Obsah
Ukrajina, Ukrajina a zase Ukrajina…. Musíme stát na její straně, protože nás chrání před odpudivým barbarem z východu, co by nám ukradl demokracii a svobodu a zanesl sem byzantskou korupci! Stateční obyvatelé Ukrajiny a ještě statečnější představitelé jejího politického vedení jsou toho zárukou. Proto je třeba je podporovat, i kdybychom sami měli padnout!
Mezi těmi nejtvrdšími ukrajinskými zdroji vyniká Ukrajinská pravda. A nebudete věřit tomu, co přinesla ohledně poměrů v nejvyšším patře ukrajinského politického vedení!
„Слуги Мидаса“. Почему весна НЕ покажет, кто где воровал
podle překladače
„Služebníci Midasovi.“ Proč jaro neodhalí, kdo kde ukradl
Výjimečně začnu původním ilustrativním obrázkem originálního článku (viz titul)
No a teď si dáme to, co o těhle milých chlapcích, co jsou záštitou Evropy, její svobody, demokracie a prosperity, pěkného napsala kyjevská Pravda. Snad nejtvrdší a nejzuřivější ukrajinský zdroj:
Zneužití moci za stanného práva předvídatelně vedlo na konci loňského roku k největší politické krizi , a to nejen od totální invaze, ale také od začátku neomezeného funkčního období prezidenta Volodymyra Zelenského.
Přestože politici, novináři a znepokojení občané od poloviny roku 2022 opakovaně varují Bankovou, že systém vládnutí postavený na kumpánech, stranických přátelích a jejich důvěrnících nevyhnutelně vede ke korupci, tahle politická generace se stále nepoučila od svých předchůdců.
V důsledku toho byly na nejdražších ukrajinských pozemcích vůbec, v hlavním městě -Kozíně, během války postaveny čtyři usedlosti – každá o rozloze přibližně 1 000 metrů čtverečních.
V politických kruzích je to dlouho veřejným tajemstvím: čtyři soudruzi zorganizovali soužití takového rozsahu, že se samo o sobě stalo předmětem diskuse. Zdá se však, že NABU a SAPO jsou stále ve fázi shromažďování důkazů a není jasné, zda se jim podaří věc dovést k nějakému uchopitelnému závěru.
Mezitím si vlastník největšího z těchto domů může užívat de facto imunity vůči protikorupčnímu stíhání, alespoň dokud zůstane ve funkci.
Podle zdrojů UP z politických kruhů začal útok na nezávislost NABU a SAP v červenci loňského roku emotivním a odhalujícím prohlášením prezidenta: „Vměšují se do rodiny.“
Uplynulo jen pár měsíců a tato logika se bolestně obrátila proti němu: tři z jeho nejbližších přátel se ocitli v centru významných korupčních kauz na nejvyšší úrovni.
Konec situace byl stejně náhlý jako začátek: prezident se veřejně distancoval a prohlásil, že během války „přátelé neexistují“. Otázkou však zůstává: existují skutečně nebo se pouze mění způsob jejich ochrany?
Zdálo se, že přehnaná chamtivost politického centra, které již v šestém roce vlády soustředilo moc nikoli z nutnosti, ale ze setrvačnosti a shovívavosti občanů, se má obrátit proti nim. Symbolizovalo to například tzv. „Ministerstvo národní jednoty“, vytvořené pro konkrétní osobu- Alexeje Černyšova, kmotra prezidentské rodiny.
Existovala iluze, že právě v tomto okamžiku se parlament, ponížený červencovým hlasováním, konečně pokusí o pomstu. To se ale nestalo.
Na Silvestra, měsíc po prohlídkách u Andrije Jermaka, šéfa prezidentské administrativy, provedly NABU a SAP nečekaně razii v kolébce ukrajinského parlamentarismu. Jurij Kisil, další blízký spolupracovník Volodymyra Zelenského z Krivého Rohu, a několik poslanců z prezidentské frakce byli podezřelí z účasti v zločinecké organizaci, která podle vyšetřovatelů rozdávala poslancům úplatky za disciplinované hlasování. V důsledku toho většina poslanců nemohla téměř čtyři měsíce vykonávat své ústavní povinnosti.
Ukrajinská parlamentně-prezidentská republika proto do roku 2026 vstoupila nejen s výpadky proudu a tepla – důsledkem ruského ostřelování a neúspěšné přípravy elektrické sítě na ruskou kampaň– ale také se stále rafinovanějšími podezřeními z rozsáhlé korupce v obou centrech moci. To se zdálo být obzvláště nebezpečné vzhledem k absenci jakékoli vyhlídky na volby.
Navzdory hmatatelným očekáváním, a to i mezi samotnou vládnoucí elitou, politický šok z akce NABU nevedl k přehodnocení situace. Nevedl ani ke zvýšení odpovědnosti, ani k řešení chyb, ani k pokusům o omezení nadměrné koncentrace moci prostřednictvím reforem, jak na tom trvali evropští partneři.
V rozhovorech s představiteli EU nenašli vládní mluvčí nic lepšího na práci, než obviňovat ty, kdo poodhalili ukrajinskou korupci. Místo boje na frontě se Jermak vydal na druhé kolo politického vzestupu prostřednictvím obhajoby. Parlament se mezitím zaměřil na jednání o bezpečnostních zárukách. Záruky bezpečnosti pro členy parlamentu.
Ačkoli je konání prezidentských a parlamentních voleb během totální invaze nemožné, prezident a členové parlamentu jsou v podstatě jedinými občany Ukrajiny, kteří i za stanného práva mají stále prostor pro volbu.
Jelikož se ale seznam nezbytných reforem ve čtvrtém měsíci nového roku stále jeví jako něco, co je zcela v rozporu s „turbo režimem“, zdá se, že tato volba byla učiněna. Je tu ale háček.
„Ukrajinská pravda“ se pokusila pochopit, jak se Timur Mindič mohl stát „Dionýsem“ v závěrečném aktu operace NABU a SAP, výmluvně pojmenované „Midas“, proč se podezřelí z operace dosud navzájem neudali a kde se mohlo ztratit Jermakovo podezření.
Nová sezóna se starými tvářemi
Zatímco Dionýsos cestoval po světě, jeho společník Silenos se zastavil a usnul v růžové zahradě. Zahradníci krále Midase ho chytili a přivedli ke králi. Ten svého hosta přijal a několik dní poslouchal jeho vyprávění o dalekých zemích a divech. Pak ho propustil a poslal zpět k Dionýsovi.
Jako projev vděčnosti bůh slíbil splnit jedno přání. Midas požádal, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Zpočátku se radoval: v jeho rukou se třpytily kameny a květiny.
Ale brzy se i jídlo a pití zbarvily dozlatova. Král se polekal a začal prosit, aby mu byl jeho dar odebrán. A Dionýsos mu nařídil, aby se vykoupal v řece Pactolus – tam byl Midas osvobozen od své ničivé moci.
Nejvlivnější aktéři ukrajinského politického života v tomto mýtu snadno najdou paralely se současností.
Timur Mindich, který byl podle mnoha lidí blízkých prezidentovi mnohem víc než jen jako spolumajitel Kvartalu 95.
Alexej Černyšov, který nejenže udělal závratný skok a stal se místopředsedou vlády Ukrajiny, ale stal se i útěchou prezidenta.
Země už slyšela, jak mohl „Dionis“ radit dalšímu hostu vládních „zahrádek“, ministru energetiky Germanu Galuščenkovi, a to díky nahrávkám zveřejněným protikorupčními aktivisty.
A jak by se ukrajinská energie mohla přeměňovat na „zlato“ na exotických offshore účtech, je popsáno v oficiálních zprávách NABU a SAP ohledně podezření vůči členům organizované skupiny prezidenta.
