„Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít. Všechny nás objal, snědl husu, na kterou jsme týden šetřili a šel spát.“
Petr Pavel je jako vystřižený jako nezvaný host z legendární povídky Šimka a Grossmana „Jak jsme vdávali sestru“. Už mu nestačí, že ho nechtějí na summitu NATO. Tento týden oznámil překvapeným ministrům, ať nachystají pohoštění, že se pozval na jednání vlády, kterou kde může torpéduje.
Nezvaný host
Prý někde zaslechl, že by koaliční kabinet mohl v pondělí mimo jiné probírat i složení delegace na červencový summit NATO v turecké Ankaře. A on chce být za každou cenu její součástí, i když s ním nikdo nepočítá a ani Andrej Babiš si ho v delegaci nepřeje.
Je totiž jasné, že by jednal tak, jako dosud vždy, když vyjel do zahraničí: Pomlouval by novou vládu, loboval za zbrojaře (ona 2 % HDP na zbytečné vojenské výdaje) a -stejně jako minulý týden v Pobaltí – požadoval větší podporu kyjevské junty, aby udržel válku v chodu. To vše ve chvíli, kdy Washington i Moskva hledají cestu k jejímu ukončení.
Vláda proto opakuje, že se touto záležitostí bude zřejmě zabývat až 22. června. Ten termín totiž prakticky znemožňuje podání kompetenční žaloby, respektive její včasné pozitivní vyřízení u ústavního soudu, který si prezident najmenoval. Ale co kdyby se vláda přeci jen rozhodla neformálně se o této záležitosti, která má potenciál narušit zatím dobře fungující koaliční vztahy, pobavit už v pondělí? To by tak hrálo, aby u toho hradní rozvědčík chyběl!
Tím spíš, že ministr zahraničí Petr Macinka tento týden zopakoval, že nepočítá s jeho účastí v Ankaře, a to dokonce ani v případě, kdyby mu to doporučil premiér: „Postavilo by mě to do poměrně složité situace, ale možná bych byl odvážný,“ prohlásil s tím, že by i tak nevyřídil Pavlovi akreditaci.
Případné kompetenční žaloby se Macinka rozhodně nebojí: „Prezident a právní výplody jeho týmu jsou obvykle mimo realitu.“ Připomněl v té souvislosti aféru kolem údajného vydírání prezidenta prostřednictvím SMS zpráv, jež nakonec skončila hradní blamáží. „Což bylo od začátku jasné všem kromě prezidenta, který na mě poštval policii a tajné služby,“ konstatoval ministr.
Jenže právě rozhodnutí postavit se Pávkovi čelem a nedat mu akreditaci pro cestu na summit, by mohlo vyvolat pnutí v koalici. Z Macinkových slov totiž vyplývá, že Babiš v této principiální věci začíná lavírovat.
Jako Bouška z Libně
„Půjdeš v pondělí na vládu,“ rozhodl patrně Petr Kolář, který rád píše rozvratné scénáře. A to dlouhodobě. Připomeňme, že už jako snaživý mladý velvyslanec Schwarzenbergových havlistů ve Švédsku se ze zahraničí připojil k „Sarajevském atentátu“ na Václava Klause a přispěl k pádu tehdejší „euroskeptické“ vlády.
Z doby svého působení v USA je Kolář kromě jiného napojen na antitrumpovský hluboký stát a přes něj dělá svůj výnosný byznys se zbrojovkami. Spolu s Bruselem a NATO „stvořil“ Petra Pavla a dnes tímto „intelektuálně podvyživeným“ amorálním lampasákem manipuluje. Používá ho k získávání zakázek rozfoukáváním válečných požárů, aby se plnily kapsy vojensko-průmyslového komplexu a něj navázaných politiků v Evropě.
Proto potřebuje, aby si rozvědčík i za cenu vlastního ponížení (něco jako čest je pro něj neznámé slovo) vymohl cestu do Ankary. Je to důležité. Má tam jako mouřenín odvést práci, do které se nikomu nechce: Rozlítit Donalda Trumpa sabotováním jeho snahy o ukončení války Západu proti Rusku na Ukrajině. A současně tím zničit relativně výhodnou pozici české vlády (jedné z mála, které se ještě v Evropě k Trumpovi hlásí) při jednání o výjimce z „povinných“ stamiliard, jež USA požadují po bruselských válečných štváčích jako výpalné za své setrvání v NATO.
