Vláda Petra Fialy byla i přes bývalé působení Grosse, Špidly, Topolánka či Nečase a jejich ministrů tou nejhorší dosud u nás vládnoucí. Tolik nenaplněných slibů, lží a lumpáren už stěží zažijeme, tedy pokud se nevrátí. Vzpomínka na profesora Fialu lhajícího před veřejností snad úplně ve všem doslova uráží každého trochu přemýšlejícího spoluobčana. Snad jen tupost stáda způsobila, že se Fiala politicky „dožil“ konce mandátu bez defenestrace.
Po posledních volbách jsme v mnohém doufali, že se mnohé změní k lepšímu. Pravdou je, že tomu po Fialovi bylo snadné uvěřit, přestože samotný Babiš není úplně zárukou rovnosti a vzpřímenosti. V jeho prvním období v premiérském křesle probíhal covid. I když nebyl tak drsný jako třeba ve Francii či Německu, stál nás mnoho peněz, propaganda jela na plné obrátky a ministr zdravotnictví Vojtěch fanaticky obhajující vakcinaci se nakonec vrátil opět do funkce. Stálo nás to vše plno miliard, pár lidí na covidhysterii podpořené státem zbohatlo, plno zbytečně zemřelo a s dluhy z té doby bojujeme dosud. Navíc se za Babišem táhne podnikatelská historie, pirátské praktiky při likvidaci či přebírání konkurentů a aféra Vrbětice, kdy se zachoval přesně podle instrukcí obsahujících nenávist k Rusku.
Později v opozici bylo ANO i přes vítězství ve volbách spíše v porovnání s Pětikoalicí pasivní. Kdyby převzalo agresivitu Fialy, Rakušana a dalších vládních koaličních politiků, tedy vždy stálo na protějším břehu, nikdy by nepodporovalo Ukrajinu, pádnou rétorikou by šlo proti Green Dealu a dalším úchylnostem jdoucím z EU. Otravovalo by Fialovi & spol. život mnohem více, například podporou demonstrací pořádaných protiukrajinskými a protiunijními aktivisty. Babiš byl však v klidu a moc se nevyjadřoval. Vyhrát volby proti Fialovi už bylo nakonec snad povinností, přestože původní Pětikoalice liberalizující mládež i progresivně smýšlející část obyvatelstva pomocí zkorumpovaných médií a ideologicky předsunutých jejich redaktorů a zblblé kulturní scény vytvářela skutečný tlak.
Babiš v prvním svém vládním bloku, kdy se na částečné devastaci země podílel se Sobotkou, poté již ve druhém premiérském, nikdy zásadně nevymezoval vůči EU a jejímu agresivnímu pojetí převzetí moci nad kontinentem. Nevzepřel se vedení Evropské komise, a nakonec podporoval i Leyenovou drsně likvidující vše, co tu kdy bylo vytvořeno. Byl a je poslušným, a i přes různá prohlášení sklapnul paty a nadále pokračuje v podřadné linii. Jestliže v minulém desetiletí přihlížel k utváření struktur EU, z nichž nejsilnější vyšla Evropská komise, jeho europoslanci kolaborovali se systémem, pak nyní už má málo možností se jí postavit. Dělal to Orbán a byl nekompromisně nahrazen „poslušnějším“ Magyarem, v Rumunsku byl vítěz prvního kola prezidentských voleb dokonce nekompromisně ukončen, rebelující Slovák Fico je pod obrovským tlakem a Babiš? Nic, poslouchá a jde s hlavním proudem. Sice populisticky reptá, ale nic více. U nás doplácí na podcenění médií, kdy ani v době vlastnictví solidního portfolia značek v této branži nedokázal vytěžit z mediálního prostoru dostatek profitu a je nadále otloukánkem profialovských novinářů.
Současná vláda tedy nadále kolaboruje s Bruselem, nepostavila se důrazně ukrajinskému drancování republiky a modrožlutý nádech udržuje při životu, stále pokračuje, i když méně aktivně, v podpoře kyjevského nacistického a zkorumpovaného režimu. Podílí se na protiruském tažení Evropské unie a vyznává ideologii, dle které může Putin za vše špatné, přestože je evidentní vina na samotné EU. Neustoupila od kontraproduktivního a nejpředraženějšího nákupu vojenských stíhaček F-35 a zároveň nadále zastává podřadný postoj vůči…v podstatě všem. Nezamítla komplexně Green Deal, i přes jisté snahy nadále nechává běžet přípravy na budování škodlivých větrných elektráren, nezasáhnula proti solárnímu byznysu. V oblasti daní vrací problematické a drahé EET místo zákroku proti vyvádění zisků nadnárodními společnostmi. Slabě jsou i kroky namířené proti pachatelům a organizátorům rozkrádání za minulé vlády. A nezakázání sjezdu Landsmannschaftu je doslova ztracená možnost ukázat důraz v boji se zaprodanou opozicí.
ANO je prostě jen další proliberální stranou v čele státu. Před některými plány Motoristů jsme varovali. Jsou něco mezi a v podstatě především vedou společný boj s SPD proti hradnímu klaunovi a uzurpátorovi moci hrajícího si na samovládce. To je sice výrazné pozitivum, nicméně jinak lze Motoristům mnohé vytknout. Jestliže ANO nemělo úplně s čím překvapit a Babiš se trochu stáhnul do pozadí, vládne však nadále tvrdou rukou, Motoristé a SPD museli v mnohém „stáhnout“ ocas. Především Okamurova část vlády občas asi skřípe zuby. A můžete si myslet co chcete, ale jediný Rajchl předvádí to, co bychom čekali od celé vlády. On v ní však není. Jistě, politické zákulisní hry laik moc nechápe, ale na druhou stranu je třeba si přiznat, že trochu větší míra radikalismu ve směru odporu vůči podřizování se Bruselu je na místě. Na druhou stranu tu jistě pár pozitiv máme, třeba negace Eura, jen nejsou dostatečně prezentována a dosud neznamenají pokrok v boji s unijním svinstvem. Přitom Brusel utahuje šrouby a nesvoboda z toho pramenící se zvyšuje. Nikdo nás před tím zásadně nechrání. Padáme do stále většího liberálního marastu.
I přes vše výše uvedené je současná vláda trnem v oku eurohujerské části české společnosti. Ta by chtěla ještě více EU, restrikcí a předání moci. Rodina Kolářů ovládajících Hrad s loutkou Pavlem, mediální spodina, část předních umělců, všichni ti Etzlerovci, rodina Nerudů, Zdechovský, Šafři, Hřebejci, Halíci, Člověk v tísni a skutečně velká hromada dalších včetně pětikoaličních elit podávajících si ruku s Novotným, Oganesjanem, Pšenákem či chvilkařem Minářem jsou velká protistátní síla snažící se nás zotročit a předat Bruselu. To sice znamená, že jsou Babiš & spol. lepší vládou než bývalá Fialova parta, otázkou je, zda li by to nemohlo být lepší. A já říkám, že rozhodně ano.
Jindřich Kulhavý