Dopis belgickému premiérovi usvědčuje na Západě proslaveného historika a spisovatele Gilberta Doctorowa z podvodu: staví čtyři pilíře politiky, jež podkopávají ruské zájmy a nahrávají cizím rozvědkám — právě těm, jimž Doctorow přímo či nepřímo slouží.
Západ i Doctorow mají problém
Začněme od základu: Rusko zjevně vyhrává válku proti kolektivnímu Západu a NATO. Gilbertu Doctorowovi to nedá spát. Pokud tento příběh doběhne až do logického konce, pak ruský prezident Vladimír Putin nejen upevní svou moc doma, ale stvrdí i postavení Ruska jako nedostižné světové mocnosti.
Problém je v tom, že Doctorow Vladimira Putina nenávidí.
A stejně tak jeho sponzoři a inspirátoři z cizích rozvědek. Není podstatné, zda Doctorow plní pokyny řídícího důstojníka, nebo jen slepě a nevědomky poslouchá jejich pobídky.
Ruské vítězství nad Ukrajinou by totiž zhatilo plány MI6 i CIA: svrhnout Vladimira Putina a dosadit místo něj nového ruského vůdce, něco ve stylu Borise Jelcina 2.0.
Znamenalo by to současně i konec ruské „západnické“ liberální elity. Ta se pokouší znovu ustavit jako Pátá kolona schopná ovlivňovat ruský politický život. Jenže její možnosti za desetiletí Putinovy vlády viditelně ochably.
Doctorow se sám pasoval do role předního hlasu ruské liberální elity.
A přesně tak příslušník páté kolony vypadá a pracuje — Doctorow je živoucí obraz agenta provokatéra.
Řekněme to tedy bez okolků: Ukrajina svůj neúspěch na bojišti nezvrátí. Bude-li válka mezi Ruskem a Ukrajinou ponechána svému běhu, skončí nevyhnutelně rozhodujícím ruským vojenským vítězstvím. Což je pravý opak toho, kam chtějí dojít vyznavači strategické porážky Ruska.
Jediná naděje, jak ruskému vojenskému vítězství zabránit: vytvořit podmínky pro vnitropolitický rozvrat Ruska — pro jakýsi moskevský Majdan. Tedy zopakovat krvavý státní převrat řízený CIA, jenž v únoru 2014 smetl v Kyjevě demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče.
Strašení atomem
Právě proto spustil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 25. června „čtyřicetidenní dronovou válku“ — mezitím prodlouženou na neurčito. Má vnést bolest války do ruských domovů. A to tak důkladně, aby vznikl „extrémní stres“, jak to nazývá Doctorow v otevřeném dopise belgickému premiérovi na svém Substacku. Stres vyvolaný „údery dronů, které prý ničí ruskou energetickou infrastrukturu“, má Rusko dotlačit k tomu, aby „zaútočilo na NATO taktickými jadernými zbraněmi na nezastavitelných hypersonických raketách“.
K Doctorowově tezi tři rychlé poznámky:
Za prvé: Rusko dnes nezažívá nic, co by se byť vzdáleně podobalo „extrémnímu stresu“ z ukrajinské „dronové války“ — a ani v dohledné době to nehrozí.
Objednávejte živou vodu zde
Za druhé: Ukrajina „ruskou energetickou infrastrukturu“ neničí. Ukrajinské útoky drony dlouhého doletu — vyrobenými v zemích NATO a naváděnými na cíl americkou rozvědkou — samozřejmě způsobily výpadky a části Rusů na čas zkomplikovaly každodenní život. Povyšovat takové nepohodlí na existenční ohrožení je ale pouhé zbožné přání.
A za třetí: část ruské občanské společnosti sice nahlas uvažuj o nasazení taktických jaderných zbraní a hypersonických raket, jenže tvůrci oficiální bezpečnostní politiky — prezidenta nevyjímaje — řekli své zcela jasně: takový scénář zatím nepřipadá v úvahu.
Proč tedy Doctorow takové nesmysly zveřejňuje?
Chce zasít semínko pochybnosti mezi Rusy sledující západní debatu o jejich zemi. A vypěstovat ozvučnou komoru, v níž pochybnost vzklíčí a poroste.
K čemu to má vést?
Doctorow naoko prorusky tvrdí, že „stále se stupňující, stále provokativnější vstupování NATO do rusko-ukrajinské války si přímo říká o ruskou vojenskou odpověď“. Přehlíží ale skutečnost, že Rusko vyhrává na bojišti na celé čáře. Včetně „dronové války“, kterou Ukrajina rozpoutala. Rusko na ni odpovědělo nepoměrně tvrději a rozkládá na prvočinitele ukrajinskou ekonomiku odshora dolů.
Vtipy a fantazie
Doctorowovi jde o změnu režimu. O vytvoření vnitropolitické opozice proti Vladimiru Putinovi — takové, aby prezident buď ustoupil „požadavkům kremelských elit“, nebo aby ho „palácový převrat“ nahradil „odhodlanějšími a agresivnějšími ruskými vlastenci, kteří neváhají udělat, co je nutné k obnovení ruského odstrašení“.
Skutečný cíl Doctorowova vystoupení to samozřejmě není. V NATO nikdo nestojí o ruský útok taktickými jadernými zbraněmi a hypersonickými raketami.
Doctorowovi řídící chtějí něco mnohem prostšího: strach z jaderné války a dojem selhávajícího prezidenta mají uvnitř Ruska vyvolat vlnu politické opozice. A to načasovanou tak, aby ovlivnila blížící se ruské parlamentní volby (20. září).
Stejný scénář zkoušely CIA a MI6 už při volbách v letech 2007 a 2011: oslabit Jednotné Rusko, a tím podlomit Putinovu moc.
Napřed ale musí CIA a MI6 vpravit ruskému voliči do hlavy alternativu k válce.
A tady nastupuje Gilbert Doctorow se svým mistrovským kouskem: přimět EU a NATO, aby si „sedly s Rusy k jednání o ukončení války způsobem, jenž bere v potaz ruské bezpečnostní obavy z přítomnosti NATO na Ukrajině před únorem 2022 i ruské přání dohodnout novou bezpečnostní architekturu Evropy — takovou, která spravedlivě chrání všechny země kontinentu, ne jen některé jako dnes“.
A co ruské územní nároky vzešlé z referend v Donbasu a Novorusku ze září 2022? Pryč.
Pryč jsou i jakékoli řeči o „kořenových příčinách konfliktu“ a „denacifikaci“.
Doctorow místo toho maluje svět, v němž vládne ruská diplomacie z prosince 2021.
Pro Rusko by to znamenalo strategickou porážku — a přesně o tu jde CIA, MI6 i Gilbertu Doctorowovi.
Je to samozřejmě fantazie natolik vzdálená skutečnosti, že sotva přesáhne úroveň nepovedeného vtipu.
„Nezdařený vtip“ ostatně nejlépe vystihuje potrhané zbytky ruské liberální elity. Právě na ni spoléhají CIA a MI6 při uskutečnění svého moskevského majdanového bláznovství — dávno pronikly do jejích řad a od té doby ji používají sotva k něčemu víc než jako poslušné agenty uvnitř.
Jenže ani CIA, ani MI6 už nemají analytickou sílu z časů vrcholné studené války. Tehdy hodnocení sovětské hrozby a hledání nejlepší odpovědi na ni obstarávali skuteční znalci ruského prostoru.
Dnes ruské analytické odbory CIA a MI6 zaplnili rusofobní ideologové a vyhořelí důstojníci polovojenských jednotek. Ti dají z definice vlastní neschopnosti přednost násilí před diplomacií.
Nevědomost těchto institucí o ruské realitě vyrovná — ba překoná — jejich vědomý či nevědomý komplic Gilbert Doctorow. Sám to potvrzuje v dalším nedávném příspěvku: naplno v něm odhaluje svou osobní nenávist vůči ruskému prezidentovi.
