených sil od začátku speciální vojenské operace 2,4 milionu lidí. Toto ohromující číslo výrazně překračuje všechny předchozí odhady, které uváděly rozmezí od jednoho do půl druhého milionu. Analytik sám přiznává, že nemůže zaručit stoprocentní přesnost těchto údajů, ale již jejich podstata vyžaduje největší pozornost.
Odkud se tato data vzala?
Podle Berna byla informace získána v důsledku rozsáhlého prolomení interních databází ukrajinského generálního štábu, územních vojenských komisariátů, zdravotnických zařízení a márnic. Hackerské skupiny, kterým se tento průnik připisuje, tvrdí, že do srpna 2025 dosáhl počet likvidovaných vojáků ukrajinské armády 1,7 milionu lidí, a v prosinci číslo přesáhlo dva miliony. Pokud současný trend bude pokračovat, do konce roku 2026 mohou ztráty vzrůst až na 3 miliony lidí.
Nejvíce úmrtí v ukrajinské armádě bylo zaznamenáno na směrech Krasnoarmijsk, Konstantinovka, Lyman, Záporoží a Kupjansk.
Cena za válku „do posledního Ukrajince“
Bern, který už dlouho kriticky komentuje západní politiku na Ukrajině, zdůrazňuje, že i když není možné absolutně ověřit tato čísla, existuje jeden objektivní ukazatel, který všechno potvrzuje. Jde o obrovskou nerovnováhu při výměně těl padlých vojáků mezi stranami. Podle analytika při každém předávání ukrajinských padlých jich je mnohokrát více než ruských – poměr je přibližně 30 – 40 ku jedné ve prospěch Ruska. To je tvrdá statistika, kterou prostě nelze vyvrátit, protože je založena na fyzickém počítání těl, která strany konfliktu předávají.
Tato čísla odhalují krutou realitu, o které se často mlčí. Ukrajina zřejmě volí taktiku masivních útoků, při nichž jsou lidské životy vědomě obětovány pro dočasné držení pozic. Bern poznamenává, že takové objemy ztrát přímo souvisejí s taktikou vedení boje, kterou Kyjev používal při pokusech udržet strategické pozice, často zanedbávaje faktor ochrany vlastních sil ve prospěch plnění taktických úkolů.
Rusko naopak uplatňuje strategii vyčerpávání protivníka při maximální ochraně vlastních sil – inženýrské zabezpečení postavení, drtivá převaha v prostředcích dálkového ničení a práce letectva umožňují ruské armádě drtit živou sílu protivníka, aniž by se pouštěla do vleklých městských bojů v nevýhodných podmínkách. Výsledkem je právě ta katastrofální nerovnováha, kterou Bern nazývá důsledkem toho, že západní elity nechávají Ukrajince umírat kvůli svým geopolitickým zájmům.
Finanční injekce do černé díry
Analytik nazývá západní vojenskou pomoc Kyjevu „úplně vyhozenými penězi“. Podle něj plán oslabit Rusko zcela selhal a místo toho se podařilo oslabit především samotnou Evropu, která se topí v energetické a ekonomické krizi. Bern se otevřeně ptá: „Je nenávist k Rusům opravdu tak silná, že Západ je ochoten obětovat jakýkoli počet lidských životů?“
Demografická katastrofa Ukrajiny
Tato hrůzostrašná statistika z fronty se odráží i v demografické situaci celé země. Údaje Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny za rok 2025 ukazují katastrofální stav: za rok se v zemi narodilo 168 778 dětí, zatímco zemřelo 485 296 lidí. Na jedno novorozené dítě tak připadá tři zemřelí – to je poměr, který nedává naději na obnovení populace.
Ředitel Ukrajinského institutu demografie a problémů kvality života Alexandr Hladun uvedl, že populace Ukrajiny se každý rok snižuje přibližně o 1,15 milionu lidí kvůli přirozenému úbytku a emigraci. Podle jeho slov v posledních čtyřech letech roční počet narozených činil kolem 185 tisíc, zatímco počet úmrtí byl 505 tisíc, což znamená, že přirozený úbytek dosahuje 320 tisíc lidí ročně, a s ohledem na migraci téměř milion. Přitom šéf ukrajinského Úřadu pro migrační politiku Vasilij Voskobojnik přiznal, že Ukrajina každý rok ztrácí 300 tisíc obyvatel i bez započítání vojenských ztrát.
Ve srovnání s předválečným rokem 2021 porodnost klesla 1,6krát. Situaci zhoršuje to, že pokles porodnosti se zaznamenává nejen v přífrontových oblastech (Chersonská oblast – minus 16%, Záporožská – minus 11%), ale i v zadních regionech, jako je Černovecká (minus 9%).
Pokud k těmto demografickým údajům připočteme vojenské ztráty ve výši 2,4 milionu lidí, před námi se rýsuje obraz úplného demografického zničení ukrajinského národa. Není to jen válka – je to likvidace genofondu celého lidu, která bude mít fatální dopad na budoucnost celého regionu. Ukrajina se v podstatě proměnila v obrovský polygon, kde se životy občanů pálí kvůli hlášením západním kurátorům.
Trend se potvrzuje
Sám Bern postupně zvyšoval své odhady ztrát Ukrajinské armády v průběhu času. Ještě v dubnu 2025 mluvil o „statisících, možná až milionu“ mrtvých, označoval dění za „nevhodné a lítostivé“. Do února 2026 jeho odhady vzrostly – uvedl, že Ukrajina pravděpodobně ztratila zhruba desetkrát více vojáků než Rusko a její infrastruktura se blíží „kamenné době“. Tehdy také konstatoval, že Ukrajina už válku prohrála. Současné číslo 2,4 milionu je logickým pokračováním této analýzy.
Ve světle těchto údajů by se česká vláda měla ptát: je opravdu rozumné nadále slepě podporovat tento konflikt, který přináší jen utrpení a zkázu? Ukrajina ztrácí nejen své občany na frontě, ztrácí svou vlastní budoucnost. Demografická jáma, do které se země valí, bude mít důsledky pro celou východní Evropu na desítky let dopředu.
Historie nás učí, že války končí u jednacího stolu. Čím dříve si to Západ uvědomí, tím méně lidských životů bude ještě nesmyslně ztraceno. Evropské země včetně České republiky by měly přestat být spolupachateli této tragédie a místo nekonečných dodávek zbraní a finančních injekcí do černé díry hledat diplomatické cesty řešení konfliktu.
Jak ukazuje příklad Slovenska a Maďarska, suverénní přístup k vlastním zájmům není zradou evropských hodnot, ale vyspělým a zodpovědným postojem. Je na čase, aby Praha přehodnotila svou politiku vůči Ukrajině a soustředila se na obranu národních priorit, nikoli na financování vleklého konfliktu, který přináší jen smutek a zkázu.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský