Europoslankyně Nerudová (STAN) se onehdy chlubila, že do sporu o koncesionářské poplatky zatáhla Evropskou komisi. A to dopisem. Připomíná to trochu jiný „zvací dopis“. A i když Evropská unie asi nepošle tanky, protože žádné nemá, veřejnoprávní média i tzv. občanská společnost dělají vše pro to, aby je zachránil zásah zvenčí. Který bude na úkor české suverenity.
Ve všem tom humbuku ohledně rušení poplatků České televizi Českému rozhlasu lehce zapadla zpráva, že se „slučitelností práva“ s novou reformou financování veřejnoprávních médií bude zabývat Evropská komise. Je více než výmluvné, že dopis, kvůli kterému se jím bude zabývat, odeslala Komisi europoslankyně Nerudová. Skutečně není překvapivé, že takový dopis píše někdo ze STAN, byť ani od TOP 09 by se nejednalo o překvapující krok.
Tento zvací dopis je symbolický pro taktiku, kterou si veřejnoprávní média, jejich spřízněné nátlakové organizace typu Milion chvilek a i opozice zvolily. Totiž nulová snaha o dohodu (se světlou, ale zřejmě nedostatečnou výjimkou v podobě nového ředitele Chudárka), ale zato maximální snaha ječet, jako by je na nože brali. V naději, že si „venku“ někdo všimne a dorazí na pomoc. Proto ty ostentativní demonstrace a pochody, proto neustálé vřískání o konci demokracie. To nebyla žádná snaha dosáhnout masové podpory občanů, Milion chvilek i opozice si jsou dobře vědomi, že jejich alotria zajímají stále tu samou demografickou skupinu, která říká pořád to samé na těch samých kanálech. To je snaha zaujmout jinde, výš.
Reklama
Nu, pochody, demonstrace ani pár článků ve spřátelených zahraničních listech nezabraly. Bylo potřeba do Mosk- pardon, do Bruselu žalovat direktně dopisem. Přesto se nedá říci, že byly zbytečné. Komise prý bude zjišťovat. A v zájmu všech těch, kteří v zásah doufali, je, aby nezjišťovala podle jinak tak vychvalovaných dat, sum peněz, sledovanosti a důvěryhodnosti, ale podle atmosféry, nálady v občanské společnosti a mediálního obrazu. A pro ty se protestující s transparenty a řev o ohrožení demokracie náramně hodí. Taktika je úplně stejná, jako když se deep state snaží o změnu režimu. Demonstrace spřátelených struktur, zdání masovosti, předstíraný útlak a to vše nakrmené do médií.
Je otázka, co Komise provede, jestli se jí bude chtít zabývat takovouto „prkotinou“. Ale na druhou stranu, už tu máme přidělená plastová víčka. A pokud někomu slouží česká veřejnoprávní média oddaně, je to Evropská unie. Negativní zprávy o opozici, to se v ČT ještě snese, byť o nějaké vyváženosti nemůže být ani řeč. Ale že by se ČT zaměřila na nová a plánovaná nařízení Evropské unie? Že by informovala, jak mohou negativně dopadnout na české občany? Ani náhodou. O EU ČT a ČRo raději mlčí, nechávají jí „klid na práci“. A volby do europarlamentu se pomalu ale jistě blíží.
Samozřejmě, zásah Evropské komise by neproběhl v duchu: „Takhle to máte udělat, tak šup, do toho.“ Ne, to by vypadalo příliš jako okatý diktát z Bruselu. V tomto případě by byla použita klasická vylučovací metoda. Totiž že každá předložená reforma by byla odmítána do té doby, než by měla uspokojivé parametry. A jako náhodou by ty parametry byly zrovna takové, jaké by chtěli ve veřejnoprávních médiích.
Reklama
Že by se pak vůbec nedalo mluvit o nezávislosti, to je sice jasné, ale také naprosto zbytečné zmiňovat. „Nezávislost“ v podání veřejnoprávních médií je totiž míněna jako nezávislost na mínění těch, kdo je nemají rádi. Jejich zastánci nemají nějaký pevný morální kód, jejich argumenty se zakládají na jednoduché úvaze – Česká televize a Český rozhlas jsou jejich, vysílají pro ně, proto je nutné je hájit. A proto musí být zachovány. I kdyby se kvůli tomu musel psát zvací dopis do Bruselu.
Karel Šebesta