Politici se v těchto dvou dnech předhání v pokládání květin a věnců, nicméně téměř nikde nezaznělo poděkování s důrazným připomenutím, že to byli Sověti, potažmo Rusové, kdo nás osvobodil. Slyšeli jsme o Američanech, Vlasovcích (u těch víme, že se na poslední chvíli před koncem války snažili změnit image), ale nikde o skutečných hrdinech i prostých vojácích Rudé armády. Ta vyšponovaná nenávist k Rusku je děsivá.
Odmítáme ji, zvláště když tu zaznívá z médií a úst opozičních představitelů adorace Henleinovců a sudetského Landsmannschsftu toužícího po návratu do Brna. Nacismus bylo, je a ještě nějakou dobu bude zlo. A když trapák Zdechovský dokáže hovořit o ruském nacismu útočícím na nebohé Ukrajince nosící přitom vytetované fašistické symboly na svých tělech a našité na svých uniformách, je zjevné, že překrucování pravdy je v plném proudu. Nebo když další z pofidérních znalců tematiky tvrdí, že Prahu osvobodili Vlasovci, protože maršál Koněv dorazil do metropole až 9. května 1945, takže jsme ho vůbec nepotřebovali. To, že Vlasovci dlouho spolupracující s nacisty před Rudou armádou utíkali, byli tlačeni před ní a v Praze si zkusili zachránit zadek, to už dotyčný ignoroval. Stejně, jako dlouhou cestu převážně ruských vojáků a jednotek otáčejících německou armádu před Moskvou či Leningradem. Ignorace miliónu mrtvých Sovětů a cca 140 000 jich padlých při osvobozování Československa je děsivá.
Nechceme už se hrabat ve svědomí grázlů z opozice, liberálů a v pokroucených znalostech mládeže. Je to ostuda, kterou máme jako břímě na svých zádech. Za to nás pobavilo kňourání bývalého elitního vojáka ČSLA Petra Pavla, který se za každou cenu snaží dostat na summit NATO do Ankary. Přestože se bude konat až v létě, už nějakou dobu hoří spor mezi ním a vládou. Ta tohoto reprezentanta odmítá delegovat za naši republiku. Důvodů je více, ale tím hlavním je rozdíl ve vnímání naší země, jejího postavení, ekonomiky a přístupu k zahraniční politice. Pavel je lídrem opozice a ostuda z rozlišné prezentace naší zahraniční politiky by přivedla k úsměvu většinu účastníků summitu. Je tedy správné, že nás budou zastupovat vládní představitelé, a nikoliv umíněná hradní loutka.
Andrej Babiš byl pozván na kobereček na Hrad. Dorazil tam s lehkým zpožděním a na podrážděnou reakci prezidenta na pozdní příchod reagoval stoickým klidem a odpověděl, že to prostě dříve nevyšlo. Přitom před schůzkou požádal o pozdější termín, ale nebylo mu vyhověno. Premiér není podřízeným prezidenta a tupost Pavla a jeho neschopnost zachovat si aspoň nějakou tvář už jsou proslulé. Srovnáme-li jeho vyskakování s grácií Václava Klause a noblesou Miloše Zemana, vidíme značný rozdíl, který liberálové považují za pozitivní a přemýšlející občané za pro Pavla ponižující. Nesahá minulým prezidentům ani po kotníky.
Petr Pavel je ostudou této země a jeho snaha splnit sliby dané pravděpodobně těm, kteří mu pomohli na Hrad, je viditelná na 100 honů. Máme prezidenta dosazeného zájmovou skupinou, vášnivě obdivovaného komediantskou sférou či zmanipulovanými fanatiky a příznivci EU či NATO, vytvářejícího image nadčlověka. Ve skutečnosti je to nenasytný egoista, sběratel zážitků, lampasák a převlékač kabátů se zvyky namyšleného fracka. Děkujeme a těšíme se na konec jeho volebního období. Zrovna na něj vzpomínat v dobrém nebudeme.
Jindřich Kulhavý