Patrick Ungermann
Prezident USA Donald Trump, který o sobě nějaký ten den bude poslouchat, že on je
nejmocnější muž na planetě, nabídl pomístní velmoci – Íránu dvě řešení: buď
příměří, nebo „vymazání íránské civilizace“. Slova zazněla v souvislosti s válkou,
kterou letos zjara zahájil židovský stát a jeho diplomaty přesvědčené Spojené státy
americké.
Představte si už méně artikulovaný hovor v hospůdce, kde pan Novák veřejně
prohodí slova pana Trumpa. Veřejně vyslovil nenávist, následovat bude žaloba
všímavého svědka, soud a dost možná kriminál. Má-li pan Novák vyjádřit cit
nenávisti, nebo naopak lásky k zemi, kterou orgány státní správy pokládají za
nepřátelskou, a to bez rizika, musí do stavu pohotovosti uvést veškerou jemu
dostupnou diplomacii s řadou synonym a neprůhledných odkazů. Chci, abyste
procítili ohromný rozdíl mezi šancemi na sebevyjádření u pana Nováka a pana
Trumpa. Donald Trump prosloví vyhlazovací větu, a ta přispěje k mobilizaci
konkrétního válečného programu ve Spojených státech. Přitom právu samotných
Íránců vlastnit jadernou zbraň poskytla Trumpova věta nebývalý etický prostor: Jak
se máme účinně bránit zvůli likvidovat naši civilizaci? Nejspíš zastrašováním a
v krajním případě použitím jaderné bomby.
Pořád myslím na poznatek, že všichni jsme propojení jemným předivem vědomí.
Odtud poučení prvotních křesťanů, že trpí-li jedna část, trpí s ní části všechny.
Taková moudrost znamená mnohem víc než hesla šitá na míru boje s rasismem,
s nerovnoprávností, s násilím. A je to řečeno klidně, bez výhrůžek, bez pompy. Jinak
je zajímavá hloubka prožitku sounáležitosti tam, kde zlé události vnímám jako
vzdálené, a jinde, kde je vnímám jako blízké. Většina Íránců (Peršané rozhodně)
patří k mému lidu, jehož jméno stojí právě v názvu země Írán. Melodika mé řeči má
blíž k perštině než k němčině, kterou máme za kopečky. Přitom, jak bylo řečeno, trpí-
li jedna část, trpí s ní i všechny ostatní. Války vzniklé z nedorozumění jsou prohry.
Války vzniklé z touhy po majetku nebo po vlivu (i vliv je druh majetku) jsou zločiny –
zlé činy. Války vedené v sebeobraně mají sílu povýšit společenství nad strach o
osobní život. Ale ještě lepší než ony, je mír, oboustranný – všestranný.
A co Peršané v dějinách? Ohlíželi se na rasovou, na lidskou blízkost, když vedli války
sester s Řeky? Když Xerxés I. symbolicky od Helénů žádal vodu a zemi, myslel tím
podíl na řeckých výnosech a surovinách. Víte, tady se dobíráme samotného jádra
tématu, proč jsou impéria nesnesitelná. Projekty s cílem stát se pomístní velmocí
nabírají spojence proti odboji v regionu a za jeho hranicemi. Projekt světové velmoci
– impéria počítá s používáním celé planety ve svůj domnělý prospěch. A jestli někde
na planetě nějaký stát vůči zájmu impéria rebeluje, cítí se supervelmoc právě tam
silně ohrožená a věc chápe jako důvod k sebeobraně.