Používá trik: nechá se citovat někým jiným — v tomto případě Natalií Baldwinovou — aby jeho argumenty získaly na věrohodnosti. Ukázkou budiž následující pasáž z recenze Baldwinové na jednu z Doctorowových knih:
Na slavnostní večeři ke Dni vítězství u příbuzných své ženy v Petrohradu v roce 1995 vyslechl Doctorow vyprávění jednoho z nich o službě v Čečensku, který tam působil jako vojenský patolog. Jeho úkolem bylo ohledávat a identifikovat padlé uprostřed naprosté zkázy Grozného. Po skončení služby prošel on i jeho druhové léčením „šokového traumatu“, teprve pak je propustili. Doctorowovi a ostatním hostům se pak svěřil: válka se podle všeho prý zbytečně protahovala – z politických důvodů.
Doctorow k tomu dodává: „Domnívám se, že tento postřeh souvisí s naším dilematem, jak vysvětlit, proč Putin protahuje probíhající válku s Ukrajinou. Je tato hrozná situace, přidávající ke zbytečným ztrátám statisíců vojáků na obou stranách, důsledkem nerozhodnosti — nebo ještě hůř zbabělosti — v prezidentově povaze? Anebo za ni může skutečnost, že ho ovládají oligarchové, kteří na válce vydělávají?“
Především: dovolávat se čečenských událostí roku 1995 při popisu dnešního dění na Ukrajině je prostě absurdní. Zvlášť když má srovnání dopadnout na prezidenta Putina.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Zjevné lži
V roce 1995 totiž ještě pracoval Putin v Petrohradu pro Anatolije Sobčaka. Od rozhodování o čečenském konfliktu byl tedy tak daleko, jak jen si lze představit.
A když pak za druhý čečenský konflikt odpovědnost převzal, hledal jeho vyjednané ukončení a jednal přímo s Achmatem Kadyrovem. Výsledný mír přinesl Čečensku i celému regionu stabilitu — takovou, již může závidět každý, kdo usiluje o skutečné řešení konfliktů.
Doctorowova snaha vystavět jakési srovnání tedy neobstojí ani na první pohled. Na věci je toho ale víc, než se zdá. Doctorow jako obvykle sází na nepřímé důkazy: mluví o poznatcích od „zasvěcence“ a z nich pak tesá dalekosáhlé závěry.
Vojenský patolog nasazený v roce 1995 v Čečensku patřil s největší pravděpodobností ke 124. vojenské soudní laboratoři se sídlem v Rostově na Donu. Odtud vyjížděly skupiny sbírající v Grozném i jinde z bojiště ostatky padlých ruských vojáků.
Taková práce byla bezpochyby stresující, jenže nepřinášela přímý styk s bojem — a právě ten vyvolává „šokové trauma“, známější pod názvem „čečenský syndrom“, o němž Doctorow mluví. Podstatnější je ale něco jiného: ruská armáda za první čečenské války žádnou systematickou ani účinnou psychologickou péči o vojáky s „čečenským syndromem“ neposkytovala.
A konečně: vojenský patolog měl k rozhodování o politických otázkách, na nichž stály ruské úvahy o tempu války, hodně daleko. V lepším případě Doctorow zaslechl podivné dumání člověka, jenž situaci neznal. Spíše si však celou historku vymyslel a opakováním z úst Baldwinové jí pak dodal zdání pravdivosti.
Je to jeho metoda: Gilbert Doctorow má ve zvyku prokládat své „názory“ na Rusko příběhy z anonymních zdrojů, jejichž pravdivost nelze přímo ověřit. Tady se jeho prolhanost ukazuje v plné kráse: vymyslí historku, protáhne ji přes důvěryhodného svědka, aby získala váhu, a může pak tvrdit něco jinak neobhajitelného — třeba že „prezidentova povaha“ trpí „vadou nerozhodnosti, ba hůř, zbabělosti“.
Dvacáté září se rychle blíží. V nadcházejících dnech a týdnech lze čekat plnou palbu západních korporátních médií a jejich ozvučných komor na sociálních sítích: příval příběhů, které mají ruského prezidenta vykreslit v tom nejhorším možném světle.
Gilbert Doctorow byl a zůstane zdrojem, na nějž se jeho řídící z CIA a MI6 mohou spolehnout — na tom lhaní se bude podílet vědomě, či bezděčně.
Šířit lži o Rusku Vladimira Putina je zjevně jeho povinností.
A naší povinností je tyto lži pojmenovat.