Petr Pavel do Ankary normální cestou nedorazí. Vláda neustoupila tlaku Hradu a my budeme svědky ohýbání Ústavy a míry nezávislosti Ústavního soudu na politické reprezentaci státu v podání loutkovodiče Koláře a jeho područího, fotografa a motorkáře, generála ve výslužbě Pavla. Mladší bratr Chucka Norrise nastoupivší dráhu superhrdiny je natolik oblíbený, že si platí PR služby nejen u Seznamu, ale asi i všude jinde v mainstreamu, oblbuje školáky a studenty a není při svých cestách po krajích nijak zvláště vítaný, takže mu vozí na besedy kompars. Nyní nebude moct splnit sliby dané zbrojířům a uteče mu neformální večeře s předáky NATO. Na tu se jistě velmi nezištně těšil.
Pokračuje tím válka, kterou sám zažehnul při obstrukcích s jmenováním ministrů. Nechtěl Filipa Turka, čehož už možná dost lituje, a dostal Petra Macinku. Kdo co zasadí, to také sklízí. Pavel si začal hrát na lidového prezidenta, ale po extempore s platem pro manželku a jeho navázání na zbrojařské magnáty mu nikdo třeba jen průměrně inteligentní nemůže věřit. Navíc si z funkce hlavy státu udělal zážitkovou agenturu a objevuje se všude, kam za kvalitní logistické podpory svých služebníků může dorazit. S Ankarou však narazil a budeme pozorovat, jak se divadlo kolem ní bude odvíjet dále.
Souběžně pokračuje válka o nezávislost veřejnoprávních médií. Dosud je ovládali politici Pětikoalice, probruselští eurohujeři, poskytovala ochranu jak Pavlovi, tak i Rakušanovi a Fialovi v zásadních kauzácc. Napojení na politický neziskový sektor včetně Člověka v tísni je evidentní. Babišovi konečně po letech ve vrcholné politice došlo, že státní média nejsou vůbec státní, ale jde o liberální páku na každého, kdo se tvrdému jádru liberalismu vzepře. Sám se stal mnohokrát středem pozornosti redaktorů ČT a otloukánkem, do kterého jdou snad všichni moderátoři u nás se vyskytující. Naopak další potencionální gaunery nechávají dýchat a vymlčují jejich kauzy.
Reklama
Nejsme u Babiše idealisté, Čapí hnízdo má možná své temnější stránky, ale v minulosti podnikatele se najdou i jiné záležitosti, o nichž jsme psali už dávno. Nicméně Bitcoiny, Kampelička a Dozimetr, nákup vrtulníků přes rodinu Strnadů a další případy spojené s Pětikoalicí zůstaly záměrně úplně stranou mimo zájem „státních“ i jiných médií. O napojení hradního personálu či europoslance Vondry z ODS na zbrojní průmysl se také mlčí. Naopak útoky na Babiše, Okamuru, Turka či Macinku se násobí geometrickou řadou. To není boj o instituce ČR a ČRo, tady jde o vyšší principy a poctivost novinářského řemesla. Financování je podružnou otázkou dalšího bytí. Doslova za skandální považujeme účast nově jmenované ombusmanky při podpoře stávkujících zaměstnanců ČT. Podobně tak celorepublikových odborových předáků ignorujících propouštění horníků či zavírání jiných továren a výroben vlastněných zahraničními korporáty.
Součástí tahanic kolem vlády a opozice je i současně vyhlášená válka politickým neziskovkám a postupné škrcení různých dotací tohoto přebujelého prostoru. Vezmeme li účastníky Minářových demonstrací, vídáme na pódiích umělce značně závislé na propagaci v televizích (CNN-Prima i Nova a širokospektrální Seznam jsou sice nestátní, nicméně často jsou obsahem zpravodajství i protistátní a protivládní, o ČT jsme už hovořili), také aktivisty a opoziční představitele. Mezi demonstranty se to hemží stejnými individui, i když nesmíme přehlédnout i množství mládeže zblblé liberální propagací Evropské unie, eura a vyloženě prozápadního tažení. Neziskovky ve školách dělají špinavou práci a řada mladých v nich má jedinou perspektivu „uplatnit“ své kvalitou mizerné vzdělání. Oblast obsazená agitátory a darmožrouty je tak ve válce s pragmatickým přístupem vlády. A odpověď Macinky na to, kde vezmou po konci koncesionářských poplatků na financování veřejnoprávních médií, kterou dal reportérům, nás rozesmála. Vezmeme je dalším neziskovkám. To je správné kontra.
Válka vlády s Hradem, opozicí a celým jejich podpůrným ancáblem je tak v plném proudu a ukáže charakter jednotlivých předáků. I když nejsme voliči ANO, v tomto duelu držíme vládě palce. Pokud je nic nezlomí, zatleskáme jí.
Reklama
A ještě něco ze zahraničí. Britský premiér Starmer, válečný štváč a ochránce migrantů odstoupil po tlaku z funkce. A na Ukrajině to vře. Kyjevská junta už ani moc nebrání Ukrajinu, ale soustředí se na agresivní napadání civilních i strategických cílů daleko za frontou, zároveň přichází o důležitá armádní, výrobní i logistická centra. Ruský medvěd se probouzí a občas už máchne tlapou. Jde nepokrytě o válku z celým Západem, kterou musí Moskva podstoupit. Snad se nerozšíří i přes snahu válečných štváčů kolem Hradu a Strnada i k nám.
Jindřich Kulhavý