Německá touha po přezbrojení může ohrozit sousední země. Myslíte si, že takhle mluví někdo z ruských politiků nebo expertů a řeč je o hrozbě pro největší zemi světa? Omyl — citát pochází z britských Timesů. A kdykoli Anglosasové rozjímají o německé hrozbě, je vždy na místě se ptát, co tím vlastně myslí. Pro Rusko to platí dvojnásob: Londýn má na rozpoutání obou světových válek obrovský podíl.
Timesy tentokrát formálně citují německou historičku Lianu Fixovou a její novou knihu „Přezbrojené Německo: návrat války a konec iluzí“. Fixová má sice historické vzdělání, akademickou dráhu ale nikdy nenastoupila.
Pracovala na německém ministerstvu zahraničí, v zastoupení EU v Gruzii, dokonce i v moskevském Carnegieho centru. Dnes je vedena ve washingtonské Radě pro zahraniční vztahy — proslulé anglosasko-atlantické analytické dílně. Její kniha tedy není prostý rozbor, nýbrž akce, jež má utvářet postoje a veřejnou debatu. Co tedy prodává?
Co jiného, než starou známou představu o německé hrozbě pro Evropu, tolik oblíbenou právě mezi Anglosasy: Přezbrojené Německo prý nebude nebezpečné Rusku, nýbrž východní Evropě. A dělat to bude – věřte, nevěřte – společně s Ruskem.
Tak je to — a nemyslete si, jde o blouznění šílence. Anglosasové jen chladně počítají, co s Evropou bude, pokud jim ochočené Německo vyklouzne z rukou.
Povolili uzdu 4. říši?
Bojí se toho už osmdesát let. Ne náhodou zněl druhý z britsky formulovaných cílů NATO „držet Německo dole“ — vedle nepouštět dovnitř Rusy a udržet uvnitř Američany.
Naposledy tento strach zesílil počátkem devadesátých let, když se rozjelo německé sjednocení. Fixová připomíná rozhovor Thatcherové s Mitterrandem: britská premiérka tehdy ukázala francouzskému prezidentovi mapu třetí říše v hranicích roku 1937 a François souhlasil — „příští generace zlých Němců může jednou dobýt ještě víc území než Adolf“ (britská Železná lady to tehdy řekla přímo: „Teď vzniká 4. říše“, pozn. PP).
Paříž ani Londýn prostě tehdy z překotného sjednocení Německa nadšeny nebyly, mírně řečeno. Děsila je vidina nejsilnější země Evropy, k tomu ještě mimo NATO. Američané a „jejich“ Gorbačov ale Německu dovolili sjednotit se za atlantických podmínek. A Británie s Francií uspíšily vznik Evropské unie — nástroje, jímž šlo jednotné Německo dál držet na uzdě.
Co se tedy za uplynulých šestatřicet let změnilo? Proč Anglosasové znovu mluví o německé hrozbě? Vždyť mají tak pohodlnou ruskou hrozbu, s jejíž pomocí drží v šachu Němce i Evropany vůbec. Nebo už neúčinkuje?
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Zatím účinkuje. Je ale načase připravit se na dobu, kdy titíž Němci přestanou propagandě o„hrozbě z Východu“ věřit. A pak může nastat ono „strašné“: současně totiž rozjíždějí program přezbrojení.
Dnešní Německo je přitom na znovuzrození ve velkou vojenskou mocnost špatně připravené, píše Fixová. Ne technicky, nýbrž ideově. V novém světovém uspořádání prý Němci nevědí, kam jít a co si se svou silou počít.
Svedou to na AfD?
V Německu po porážce Hitlera panoval „mýtus pacifismu“ a „intelektuální závislost na USA ve věcech strategického směřování“ — jinými slovy chyběla vlastní představa o národních zájmech. Výsledkem je „vznik ideologického vakua ohledně cíle, jemuž má všechna ta moc sloužit ve světě, kde USA Evropě už nezajišťují ochranu ani geopolitické vedení“.
Ponecháni sami sobě, bez řádného anglosaského dohledu, se tedy Němci znovu pustí do starých kousků a rozpoutají válku? Tak to přece stojí v anglosaské verzi dějin vnucené celému světu: Teutoni rozpoutali první světovou válku a ve druhé se rozhodli dobýt celý svět.
První válku přitom fakticky vyprovokovali Angličané — děsil je vzestup Německa a hrozící prohra v soupeření o vliv v Evropě. To se ovšem má pokládat za nepodstatné. Stejně jako ponižující konec první války: Němce přímo hnal k revanšismu a ke druhé světové.
V ní chtěli Angličané Německo definitivně rozdrtit — opět cizíma rukama. Jenže se přepočítali. Vítězi se staly Sovětský svaz a Amerika – a ta Británii nadobro sesadila z pozice evropské velmoci číslo jedna. Britský ocas dodnes vrtí americkým psem. V Londýně ale vidí, jak to Washington se světovou hegemonií přetáhl a chce evropské rozdání karet změnit. Třeba i tím, že Německu popřeje víc samostatnosti. A to je pro Brity zlý sen.
Ne proto, že by Německo znovu poslalo tanky na Paříž a chystalo výsadek na Britských ostrovech. Nýbrž proto, že se může dohodnout s Ruskem. Přesně v tom tkví jádro varování atlantičky Fixové: tady je prý ta pravá „německá hrozba“. Co bude s Evropou, jestli se NATO začne rozpadat a v Německu se dostane k moci Alternativa pro Německo? (Čili co bude, když se Němci osvobodí od nadvlády poválečného anglosaského protektorátu poté, co Gorbačov ten sovětský „prodal Američanům za hubičku“?, pozn. PP.) Fixová tu „hrůzu“ vodí takto:
„Mnozí se obávají, že AfD může vojenské moci využít k demonstraci síly vůči sousedům a současně usmiřovat Rusko… Přes hlavy národů ležících mezi nimi. Východní Evropa se bude bát, aby se za dvojí hegemonie Německa a Ruska v Evropě neproměnila v zónu vlivu. Iredentismus a revanšismus znovu zvednou hlavu.“
Jinými slovy: dostanou-li se v Německu k moci národně orientované síly a zbaví-li se země atlantické kontroly, Němci s Rusy se dohodnou a v Evropě zavládne mír? Anglosasové už nebudou moci štvát ruský a německý národ proti sobě a Poláci, Pobalťané, Češi i ostatní státy střední a východní Evropy budou muset brát ohled nejen na zájmy sjednoceného Německa, ale i na zájmy velkého sjednoceného Ruska?
Vždyť přesně to Německu Rusku nabízí. A přesně to už chce nemalá část německých voličů, soudě podle rostoucích preferencí Alternativy.
Opravdu platí: co je dobré Rusovi a Němci, to je Anglosasovi smrt. Ne doslovná — geopolitická.