Ačkoli mnoho politických zdrojů, s nimiž Ukrajinská pravda hovořila, sarkasticky označilo personální změny na začátku ledna za novou sérii starého televizního seriálu „Sluha lidu“, ti samí lidé donedávna vkládali naděje alespoň v zapuzení Andrije Jermaka. O něco více doufali, že zapomenutá postava bude nakonec čelit oficiálnímu podezření.
Téměř pět měsíců po rezignaci nedošlo k žádnému uzavření ani k vyvození odpovědnosti. Klíčové osobnosti zůstávají na svých místech a byly jmenovány spíše z loajality než z profesionality.
Andrij Jermak si nadále upevňuje svůj vliv a využívá nedostatku operační konkurence a alternativních center rozhodování. Podle zdrojů Ukrajinské pravdy z politických a obchodních kruhů nejenže plně rozumí vnitřním procesům v prezidentské kanceláři, ale také si udržuje rozhodující vliv na většinu jmenovaných osob, které tam byly jmenovány během působení Andrije Borisoviče.
Ve skutečnosti mluvíme o kontrole nad drtivou většinou nejvyššího státního aparátu.
„ Jeden signál od prezidenta a všichni přestanou zvedat telefon od AB. Ale žádný takový signál neexistuje. Naopak, existuje signál, který potvrzuje Andrejovu autoritu,“ poznamenává zdroj UP z politických kruzích.
„ Jermak tam fyzicky není , ale pořád tam je. Jen musí poslat pět textových zpráv místo deseti. A o všechno ostatní se postarají důvěryhodní lidé,“ tvrdí další zdroj z mocenské vertikály.
„Sviridenková je pořád na svém místě. Kuleba je pořád na svém místě. Kravčenko je pořád na svém místě. Pronin je pořád na svém místě. Dokonce i Kiper je pořád na svém místě. GUR je výtvor AB. Volba na šéfa SVR byla také od AB. Co se změnilo po Jermakově rezignaci? Budanov se přidal k OP? No, ať se pokusí nahradit jednoho ze svých zástupců – nebo spíše Jermakových zástupců,“ zuřil další politický těžkopádný hráč.
Jermak, který svého času jmenoval nejen hlavním trenérem ukrajinské fotbalové reprezentace, ale dokonce i prezidentem federace šachové , se podle četných zdrojů dotazovaných deníkem UP, nikoli však z prezidentské kanceláře, skutečně stáhl do stínu.
„ Zkuste se dostat ke všem brigádám nebo vstoupit do advokátní komory bez prezidentova svolení,“ poznamenal jeden zkušený politik.
„Mysleli jsme si, že problém je v Jermakovi, a proto s Jermakem bojujeme, ale on byl prezident,“ prohlásil neoficiálně jeden z vysoce postavených členů Zelenského týmu v rozhovoru s autorem tohoto článku dva měsíce po rezignaci šéfa prezidentské kanceláře.
Právě proto zástupci politického establishmentu, kteří svého času viděli ve jmenování generála Kirilla Budanova šanci restartovat vertikální mocenskou strukturu a očistit ji od „přátel přítele Sullivana“, stále častěji vysvětlují současné personální změny nikoli logikou veřejné správy, ale logikou sériového scénáře.
„Vyměnili negativní postavu za pozitivní a prezident se snažil přivést zpět oblíbence diváků z předchozích sezón (setkání s Alexandrem Kubrakovem, Dmitrijem Kulebou a dalšími),“ zažertoval jeden politický veterán.
Většina zdrojů, které Ukrajinská pravda oslovila, se shoduje: v prezidentské kanceláři se skutečně „dýchá snáze“ – Jermak už nemonopolizuje přístup a nový šéf kanceláře zaznamenal návrat front návštěvníků, které systém dlouho blokoval.
Tato zdánlivá dekoncentrace vlivu se však může ukázat spíše jako taktická iluze než strukturální změna. Protože předpoklad, že Andrej Borisovič ztratil kontrolu nad samotnými mechanismy „ventilace“, se zdá být přinejmenším předčasný.
