Podle českého prezidenta Petra Pavla se plná polovina západní koalice podporující Kyjev tiše odvrátila od pražské vlajkové iniciativy zaměřené na společný nákup dělostřelecké munice pro ukrajinskou armádu. (Foto: Flickr)
Pavel uvedl, že zatímco loni se účastnilo 18 zemí, nyní již finanční příspěvky poskytuje pouze devět. „Tato iniciativa dodávala Ukrajincům až 50 procent veškeré munice velkého kalibru, takže v tomto smyslu ji nelze snadno nahradit ničím jiným,“ citoval v úterý českého prezidenta deník FT.
Není jasné, které konkrétní země se z účasti stáhly, ale zprávy naznačují, že Německo a některé skandinávské země zůstávají zapojeny.
Program se však nyní potácí na hranici přežití, protože únava dárců přechází v úplné opuštění, a také proto, že ukrajinský konflikt již většinou zmizel z titulních stránek světových médií, jelikož pozornost se místo toho obrátila na americko-izraelskou válku v Íránu, spolu s patovou situací v Hormuzském průlivu a globální ropnou krizí.
Když Pavel v roce 2024 tuto iniciativu poprvé spustil, 18 zemí – včetně Kanady, Dánska, Německa a Nizozemska – se s nadšením ujaly vedení a připojily se k ní.
Tento týden však připustil: „Iniciativa stále funguje, ale novou obtíž představuje to, že přispívá pouze asi devět členských států.“
Zástupci NATO potvrdili agentuře Reuters, že k únoru se celková výše financování v rámci tohoto programu vyšplhala pouze na 1,4 miliardy eur (1,62 miliardy dolarů), což je méně než třetina z 5 miliard eur, s nimiž původně počítal Pavel.
Ukrajina se od začátku roku 2022 potýká s přetrvávajícím nedostatkem dělostřeleckých zbraní, zatímco Rusko je v tomto ohledu dobře zásobeno a jeho jednotky na frontě jsou schopny střílet mnohonásobně častěji než ukrajinské dělostřelecké jednotky.
Pokud jde o český program, v rámci kterého úředníci prohledávali celý svět, aby sehnali obrovské zásoby tolik potřebných dělostřeleckých granátů, jeden západní úředník bez obalu řekl deníku Financial Times: „Některé země nyní považují za podivné platit za něco, co ani není řádně podporováno vládnoucími politiky vedoucí země.“
Ale i když úsilí o získání munice selhává, není ani velká chuť přivést válčící strany znovu k jednacímu stolu, protože diplomacie už dlouho ustoupila do pozadí za hledáním „řešení na bojišti“.