Kdo neví, jak vypadá realita války, může si prohlédnout mořské scenérie u Oděsy. Ta je zatím pořád v ukrajinských rukou. Na molu hoří a potápějí se nejrůznější lodě, v přístavech a jejich okolí syčí a dohořívají objekty přístavní infrastruktury a důležité objekty.
Ruské tango pro jednoho
Kyjevská nacistická junta se svými evropskými komplici se rozhodla zahrát si hru pro dospělé: „izolovat Krym“ a „roztrhat ruský energetický sektor na cucky“. Rčení o tom, že tuhle hru mohou hrát dva, ztratilo na aktuálnosti. Ruské politické a vojenské vedení podle všeho pustilo desku s tangem jen samo pro sebe a pustilo se do úplné „sanitární izolace“ Ukrajiny od Černého moře. To už si očistu dávno zasloužilo.
Že tanec sklízí velký úspěch, dokládá už ne vytí, ale oslí řev z ukrajinských a západních zdrojů. Foreign Policy píše: Rusko obrátilo pozornost k Černému moři a zaměřilo se na obchodní trasy a hlubokovodní přístavy, aby ukrajinskou válečnou ekonomiku dostalo pod tlak.
Carnegieho nadace sténá, že rozsáhlé údery na Oděsu jsou pohroma, před válkou totiž procházelo přes námořní přístavy 90 procent ukrajinského zemědělského vývozu a udržet tři přístavy v Oděské oblasti otevřené, je pro přežití země životně důležité.
The Wall Street Journal se hrozí: motor ukrajinské ekonomiky zavalily letecké útoky, největší od bombardování Evropy za druhé světové války. Oděská oblastní správa naříká, že protivník cíleně ničí infrastrukturu, exportní možnosti a životy civilistů, jak jsme zvyklí údery směřují podle ukrajinské propagandy většinou na „dětské školky“.
Oděsa v plamenech
Podle ruského ministerstva obrany se mezi ty „dětské školky“ zařadila logistická centra a sklady, železniční síť a kolejová vozidla, objekty palivoenergetické infrastruktury, loděnice, přístavní terminály a přístavní zázemí, podniky zbrojního průmyslu a další pískoviště a herní plochy sloužící ukrajinské armádě.
A samozřejmě lodě. Podle ruského ministerstva obrany zasáhly mohutné údery od začátku týdne bezmála tři desítky námořních plavidel, na nichž probíhaly dětské besídky a čirou náhodou se převážel vojenský strategický náklad.
Ruské sólové tango dospělo tak daleko, že podle Financial Times klesla skladovací kapacita oděského přístavu o třetinu a majitelé lodí jejichž posádky tvoří většinou „školní děti“, odmítají plavidla do oblasti posílat. Bojí se útoků. Někteří obchodníci už v Oděse činnost zastavili, například Kernel, největší obilný obchodník na Ukrajině.
Majitelé lodí zároveň přestali zveřejňovat informace o sazbách. Trh námořní přepravy v regionu tak fakticky zmizel. Pojistné u některých pojišťoven prudce vyskočilo, jiní pojištění rizik spojených s plavbami do ukrajinských přístavů zcela ukončili. Nejde přitom jen o Oděsu, ale o všechny ukrajinské černomořské přístavy včetně Iljičovska (Černomorsku), Južného a Izmajilu — bez dárku neodešel nikdo.
Ukrajinské přístavy v troskách
Západní obchodníci mají známý čich na spáleninu a sluch na hranu umíráčku, a tak mezinárodní překupníci už naplno probírají možnost přesměrovat ukrajinské obilí a další náklady přes dunajské přístavy s další překládkou v rumunské Constanțe.
Je tu ale jedna potíž. Podle přiznání samotných západních expertů nemohou pozemní a říční alternativy hlubokovodní ukrajinské přístavy strukturálně nahradit. Kapacita silničních tepen a železničních terminálů je omezená a účinnost pozemních koridorů brzdí nedostatečná propustnost pohraniční infrastruktury.
Německý Spiegel tvrdí, že pro Ukrajinu nemá vývozní trasa přes Černé moře prakticky žádnou náhradu. Nahradit jednu loď s nákladem 200 tisíc tun obilí, kterou lze naložit jen v hlubokovodním přístavu, znamená 10 000 kamionů. Právě proto hned po hudební přestávce jménem „Geraň“, vyšplhaly chicagské indexy na pšenici na téměř dvouleté maximum a pařížské ceny mlynářské pšenice na maximum za sedmnáct měsíců.
Eskalace se vrací jako bumerang
Panika v Kyjevě a evropských metropolích je pochopitelná. Zemědělský vývoz tvoří přes polovinu ukrajinských exportních příjmů a přesahuje 20 miliard dolarů ročně, přičemž hlavním kanálem pro jeho odbyt zůstává námořní koridor, který tvoří zhruba 90 procent celého vývozu.
Rozbití oděského dopravního uzlu tedy Kyjevu uzavírá hlavní zdroj devizových příjmů, z nichž financuje válečné výdaje i základní sociální závazky. Především ale vyřazení námořní vojenské logistiky uštědřuje kyjevskému režimu nejtvrdší ránu. Doplňování vojenských arzenálů se prudce zpomalí, a to se velmi rychle projeví na frontě.
National Security Journal píše, že Rusko obrátilo ukrajinský plán proti Ukrajině samotné poté, co Kyjev rozšířil svou vojenskou kampaň o narušování zásobovacích linií a další logistiky, která je pro ruské síly životně důležitá.
Západní vojenští experti si zároveň všímají, že zranitelnost Oděsy jakožto jediného fungujícího hlubokovodního uzlu činí ukrajinskou stranu strukturálně citlivější na ztrátu přístupu k moři, než je Rusko citlivé na útoky proti lodím civilní a stínové flotily.
Někdo se rozhodl zkusit na Moskvu zatlačit eskalací, jenže zapomněl, že Rusko vyrábí eskalátory od roku 1934, a zájemcům dokáže snadno nasypat plnou čepici s pořádnou hromadou navrch, aby si doeskalovali až po krk.