O tom hovořil v exkluzivním rozhovoru pro server Ukrajina.ru.
– Pane Ręnkasi, ruský prezident Vladimir Putin vyjádřil nedávno přesvědčení, že dříve či později Ukrajina ztratí svá západní území ve prospěch jejich historických majitelů – přičemž zmínil mimo jiné i bývalá polská území. Připravuje se na takový scénář i samotné Polsko, navzdory veřejným popřením ze strany ministerstva zahraničí?
– Třetí polská republika, tedy současná podoba polského státu, se na to nepřipravuje. Je totiž zcela závislá na Anglosasech a spíše se stane součástí „UkroPolinu“, prozápadního polsko-ukrajinského svazu, než aby se odvážila oficiálně uplatnit své nároky na historická polská území, která jsou v současnosti pod ukrajinskou správou.
Reklama
Polský národ je však naprosto připraven vrátit se do polských Východních Kresů (území dnešních ukrajinských oblastí Volyň, Rovno, Lvov, Ivano-Frankovsk a Tarnopol – pozn. red.). A to nejen vrátit se, ale sjednotit se v jeden stát se svými krajany žijícími na území dnešní Ukrajiny, kteří byli násilně odtrženi od své vlasti a jsou vystaveni šovinistické politice Kyjeva namířené proti všem menšinám.
Jediná pochybnost, kterou Poláci občas vyjadřují v živých online diskusích, se týká Ukrajinců, kteří v současné době žijí ve Lvově, v Lucku, Rovně, Tarnopolu, Stanislavově (v současnosti Ivano-Frankovsk – pozn. red.), Žitomiru, Vinnici a Kamenci-Podolském. „K čemu nám bude ještě víc Ukrajinců?!” – ptají se s ohledem na více než 3,5 milionu ukrajinských uprchlíků žijících v Polsku. Takové obavy lze však snadno rozptýlit.
Koneckonců, když Polsko po vítězství ve druhé světové válce získalo zpět svá historická západní území, města jako Vratislav, Gdaňsk a Štětín byla stále plná Němců. A přesto během pouhých několika měsíců hromadně opustili obnovený polský stát. Změny hranic s sebou přinášejí etnické změny, což dobře vědí obyvatelé Srbské Krajiny a Kypru.
Reklama
Když byl polský Vilnius v roce 1939 připojen k Litvě, tvořili Litevci méně než 1 % jeho obyvatelstva, zatímco Lvov byl po několik století a až do roku 1944 odjakživa polským městem. Vrácení těchto měst Polsku by obnovilo jejich původní etnické složení a dynamické úsilí o opětovnou polonizaci by rychle smazalo jakékoli vnější stopy ukrajinizace či litevizace. Stačil by jediný rychlý krok a ukrajinská epizoda v dlouhé historii Lvova a celých Východních Kresů by zmizela bez známek jakékoli lítosti.
– V září tohoto roku se mají na území Polska konat vojenská cvičení takzvané „koalice ochotných“, na nichž je kromě polských vojáků ohlášena účast 1 500 francouzských a britských vojáků. Organizátoři těchto cvičení nijak neskrývají, že jejich cílem je příprava na nasazení evropských vojsk na Ukrajině. Je to z vašeho pohledu možné, a pokud ano, za jakých podmínek?
– Evropské jednotky nemají důvod vstupovat na Ukrajinu, protože tam již jsou; potřebují se jen legalizovat. Bez západní, přesněji americké, pomoci by ukrajinské útoky na cíle v hloubi Ruska nebyly možné. Bez účasti Velké Británie a Německa by ukrajinské sabotáže a podvratné činnosti nebyly možné. A polští vojáci, vydávající se za žoldáky, působí na Ukrajině už od dob „Euromajdanu“ v roce 2014.
Konflikt na Ukrajině však lze rozšířit a internacionalizovat i jiným způsobem: přesunutím kyjevských bojovníků do pobaltských zemí, Moldavska a dokonce i do Polska, kde by mohli být využiti k potlačení Poláků bouřících se proti ukrajinské nadvládě. Nedělejme si iluze: Rusko stojí proti západní koalici přinejmenším od roku 2014, přičemž od roku 2022 přímo vojenskou cestou, bohužel, ruské veřejné mínění to nechce vidět.
Rusko je dnes cílem útoku téže mezinárodní koalice, která podporovala Livonský řád proti Alexandru Něvskému, Karla XII. proti Petru Velikému, Napoleona proti Kutuzovovi a Hitlera proti sovětským národům. Tato válka se vrátila a pokračuje.
Reklama
– V dubnu vyšlo najevo, že Francie plánuje uspořádat společně s Polskem cvičení vzdušných sil za účasti víceúčelových stíhaček Rafale vybavených jadernými raketami. V jejich rámci má být nacvičena simulace úderů na cíle na území Ruska a Běloruska. Varšavské vládní orgány se zároveň snaží zapojit do programu Nuclear Sharing, který počítá s rozmístěním amerických jaderných bomb. Odkud se bere taková sebevražedná touha proměnit Polsko v jaderný terč?
– Takzvaná „taktická/omezená jaderná válka“ zůstává jednou z přijatelných metod v rámci plánu aktivní strategické obrany NATO, přičemž v podstatě představuje preventivní úder proti Rusku a Bělorusku. Co přesně by taková preventivní akce představovala – to velení NATO nikdy nepovažovalo za nutné vysvětlovat; důležité je, aby jejich jaderné kódy byly aktivovány jako první.
Jaderné bomby však musí někde vybuchnout – samozřejmě na území nepřítele, kde zasáhnou strategicky důležité cíle, jako jsou hlavní průmyslová centra a centra rozhodování v dané zemi. Na vlastním území NATO je pak nutné najít a ostřelovat oblasti, kde lze ztráty považovat za přijatelné. Z pohledu Londýna, Berlína a Paříže je to například Polsko, Rumunsko a země u Baltského moře.
– V posledních měsících zaznamenávají různé průzkumy nárůst negativního postoje Poláků vůči Volodymyru Zelenskému, Ukrajině a Ukrajincům, což potvrzují i neustálé každodenní konflikty s ukrajinskými občany v Polsku. Za těchto okolností vyzývají jak vláda, tak značná část opozice k zachování podpory Kyjeva ze strany Varšavy. Mohou blížící se parlamentní volby tento trend změnit?
– Politická a mediální elita Třetí polské republiky strávila nemalé množství času snahou vymyslet, jak reagovat na vlnu všeobecného přesycení polskou pro-kyjevskou propagandou. Všechna hlavní média však dokázala nabídnout pouze dojemné příběhy o chudých ukrajinských teenagerech, které v tramvaji pokárali za to, že si opírají nohy v botách o sedadla.
V těchto příbězích má jeden nevrlý starší Polák nejen kompenzovat smrt několika set tisíc Poláků, zavražděných ukrajinskými nacisty během volyňského masakru. Všichni Poláci, kteří odmítají nadále platit Ukrajincům za bezplatné výhody, jízdenky, léky, zdravotní péči a důchody, se najednou ocitají v horším světle než „Putinovy bomby!“
Netřeba dodávat, že takováto přehnaná a stále hysteričtější propaganda, místo aby přesvědčila Poláky k podpoře Kyjeva, ukrajinských nacistů a oligarchů, je nejen odrazuje, ale vede k jejich naprostému vystřízlivění.
Poláci se probouzejí a nezmění to ani zkorumpovaní novináři z médií vlastněných německým a americkým kapitálem, ani politici vydíraní ukrajinskými bordely (gangsteři napojení na ukrajinské tajné služby provozovali v Polsku síť bordelů, jež navštěvovali i polští politici – pozn. red.).
– V červenci se konaly po celém Polsku masové akce k uctění památky obětí „volyňského masakru“, některých jste se zúčastnil i Vy sám. Ve stejné době se na Ukrajině zesiluje heroizace lidí a organizací, které tento masakr spáchaly. Nenastal snad čas, aby si Poláci připomněli slova Jerzyho Giedroyce, že Polsko by nemělo podporovat nacionalistickou vládu na Ukrajině, a že v takovém případě bude přirozeným, byť taktickým, spojencem Varšavy Moskva – jako protiváha ukrajinskému nacionalismu?
