„Jde o hrstku extrémně motivovaných lidí, jejichž pohnutky nejsou zcela jasné, ale jsou to temné, možná zlé úmysly. Ti se pokoušejí rozpoutat válku mezi Ruskem a Amerikou.“
Těmito slovy se nejznámější americký novinář Tucker Carlson snaží vysvětlit, že ve Spojených státech neexistuje u veřejnosti masová poptávka po válce s Ruskem, ba ani žádné takové společenské hnutí. V elitách ale takoví lidé jsou. A proč to dělají, sám nechápe.
Carlson je věřící člověk a jeho protiválečný postoj z toho do značné míry vychází. Ze stejného důvodu ale věří, že v politice existuje zlo pro zlo samo, skuteční démoni, jejichž úkolem je přivést lidstvo k apokalypse. Realita je ale ještě složitější.
Ta „hrstka“ bývala kdysi mocnou skupinou: Válku s Ruskem jako poslání a nutnost hájila spousta lidí v americké administrativě. Nejaktivnější byli od konce druhé světové války do nástupu prezidenta Nixona. Před rokem 1941 přitom titíž budoucí rusofobové naopak prosazovali, aby se Amerika do evropských válek nepletla. O jejich činnosti za posledních padesát let toho víme málo, utajované dokumenty se v USA odtajňují nejdříve až po půl století.
Právě díky takovým odtajněným spisům svět ví o poradě CIA, kde se za účasti prezidenta Kennedyho probíral plán, unést sovětský bombardér, zaútočit z něj na spojeneckou základnu v Evropě, svalit vinu na Rusy, rozpoutat válku a vyhrát ji. Kennedy návrh odmítl a podobné úvahy pak ustoupily do pozadí kvůli hrozbě vzájemného zničení. Jakmile totiž Moskva získala spolehlivé nosiče jaderných zbraní, přestala být válka s ní reálnou možností a supervelmoci přešly k takzvané politice „détente“ (zmírnění napětí).
Mánie zničení
Kdyby Kennedy víc naslouchal veliteli letectva Curtisi LeMayovi a méně svému srdci nebo bratrovi, dějiny lidstva by tehdy skončily. Raketový útok na SSSR byl LeMayovou posedlostí, jak během karibské krize, tak před ní, a vlastně jeho profesním traumatem.
Velel bombardování Japonska a je autorem okřídleného rčení o tom, že nepřítele je třeba „zbombardovat zpátky do doby kamenné“(tytéž samé výroky dnes používá Trump vůči Íránu pozn. red.). Ta věta sice padla o Vietnamu, ale k Sovětskému svazu choval šéf amerického letectva stejný postoj. Válku je podle jeho strategie nutné začít, dokud ji lze ještě vyhrát.
Mezi těmito zapálenými rusofoby v americké elitě, bylo dost profesionálních vojáků, od generála Pattona, který navrhoval vyrazit s pluky na Moskvu už na jaře 1945, až po Johna McCaina. Vojáci to ale zdaleka nebyli všichni, ba ani většina, lidé se mezi nimi našli nejrůznější.
Motivy tehdejších rusofobů lze rozdělit na dva typy. Jedni kladli důraz na vojensko-politický rozměr, druzí na duchovní, ale oba mířili na komunismus. Přísně vzato šlo tedy spíše o antikomunisty než rusofoby, jenže slova „ruský“ a „komunistický“ v USA postupně splynula v jedno.
Vysíláme zde
Putin mu to vysvětloval
První skupina vnímala Sovětský svaz jako trvalou hrozbu, která může Ameriku ovládnout, dobýt nebo rozložit zevnitř pomocí svých agentů. Přesněji řečeno, nejen že může, ale podle nich to i musí udělat, protože komunisté jsou od přírody zlovolní a touží po světové revoluci.
U druhé skupiny šlo především o ateistickou povahu SSSR. Právě to, měl na mysli Ronald Reagan, když mluvil o „říši zla“, a řekl to na sjezdu evangelikálů. Konzervativní protestantští kazatelé učili, že Sovětský svaz odmítá Boha proto, že je to říše ďábla, a porazit ji, je úkolem opravdových křesťanů. V politice se tak mísilo náboženské zanícení a upřímná víra, že USA ve válce se Sověty prostě prohrát nemohou, to by Bůh nedopustil.
Obě tyto koncepce preventivní války dnes ztratily smysl, nebo se aspoň netýkají Ruska, které už není ani komunistickou, ani ateistickou zemí. Jaderné odstrašení, rozpad SSSR a krátké období pokrytecky předstíraného „přátelství“ s Moskvou, počty zapálených rusofobů v Americe podstatně zmenšil.
Tucker Carlson zná dějiny své země velmi dobře, a proto se upřímně diví, odkud se teď vzali a čím se řídí lidé, kteří chtějí válku s Ruskem s jaderným Armagedonem?
Odpověď vyžaduje znalost nejen USA, ale i Ukrajiny. Je třeba umět porovnat výroky nejagresivnějších amerických jestřábů se zmatkem v ukrajinských hlavách. A Tucker Carlson o tomto kraji sotva ví víc, než mu na půlhodinové přednášce o dějinách Rusi vylíčil Vladimir Putin.
Banální kořen zla?
Válku mezi USA a Ruskem si přejí především sami Ukrajinci. Je to jejich vysněný cíl, vědomá strategie a z jejich pohledu i racionální geopolitika. Dlouhodobý vojenský konflikt s Ruskem sami vyhrát nemohou, síly jsou příliš nevyrovnané, ale v rámci války Ruska s NATO, byť jaderné, šanci vidí. Na Evropskou unii v tomto ohledu spoléhat nemohou, na to nemá dost síly a je příliš těžkopádná, a tak popichují Američany.
I Joe Biden si v době, kdy si pletl sestru s manželkou a zdravil do prázdna, uvědomil, že ho Zelenský chce vtáhnout do války. Aspoň to tvrdili lidé z jeho okolí. Biden ale chtěl porazit Rusko cizíma rukama, taky pošetilost a podlost, jenže jiného druhu než rozpoutání třetí světové. Tou se v USA zabývá někdo jiný, ona „hrstka motivovaných“. A motivuje ji nikoli čisté zlo ani temná stránka síly, ale banalita, kterou lidé při řečech o zlu pro zlo často přehlížejí: peníze.
Aktivní přátelé Ukrajiny, kteří tlačí USA k masivnímu zapojení do konfliktu, jsou nejčastěji lobbisté energetických a zbrojařských koncernů. Na válce už vydělali mimořádné zisky a s jejím rozšiřováním vydělají ještě víc. Zlata nikdy není dost, jak říkal rádža z animovaného filmu Zlatá antilopa.
Hrátky s čerty
Kupecký cynismus ovšem s třetí světovou nepočítá. Jaderná zima by znehodnotila všechny tradiční způsoby hromadění majetku. Klientela vojensko-průmyslových skupin v Senátu ale nejspíš opět skutečně uvěřila tomu, čemu věřil LeMay, že USA vyhrají válku s Rusy s minimálními ztrátami.
Tito fanatici otevřeně k útoku na Rusko nevyzývají, aby nestrašili veřejnost, ale jejich praktické kroky k ní vedou, a používají argumenty, které jsou dobře rozpoznatelné. Jsou to ukrajinské argumenty, ty, kterými se ruští sousedé opájejí přes třicet let. Dokonce i vtipy mívají podobné.
Korporaci s akcionáři, správní radou a fixací na zisk je těžké přesvědčit, aby investovala do tak riskantního projektu, jako je válka jaderných velmocí.
Jednotlivé senátory ale přesvědčit lze. Ti jsou často hloupější než sami Ukrajinci. A současně rádi berou peníze z několika kapes najednou. A někteří snad upřímně věří propagandistickým klišé typu „ruské mezikontinentální rakety zrezivěly a nevzlétnou“, „ruská ekonomika se zhroutí do tří dnů“ nebo „všichni Rusové jsou finskougerští alkoholici, kteří válčí podle sovětských not“.
Není divu, že někteří američtí senátoři používají stejné argumenty jako kyjevští nacisté. Ukrajinci dobře věděli, s kým se o Bidenův grant podělit, aby přiblížili třetí světovou. Ta skupina se přece neschovává v žádných tajných spisech.
Typickým příkladem je nedávno zemřelý Lindsey Graham, o kterém všichni věděli, že je rusofob a jestřáb. Nebyl jím ale z náboženských důvodů ani ze strachu před komunisty, nýbrž proto, že sloužil zbrojnímu průmyslu Jižní Karolíny. Žádné zlo pro zlo, obyčejný zisk.
A ukrajinské elity jsou taky celkem obyčejní lidé s pochopitelným motivem: „dnes ty, zítra já“. A pokud jsou to přece jen čerti, tím lépe.
S Ruskem je totiž Bůh.