Musí ho prostě dostat do Ankary za každou cenu. Připomíná to známou scénku ze Švejka: „Ten pán je hotovej nezmar. Jako nějakej Bouška z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili vod Exnerů a dycky se jim tam vrátil, že si zapomněl fajfku. Takovej byl vytrvalej, že se moh stát ministrem.“
Každým slovem proti zájmům ČR
To vše se děje na pozadí prezidentových (Kolářových) výroků o nutnosti zničit samostatnou českou měnu přijetím eura, respektive zrušením práva veta – a následným „dobrovolným“ rozpuštěním zbytků státní suverenity v zamýšlené přeměně EU v SSE (Spojené státy evropské). S tím souvisí i jeho podpora Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Zrušením práva veta by o nás v EU už výhradně rozhodovalo Německo. Totéž, pokud jde o vstup do eurozóny. Pávek říká, že přijetím eura bychom seděli u stolu, kde se rozhoduje, zatímco nyní sedíme za dveřmi. Jenže je to přesně naopak. Kdybychom přijali euro, k žádnému rozhodovacímu stolu nás to neposadí. Pouze by nás přesunuli na zadní sedadlo těžce supícího vybrakovaného autobusu jménem Evropská centrální banka – a už definitivně bychom nikoho nezajímali.
A přeměna EU na federální „superstát“? Spojené státy evropské by byly pouze novým názvem pro Velkoněmeckou 4. říši. K jaké „rodině“ by nás chtěl neodvolatelně přivázat? V podstatě k rodícímu se muslimskému chalífátu. Británie už není britská, ale pákistánská, Německo je turecké. Francie africká.
Tito místní „obři“ dnes žnou důsledky své odporné historie: kolonialismu. A potřebují, abychom to s nimi sdíleli – když už v nezaslouženém blahobytu poválečných let probendili, co v koloniích nakradli.
Ostatně je to starý „superkolonialistický“ plán: Přeměnit kontinent v jediný superstát obývaný novou „euronegroidní rasou“ otroků – jak už v minulém století před Hitlerem předpokládal Kalergiho koncept.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Ostatně líbil se i „tatíčku“ Masarykovi. Jenže my dnes vidíme, co tato šílená sociálně-inženýrská myšlenka v praxi způsobuje. Jak vypadá Paříž po fotbalových oslavách jsme viděli minulý týden v přímém přenosu. Některé země jsou už islamizovány natolik, že přerod v chalífát je jen otázka krátkého času.
Jenže být součástí Velkoněmecké 4. euroříše jsme nechtěli ani za Hitlera – a po jeho porážce jsme rozvraceče Sudeťáky odsunuli do jejich vysněné vlasti. Za Merze a Lejnové je to totéž, jen v jiném balení, s jinými kulisami. Už dnes EU prosazuje cenzuru, kontrolu chatu, kontrolu sociálních sítí pod pláštíkem „ochrany dětí“, radikální zelenou agendu, výměnu obyvatel, islamizaci, LGBTQ agendu – a nakonec potřebuje i válku proti Rusku.
Vidí v tom jedinou možnost, jak si podrobit poslední na zdroje bohatou zemi, kterou ještě nevydrancovali. Cestu, jak o pár let prodloužit parazitický způsob existence a prosperity na cizí účet – čemuž říkají „evropské hodnoty“.
Právě tohle všechno v nedávných volbách většina naší veřejnosti odmítla. A tak pod Kolářovým loutkovým vedením nastoupil poslední výčnělek fialové mafie. A táhne nás ke zkáze.
Menší koaliční strany tohle všechno rozhodně odmítají. Je ale na Andreji Babišovi, aby rovněž ukázal, že je „trumpistou“ nejen ústy. Zabránit prezidentovi, aby se vmáčkl na jednání vlády nemůže. Ale rázně ho vyprovodit ze summitu v Ankaře musí.
Jen tak dokáže, že nehraje dvojí hru.