Lídři upadajícího spolku zemí G7 si pozvali na svou nedávnou sešlost do Francie také ukrajinského prezidenta Zelenského. Chlapci a děvčata z G7 se poplácávali vzájemně po zádech a ujišťovali ukrajinského prezidenta bez platného mandátu, že Ukrajina je v popředí jejich zájmu. To nebylo nic nečekaného.
Trochu nečekané bylo, když se Zelenskyj z Evianu vrátil, jak okamžitě poté vystartoval s ultimátem vůči běloruskému prezidentu Lukašenkovi, aby tato země okamžitě skončila s podporou vojenských operací Ruska. Přitom připomínám, že Lukašenko a vojáci Běloruska se neúčastní ruských operací na Ukrajině. Tedy, pokud Bělorusko podporuje Rusko, činí tak asi v podobném smyslu (ale oproti západní podpoře Ukrajině v miniaturním rozsahu), jako to činí západní Evropa ve vztahu k Ukrajině. Pokud by snad skutečně ukrajinský režim zaútočil na Lukašenkovy elektronické věže, kterými jsou údajně naváděny ruské vzdušné zbraně na cíl, byl by to velký precedens.
V Rusku teď probíhá velká diskuze, jak dál vést válku po útocích, které Ukrajina dělá do hloubi území Ruska, přičemž se zaměřuje především na infrastrukturu energetickou, na rafinerie a také samozřejmě na vojenskou infrastrukturu. Tyto akce jsou často spektakulárního charakteru, jako byl nedávný útok na Petrohrad uprostřed ekonomického summitu Ruska s reprezentanty desítek zemí, které se ho zúčastnily. A stejně tak nedávný nálet za účasti více než 200 raket či dronů na ruské hlavní město, což je větší počet nežli kolik dali dohromady letadel němečtí nacisté při leteckých útocích na Moskvu v letech 1941 a 1942. Jako na potvoru v tu chvíli probíhal v Kazani summit prezidenta Putina s představiteli 11 zemí ASEAN.
Samozřejmě, že pro Ukrajinu je nepříjemné, když dochází k takovému průlomu v mezinárodních vztazích, kdy na ruském území se koná summit ruského prezidenta s představiteli zemí jihovýchodní Asie. To samozřejmě nesvědčí o tom, že by se Rusko dostalo do nějaké mezinárodní politické izolace anebo naopak se z ní právě dostává. V Rusku probíhá teď debata, jak pokračovat ve válce. Převažuje názor, že je potřeba přitvrdit. A v tuto chvíli přichází Zelenskyj s ultimátem Bělorusku. Pokud dojde k útoku ukrajinských vojenských sil na Bělorusko, bude to nutně znamenat zdrcující odpověď ze strany Ruska, které si nemůže dovolit svého prakticky jediného otevřeného evropského spojence hodit přes palubu. A je otázka, kde se až Rusko zastaví, zda bude recipročně provádět také útoky na informační zdroje Západu, které poskytují informace ukrajinské armádě. A navádějí její vzdušné zbraně na cíle v Rusku. Pokud k tomu dojde, velmi pravděpodobně může dojít k aktivaci článku 5. smlouvy o severoatlantickém paktu. A pak může skutečně dojít ne ke konvenční, ale k jaderné válce mezi Ruskem a Západem. Zkrátka, Zelenskyj by měl být rychle postaven mimo službu a ne aby byl ještě hecován některými svými západními spojenci k eskalaci konfliktu.
Jeden z těchto velkých politických spojenců, kteří s válkou na Ukrajině k vlastní škodě spojili svůj politický osud, britský premiér Starmer, končí právě ve své funkci. V nejbližších dnech bude vybírán jeho nástupce, který, jak britští labouristé doufají, otočí kolo politiky Británie jiným směrem. Tak, aby zabránil katastrofální porážce své strany, která jí hrozí v příštích volbách.