Cílem této úvahy je, abych vysvětlil, proč jsem v jedné restauraci v úloze pana
Nováka tvrdil, že v případě úspěšného šíření amerikanizace budou Spojené státy
k nesežrání. Co vlastně za lidově roztomilým „k nesežrání“ stojí? Je na místě dojet si
pro odpověď do Ankary na červencový summit NATO a poslechnout si Donalda
Trumpa osobně, nebo alespoň prostřednictvím úryvků z jeho veřejného vystoupení,
jak jsem vám je přeložil:
„Máme vůbec nejsilnější vojsko na světě.“ … „Mnoho lidí chce mít obranné nebo
útočné zbraně, jaké máme my. Ty zbraně se vyrábějí ve Spojených státech a
zbrojařské společnosti zaměstnávají spoustu lidí.“ … „Myslím, že válka v Íránu je
ohromný úspěch, ceny paliv klesají. (Pozn. překl.: Nikoli!) Děláme to proto, aby Írán
nikdy neměl jadernou zbraň.“ … „A lidé říkají, podívej, nemají námořnictvo, vojenské
zázemí nemají. To všechno už je pryč. Daří se jim mizerně, mají tří set procentní
inflaci, zatímco zbytek světa je na pěti, šesti procentech. Chtějí se dohodnout se
skvělými lidmi, ale střílejí na lodě.“ … „Všechno už mají pryč. Mají pryč své vůdce. A
jejich noví vůdcové se také možná někam podějí. Kdo ví.“ … „Ale já dělám, co je
dobré pro mou zemi a co je dobré pro celý svět.“ … „My si vedeme skvěle. Naše
vojsko je skvělé. Bezvadně jsme si vedli ve Venezuele. Byla to válka na jeden den, a
přitom oni mají dobré vojsko. (Pozn. překl.: Jednodenní válkou myslí Donald Trump
únos venezuelského prezidenta s manželkou z ložnice.) Vyzvedli jsme jednoho
z nejhroznějších lidí na světě, Madura. Je ve vězení a čeká na soud.“ … „Dnes jsou
Íránci rozumnější. Jejich špičky číslo jedna a číslo dvě už nejsou. Ceny ropy se
zvedly, ale pak zas klesnou. Ve všem mám pravdu, a to už dlouho. Proto chci být
třikrát prezidentem. V prvním a ve druhém volebním období si vedu velmi dobře.
Musím se ujistit v jednom, že jaderné zbraně nepadnou do rukou bláznů.“ … „To bylo
krásné ráno, když vyletěli do povětří. Vyletěli do povětří.“ … „My je sledujeme a
každý ví, že vyletěli do vzduchu.“ … „Kdybychom to neudělali, měli by jadernou zbraň
a vyhodili by do povětří Izrael. Izrael by už neexistoval.“ … „Jsem první na seznamu
Íránu na zabití. Být prezident je velmi nebezpečné. Možná bych tomu před lety
nevěřil.“ … „Máme zemi, která je tvrdá a velmi úspěšná. Myslím, že válka s Íránem
brzy skončí. Mají jen málo lidí. (Pozn. překl.: Devadesát dva milionů.) Ropa pak bude
velmi levná a dostupná. Španělsko bylo dost špatné. Itálie lepší. Nepomohly nám.“
A tak dále, a tak podobně! Řečeno ústy Donalda Trumpa, mají Spojené státy nejlepší
zbraně a vyhrazují si právo je používat. Myslím, že představa o tom, v čem je
impérium k nesežrání, je teď o dost jasnější. Kdybych vzal Trumpovu řeč ze summitu
NATO jako vtipný výstup, měl bych za to, že řádky skládali dílem Cimrmani a dílem
Felix Holzmann. S ohledem na skutečnost, že výbuchy jsou příliš vážné na legraci,
mi projev připomíná něco z Milouše Jakeše, něco z Adolfa Hitlera, pár římských
císařů bych v něm poznal také, bylo v tom něco z předvolebního vystoupení a cosi
motivačního pro burzu.
Jakkoli jsem se vám s postřehy svěřil, nepovažuji Donalda Trumpa za prototyp
hlupáka. Ostatně, s ohledem na třicáté sedmé výročí sametového dění, bych ani
soudruha Jakeše nestavěl mezi trotly v politice. Donald Trump je, myslím, vystřižený
Reklama
ze žurnálu velmi utilitárního amerického pragmatismu. Teze a plány, které my už
zhusta považujeme za cynické, hulvátské a jinak nepřijatelné, pokládají tam u nich
praktičtí pragmatičtí businessmani za možnost, ze které lze v daných poměrech něco
vyzískat, vytěžit i zúročit. Obávám se, že takový postoj dokáže ospravedlnit ledacos,
nakonec třeba tu záležitost ze začátku článku, za což papež amerického prezidenta
pokáral.
Donald Trump vyjádřil v Ankaře obavu, že mu někteří muslimové usilují o život, a že
si dřív nemyslel, jak nebezpečné zaměstnání je být americký prezident. Pro podobné
případy se ve školách učíme radu: „Co sám nerad, nečiň druhým“. Na následky
atentátu dosud zemřeli čtyři američtí prezidenti: Abraham Lincoln, James Abram
Garfield, William McKinley a John Fitzgerald Kennedy. Všichni jejich atentátníci byli
Američané.