Právě proto je bývalý šéf tajných služeb země během prvních sto dnů svého jmenování nucen působit nejen jako administrátor, ale také jako analytik politické kontrarozvědky – mapovat sféry vlivu svého předchůdce a snažit se oddělit formální změny od skutečných center moci.
Podle zdrojů blízkých Budanovovi výsledky tohoto auditu nenabízejí žádný důvod k optimismu. Pro samotného Jermaka se však zdá, že nová konfigurace pouze rozšiřuje jeho možnosti.
Podle zdrojů z politických kruhů nadále uvažuje o institucionalizaci vlivu – zejména prostřednictvím možného zvolení předsedou Ukrajinské advokátní komory a členstvím ve Vysoké radě spravedlnosti.
Podezření na nejlepšího herce ve vedlejší roli
Podle zdrojů Ukrajinské pravdy z řad policistů provedly NABU a SAP nedávno další prohlídku v centru hlavního města na dnes již legendární adrese Gruševského ulici 9A. Právě tam policisté loni v listopadu prohledávali nemovitosti Timura Mindiče. Proč potřebovali úředníci protikorupčního úřadu opakované prohlídky pět měsíců po první?
Podle zdrojů UP z politických kruhů Mindich současně obdržel předvolání k Nejvyššímu protikorupčnímu soudu. Tentokrát však jeho jméno nebylo v soudních dokumentech jediné: předvolání k Nejvyššímu protikorupčnímu soudu obdržel i Andrij Jermak.
Toto je první veřejně zdokumentovaný případ, kdy se bývalý šéf prezidentské kanceláře objevil ve stejném kontextu jako jiná osoba blízká Volodymyru Zelenskému – v rámci operace Midas, která se týká možného zneužívání v energetickém sektoru.
Podle zdrojů z donucovacích orgánů se slyšení u Vrchního protikorupčního soudu týkalo zabavení majetku v rámci trestního řízení.
Zvláštní pozornost si zaslouží, mírně řečeno, neobvyklý seznam předmětů zabavených při prohlídkách. Podle stejných zdrojů se mezi těmito předměty nejednalo o telefony, notebooky ani jiná paměťová média, ale spíše o dálkové ovladače domácích spotřebičů, hygienické potřeby, boty a oblečení.
Tento specifický vzorec zabavení může naznačovat přípravy na biologické vyšetření DNA – k prokázání vlastnictví těchto předmětů konkrétními osobami. A to je jen jeden z možných rozměrů tohoto příběhu.
Mezitím se ani Mindič, ani Andrij Jermak na slyšení HACC nedostavili. Mindičova nepřítomnost má sice zřejmé vysvětlení – zemi opustil v předvečer prohlídek NABU a SAP a podle zdrojů se nachází v Izraeli – důvod Jermakovy nepřítomnosti zůstává nejasný.
A to vyvolává širší otázku: mohla by samotná skutečnost jeho předvolání k soudu naznačovat pokus vyšetřování zjistit, zda věci zabavené při prohlídce bytu na Gruševského ulici 9A patří bývalému šéfovi prezidentské kanceláře?
Redakce se domnívá, že je třeba věnovat ještě větší pozornost otázce: proč by úředníci protikorupčních úřadů chtěli zjišťovat, čí věci se nacházejí v majetku Timura Mindiče, nebo čí otisky prstů se na těchto věcech nacházejí? Mohlo by takové jednání orgánů činných v trestním řízení naznačovat, že Mindič mohl Jermakovi poskytnout nebo darovat jeden ze svých bytů?
Možná, že odpověď na tuto otázku leží 30 kilometrů od skandálního domu – na území družstva s výmluvným názvem „Dynastie“.
Po zveřejnění tohoto vyšetřování zahájili kolegové z NABU a SAP trestní stíhání – další, které se týká bývalého místopředsedy vlády.
Podle zdrojů Ukrajinské pravdy z protikorupčních orgánů dohlížel na výstavbu těchto sídlišť Oleksij Černyšov – nejprve jako ministr pro regionální rozvoj, poté jako šéf Národní akciové společnosti Naftogaz a nakonec jako místopředseda vlády.
Oprávněné podezření se však netýká jen samotné stavby, ale i možného kriminálního původu finančních prostředků. Vždyť podle novinářů by přibližná hodnota každé pozůstalosti mohla dosáhnout deseti milionů dolarů.
Již v listopadu loňského roku, kdy se operace Midas stala veřejnou, NABU a SAP zveřejnily tzv. Mindičovy nahrávky, které odhalily, že:
– Muž, jehož hlas se podobá hlasu Alexeje Černyševa, hovoří o přijímání velkých částek peněz v kanceláři osob zapojených do případu.
– Muž, jehož hlas se podobá Timuru Mindičovi, hovoří o pozastavení výstavby a rizicích pro stavebnictví spojených s odhalením Alexeje Černyšova protikorupčními orgány.
Na základě záznamů, které již zveřejnilo oficiální vyšetřování, lze předpokládat, že Černyšov mohl postavit čtyři usedlosti v družstvu Dynastie v Kozinu s využitím peněz poskytnutých Timurem Mindičem.
Původ těchto peněz a majitelé těchto čtyř domů stále zůstávají záhadou.
Dlouho před zjištěními novinářů se v politických a obchodních kruzích mluvilo o tom, že Oleksij Černyšov údajně staví několik sídlišť na kyjevském předměstí – pro sebe, Mindyče, Andrije Jermaka a prezidenta Zelenského. V té době to ale bylo vnímáno spíše jako informační šum nebo další informačně-psychologická operace než jako něco, co vyžadovalo vážnou pozornost.
Zdroje z UP v protikorupčních agenturách se k možným epizodám s Jermakem veřejně nevyjadřují. V neformálních rozhovorech však opakují: Operace Midas mohla postupovat výrazně rychleji, kdyby byly splněny tři podmínky.
Zaprvé, kdyby Státní služba pro finanční monitorování v čele s Filipem Proninem (kterého jmenuje a odvolává prezident – UP ) spolupracovala a odhalila pohyb finančních prostředků spojených s obžalovanými.
Za druhé, pokud by NABU a SAP měly vlastní expertní instituci, Evropská unie potřebuje jejich přítomnost k urychlení přistoupení Ukrajiny.
A za třetí, pokud úředníci spojení s obžalovanými v těchto případech nevyvíjeli nátlak na vyšetřování, ale naopak ho usnadňovali.
Není známo, který z těchto faktorů mohl být rozhodující pro to, zda Andriy Jermak obdržel oznámení o stíhání po prohlídkách, které NABU a SAP provedly koncem listopadu loňského roku či nikoli.
Zajímavý detail: Zdroje Ukrajinské pravdy z nejbližšího kruhu prezidenta neoficiálně odhalily, že protikorupční agentury potvrdily, že Jermak před přijetím určitých vládních rozhodnutí, zejména před důležitými jmenováními, využíval služeb numerologů a astrologů.
Redakce zaslala žádost Andreyi Jermakovi, ale v době vydání neobdržela odpověď.
Konverze monomajority, aneb Pojďme je „spojit“
Dalším klíčovým problémem pro zemi, který s velkou pompou začal na konci loňského roku a nyní zcela zmizel z mediální scény, je otázka „doplatků“ poslanců v obálkách.
Koncem loňského roku Ukrajinská pravda informovala , že v rámci odhalení organizované zločinecké skupiny ze strany NABU a SAP byla vznesena podezření proti poslancům strany Sluha lidu Jevhenu Pivovarovovi, Igorovi Negulevskému, Olze Savčenkové a Juriji Kiselovi. Podle zdrojů ze Zerkalo neděle byla jeho kancelář odposlouchávána policií a dokonce i natáčena.
Jurij Kisel je blízký a dlouholetý přítel prezidenta Volodymyra Zelenského. Byl to Kisel, kdo koupil prezidentův majetek, když se přestěhoval do státní dači. Byl to také poslanec Kisel, kdo zaměstnal syna dalšího blízkého přítele a bývalého prvního asistenta prezidenta, Sergeje Šefira.
Právě po těchto prohlídkách a podezřeních údajně začala tzv. parlamentní krize . Podle zdrojů UP z politických kruhů se vyhrotila natolik, že Taras Kačka, ukrajinský místopředseda vlády pro evropskou integraci, začal během schůzek s evropskými úředníky v Bruselu obviňovat protikorupční agentury z „rozbíjení parlamentu“.
Podle zdrojů Ukrajinské pravdy z NABU a SAP by celkový počet dotyčných vyplácených poslanců z prezidentské frakce mohl přesáhnout 150.
Autor tohoto článku následně opakovaně slyšel od různých partnerů v politických kuloárech, že se poslanci bojí hlasovat, protože by je úředníci protikorupčních úřadů mohli za hlasování stíhat. Vlivný zdroj v těchto orgánech však poznamenává, že se jedná „ výhradně o potenciální úplatky, nikoli o hlasování“.
Ať je to jakkoli, za čtyři měsíce od prvních pěti podezření proti poslancům, neobdržel ani jeden z lidových poslanců žádné další obvinění
Šéfové NABU a SAP minulý týden jakékoli dohody v tomto případě popřeli a zdůraznili, že vyšetřování stále probíhá a že již bylo vyslechnuto více než 20 poslanců.
Publikace „Zerkalo neděle“ poznamenala, že tentokrát může vyšetřování bránit generální prokurátor Ruslan Kravčenko , který je rovněž chráněncem Jermaka a Zelenského .
Podle zdrojů Ukrajinské pravdy z řad policistů byly 27. prosince loňského roku, kdy NABU a SAP provedly domovní prohlídky poslanců, provedeny vyšetřovací úkony i v rezidenci Davida Arachamiji, asistenta šéfa prezidentské frakce. Není však známo, zda byly nalezeny nějaké důkazy o zapojení osob přímo spojených s šéfem prezidentské frakce nebo samotného šéfa frakce do nezákonných aktivit.
Ukáže jaro, kdo kde kradl?
Ačkoli je v prvním a druhém případě ještě příliš brzy na vyvozování konečných závěrů, průběžná pozorování se již zdají být zcela zřejmá.
Nikdo na vrcholu mocenského řetězce neprojevuje ochotu uzavřít s vyšetřováním dohodu o vině a trestu. Nikdo není ochoten přiznat se své vlastní viny. A nikdo nespěchá s tím, aby přestal tlačit na vyšetřování NABU a SAP. Proč?
Samozřejmě se věci mohly vyvinout jinak. Po sérii významných korupčních skandálů se vláda mohla rychle pustit do reforem. Mohla omezit svůj vlastní vliv a snížit rizika korupce.
Pak by se dalo říct, že to nejhorší máme za sebou.
Zatímco ukrajinská společnost riskuje, že se nikdy nedozví, kdo skutečně složil kauci za Alexeje Černyšova, v podezření je Andrej Jermak, čí peníze byly poslancům vyplaceny v obálkách, situace vypadá jinak.
Požadavky evropských partnerů na reformy se stále více podobají výzvě vládě, aby se porazila sama. Nebo, jak ji sami nazývají, aby se „ vytvořila“.
Ale porážet sám sebe není součástí ukrajinské politické tradice. Je to od starořeckých mýtů o Midasovi stejně vzdálené, jako je Ukrajina od voleb.
***
Tak takhle vidí Ukrajinská pravda situaci v nejvyšších politických patrech Ukrajiny – v prezidentské kanceláři. Zelenský, Jermak, Černyšov, Kuleba a jak se všichni ti demokraté, co statečně krvácí za Evropu jmenují. Řečeno jednoduchou češtinou – podle Ukrajinské pravdy kradou jako o život. Čím dál více.
Ty nutně v Evropské uHnii potřebujeme!
Petr Vlk, Kosa Zostra