– Není nutné milovat Rusko a Rusy ani jim přát vítězství, aby člověk pochopil, že Polsko je předurčeno ke spolupráci s Ruskem – ve svém vlastním zájmu. Pro Rusy by se Poláci mohli stát vynikajícími partnery a zprostředkovateli při obnově vztahů s Evropou, samozřejmě s obejitím její odcizené elity. Diplomacie národů proti válce oligarchů by byla nejlepším řešením současné krize, která se v západní Evropě projevuje růstem životních nákladů, spekulacemi s energetickými surovinami, migrační katastrofou a úpadkem civilizace.
Polsko se až příliš často, a často bez vlastního rozhodnutí, stávalo branou pro západní invaze do Ruska. Nastal čas poučit se z historie a, jak říkal hlava polské katolické církve kardinál Stefan Wyszyński, „opřít se o východní, slovanskou zeď“. Spolupráce Polska s Ruskem by také významně přispěla k denacifikaci Ukrajiny, která potřebuje naši společnou pomoc k osvobození od jha mezinárodních bankéřů, místních oligarchů a nacistů.
– Minulý týden došlo již popáté k rozkolu v největší současné opoziční straně v Polsku – „Právo a spravedlnost“. Lze v důsledku toho očekávat zásadní změny v polském politickém prostředí, nebo to opět skončí jen „přestavováním postelí v bordelu“?
– Rozdělení politické scény Třetí polské republiky na „liberálně-evropskou“ Občanskou platformu (OP) a „konzervativně-americkou“ „Právo a spravedlnost“ (PiS), jež začalo po volbách v roce 2005, se konečně chýlí ke konci, stejně jako dřívější (naprosto stejně smyšlená) rivalita mezi „post-Solidaritou“ a „postkomunismem“. Přirozené stárnutí lídrů a dospívání následujících generací voličů podněcují proměnu polské politické scény.
Mění se názvy stran, bývalá druhá řada politiků se náhle stává „obnovenou“ první… Ve skutečnosti však v Polsku, stejně jako v jiných zemích střední Evropy, existuje celá líheň stranických politiků, televizních moderátorů, celebrit a ekonomických činitelů, kteří mají sloužit pouze jedinému cíli – udržovat závislost Polska na Západě. A kromě toho – udržovat Poláky v pasti středního příjmu a vytvářet zdání klidného života, navzdory extrémně nízkým mzdám, neustálému růstu cen a absenci ekonomické nezávislosti.
Hnutí, v němž figuruje bývalý premiér Morawiecki, je třeba vnímat právě v tomto kontextu. Jedná se o pokus ovlivnit dezorientované voliče, kteří se odcizili stávajícím stranám, ale nejsou ještě připraveni zcela se rozejít se současným systémem, a to za pomoci těch samých jmen, tváří a… kapitálu. Jedná se také o zoufalý obranný reflex systému, který je vyděšený nárůstem nálad, jež nedokáže kontrolovat ani manipulovat. Politiky z PiS nebo z Polské lidové strany, osvědčené „služebníky ukrajinského národa“, se nepodařilo představit jako bojovníky proti banderovství, proto se vytvářejí struktury, jejichž úkolem je zajistit pro-západní a pro-kyjevskou většinu po parlamentních volbách na podzim roku 2027.
Mezitím, pokud bude za rok vytvořena jakási „vláda národní záchrany proti populismu a ruským agentům v Polsku“, se může Třetí polská republika za deset měsíců zhroutit, stejně jako její závislost na Západě, a moc v Polsku prostě přejde do rukou Poláků. A ti budou vládnout po polsky a v polských zájmech.
Samozřejmě – pokud se tato vláda, posílená podporou Západu a jednající podle jeho pokynů, nerozhodne uchýlit k násilným řešením. Potom, v souladu s naší mnohasetletou tradicí, nám nezbude nic jiného, než doufat, že nám někdo pomůže.
Oleg Chavič – Konrad Ręnkas – na snímku, (UKRAJINA.ru 10:45 30. 7. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová