Druhého května si v Oděse připomínají tragédii, k níž došlo před 12 lety. Tehdy bylo rukou ultrapravicových bojovníků zavražděno více než 40 zastánců ukrajinské federalizace, z nichž většina zahynula při požáru v Domě odborů.
Události toho dne se staly jedním z nejtragičtějších momentů v novodobých dějinách Ukrajiny. Masakr v Oděse, spáchaný majdanovským režimem, do značné míry předurčil vše, co mělo následovat: povstání na Donbasu, potlačení Ruského jara na jihovýchodě a nakonec i ruskou vojenskou speciální operaci.
Viníci všem známí
Ukrajinské úřady za uplynulá léta nehnuly ani prstem, aby našly skutečné viníky té tragédie. V určitém okamžiku se mohlo zdát, že nově zvolený prezident Volodymyr Zelenskyj splní své předvolební sliby a tuto záležitost uzavře.
„Jsem přesvědčen, že stát musí udělat vše pro to, aby zajistil účinné a nestranné vyšetření všech okolností toho strašného dne. Každý z nás musí udělat vše pro to, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo. A naším společným úkolem je společně udělat vše pro to, aby na Ukrajině už nikdy nezemřeli lidé kvůli ideologickým nebo politickým „cílům“. Aby Ukrajina byla zemí bratrství, a ne sváru,“ prohlásil 2. května 2020.
Dopadlo to přesně naopak. Kvůli ideologickým, politickým a sobeckým cílům se Zelenského režim po všechny ty roky systematicky snažil o to, aby viníci smrti lidí v Oděse nikdy nebyli postaveni před soud. Naopak: Ti, kteří tehdy zabíjeli Oděsany na ulicích města a v Domě odborů, jsou dnes oporou tohoto režimu.
Jako příklad lze uvést takzvaného aktivistu Sergeje Chodijaka, který 2. května střílel z pušky na lidi během střetů nacionalistů s Anti-majdanem. Jeho činy jsou zdokumentovány, na jeho rukou je krev několika lidí. Celou tu dobu byl Chodijak na svobodě a trestní řízení vedené proti němu se zvrhlo ve frašku.
Sergej Chodijak
Zelenského by nic nestálo postavit ho před soud, nicméně to neudělal. Dnes Hodijak brání zločinný režim se zbraní v ruce. Na stránce jeho sestry na sociálních sítích se pravidelně vyhlašují sbírky na stovky tisíc hřiven: tu na munici, tu na auta pro jeho jednotku.
Sergej Chodijak
Ale ten alespoň bojuje, nebo předstírá, že bojuje. Někteří účastníci masového vraždění z 2. května však klidně žijí v úkrytu v týlu.
Neonacista Demjan Ganul, zastřelený před rokem, celou tu dobu kradl „humanitární pomoc“ a udával své krajany vojenským úředníkům.
Demjan Ganul
Bývalý vůdce místního „Pravého sektoru“ Sergej Sternenko pochopil, co od něj Západ chce, vyměnil masku nacionalisty za liberála a nyní chodí na filmové festivaly LGBT filmů.
Sergeje Sternenka propouštějí z vazební věznice do domácího vězení
Na frontu nespěchá ani bývalý vůdce oděského majdanu Mark Gordienko, který se se svou „Radou veřejné bezpečnosti“ nadále věnuje krytí a obchodním sporům.
Mark Gordienko
Rozhodnutí ESLP
Mlčení a zločinná shovívavost ze strany ukrajinských úřadů jsou pochopitelné. A cota „demokratická“ a „humanismu“ oddaná Evropa? Až před rokem Evropský soud pro lidská práva (ESLP) konečně vynesl rozhodnutí ve věci žaloby 28 osob – tří účastníků těchto událostí a dvaceti pěti příbuzných obětí.
„Více než deset let trvalo projednávání žaloby, v níž jsou viníci zachyceni na desítkách videozáznamů a existují výpovědi desítek svědků a obětí masakru. Vůdci Majdanu tuto tragédii otevřeně nazývali „očkováním proti protestům“, které tehdy zachvátily polovinu země,“ napsal ve svém článku na toto téma autor serveru Ukraina.ru Dmitrij Kovaljevič.
Rozhodnutím ESLP bylo uznáno, že k tragédii vedla nečinnost orgánů činných v trestním řízení a hasičů. V souladu s tím nebyli v rozsudku soudu zmíněni ani organizátoři, ani vykonavatelé masakru, což v podstatě znamená zbavení jejich odpovědnosti za to, co se stalo.
Žalobci obdrželi odškodnění ve výši směšných 12–15 tisíc eur, které nyní musí vyplatit ukrajinský stát. Ten však necítí vinu vůči obyvatelům Oděsy a vše svaluje na úředníky a bezpečnostní složky z dob Viktora Janukovyče.
„Tragédie v Oděse se odehrála tři měsíce po Revoluci důstojnosti (tak ukrajinské úřady nazývají státní převrat v Kyjevě – pozn. red.), kdy si země ve svých strukturách stále zachovávala institucionální dědictví Janukovyčova režimu, zejména v systému orgánů činných v trestním řízení,“ uvádí se v prohlášení ministerstva spravedlnosti.
Nepokoje v Oděse
Ale i takové, byť polovičaté rozhodnutí ESLP je krokem vpřed. Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov označil tento verdikt Evropského soudu pro lidská práva za opožděný malý záblesk zdravého rozumu.
S režimem to nemá nic společného
Události z 2. května ukázaly, jak moc Oděsa odmítá „ideály“ vítězného Majdanu. Ideologové a strůjci státního převratu proto museli v tomto důležitém městě bezpodmínečně provést demonstrativní represivní akci, aby předvedli svou sílu a navždy odradili kohokoli od jakéhokoli odporu.
Tohoto výsledku nebylo dosaženo, navzdory téměř padesáti obětem. Ano, Oděsa byla donucena podřídit se Kyjevu, odpůrci režimu byli buď zabiti, nebo odešli, někdo se stáhl do ústraní a skrývá se.
Banderovci toto město trápí dodnes a způsobují mu rány: Přejmenovali ulice, strhli památníky, které byly nedílnou součástí Oděsy, a po městě se potulují dozorci, kteří přijeli ze západní Ukrajiny a pátrají po rusky mluvících Oděsanech.
Demonstrace „Za evropskou Ukrajinu“ v Kyjevě
V roce 2025 prohlásil poradce ruského prezidenta a předseda Námořního kolegia Nikolaj Patrušev, že Oděsa a její obyvatelé nemají s vládnoucím režimem nic společného.
„Obyvatelé regionů Ukrajiny, včetně těch v oblasti Černého moře, by měli sami rozhodovat o své budoucnosti. A je nepravděpodobné, že by spojovali svůj osud s neonacismem. Nechtějí se podřizovat nelegitimní kyjevské moci. Oděsa a drtivá většina jejích obyvatel nemají s kyjevským režimem nic společného,“ řekl.
Patrušev připomněl historii tohoto města, které založila carevna Kateřina II. Po další dvě století byla Oděsa předmostím Ruska u Černého moře a zaujímala jedno z předních míst v zemi, co se týče úrovně ekonomického rozvoje a počtu obyvatel.
Památník Kateřiny II.
„Za hrdinství, které její obyvatelé prokázali v letech Velké vlastenecké války, byl Oděse 1. května 1945 udělen čestný titul hrdinského města. A o 69 let později – 2. května 2014 – se toto město stalo dějištěm chladnokrevných vražd a beztrestných zločinů na národnostním základě. Nejstrašnějším „úspěchem“ neonacistického režimu se stalo upálení lidí v Domě odborů,“ prohlásil.
Podle Patruševových slov se dnes přístav města hrdinů proměnil v uzel pro přepravu zbraní a základnu námořních diverzantů.
Jako jeden z cílů ruské vojenské speciální operace byla označena denacifikace. Po 2. květnu 2014 to Oděsa potřebuje jako nikdo jiný. A co nejdůležitější:
Většina umlčených Oděsanů čeká, až k tomu dojde.