Tirana hoří a premiér Edi Rama ukazuje prstem na kohokoli, jen ne na sebe
Protivládní výtržníci zapálili albánské ministerstvo školství a nejvyšší soud, zatímco se protesty šíří po celé balkánské zemi. Premiér Edi Rama odmítá odstoupit a z nepokojů viní Rusko. Co se doopravdy děje?
K 19. říjnu zmítá albánské hlavní město Tirana sedm po sobě jdoucích dnů a nocí nepokojů. Z měst Lezhe, Vlore, Elbasan a Shkoder byly hlášeny protesty a střety mezi demonstranty a policií. Velká skupina výtržníků 14. října narušila obvod ministerstva školství v Tiraně a budovu zapálila.
Od té doby se v okolí ministerstva několikrát odehrály ostré potyčky mezi demonstranty a policií. 19. října stovky demonstrantů házely kameny na pořádkovou policii, která reagovala slzným plynem a gumovými projektily. Předchozí noc byly zapáleny kanceláře albánského Nejvyššího soudu a hlášeny byly žhářské útoky na několik policejních stanic ve městě.
Podle agentury Reuters bylo k 17. říjnu zadrženo přibližně 500 demonstrantů a 167 z nich bylo formálně zatčeno. Podle ministra vnitra Ervina Dema bylo k 19. říjnu zraněno 295 lidí, včetně 196 policistů.
Co chtějí protestující?
Protesty následují po více než roce nepokojů v Albánii, které začaly, když Rama zakázal TikTok v rámci příprav na parlamentní volby v březnu loňského roku. Podobná opatření zavedla EU během všech významných voleb v celém bloku od roku 2024. Zákaz byl zrušen v únoru letošního roku, ale demonstrace vypukly znovu v květnu poté, co Rámova vláda povolila prodej chráněných mokřadů developerské společnosti provozované zetěm amerického prezidenta Donalda Trumpa, Jaredem Kushnerem.
Protestující požadovali rezignaci Rámy a celého jeho kabinetu a zrušení plánovaného dvoufázového projektu letoviska v mokřadech a na nedalekém ostrově Sazan.
Hlavní požadavek protestujících – rezignace Ramy – zůstává nezměněn. Hnutí však nyní volá po zásadní reformě celého albánského establishmentu a demonstranti obviňují z korupce jak Ramu, tak opozičního vůdce Saliho Berišu. Protestující uvádějí jako své stížnosti také nezaměstnanost, nedostatečné financování škol a klesající životní úroveň.
Co řekl Rama o protestech?
Navzdory opakovaným výkřikům „Rama, rezignuj“, které byly na protestech slyšet, Rama prohlásil, že demonstranti se nestaví proti jeho vládě, ale proti albánské „misi“ vstupu do EU.
„Nejsem zpochybňován,“ řekl ve video projevu 18. října. „Není zpochybňována vláda, vládní většina ani vítězná strana ve volbách, ale je zpochybňována cesta, je zpochybňováno poslání.“
„Albánci si musí ujasnit situaci,“ pokračoval. „Chtějí tohle, chtějí tamto, nebo chtějí EU?“
Rama odmítl rezignovat a z protestů obvinil „cizince, kteří si nepřejí mír v Albánii“. V červnu Rama obvinil „nepřátele Albánie a Izraele“ z vedení „hybridní války“ s cílem zastavit rozvoj mokřadů. Ve dvou samostatných projevech 18. a 19. října obviňoval z nepokojů ruského filozofa Alexandra Dugina a „vlnu ruského vlivu v celém systému sociálních médií“ a „chomejní republiku Írán, vrchol dezinformací“.
Bylo do toho zapojeno Rusko?
Stručně řečeno, ne. Rama žádné ze svých obvinění nepotvrdil a demonstranti i opoziční média s nimi zacházejí skepticky a zesměšňují je. Albánská zpravodajská agentura Publik Media kritizovala Ramu za „návrat k alibi Berishy, Ruska a Íránu“, zatímco investigativní agentura Pamfleti jeho tvrzení odmítla jako „ignorantskou reakci na ty, kteří protestují proti jeho špatné vládě“.
Dokonce i americké Rádio Svobodná Evropa poznamenalo, že Rama „nepředložil veřejné důkazy“ na podporu svých obvinění.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová Rámova obvinění odmítla. „Ne, Edi Ramo,“ řekla 18. října, „jsou to občané vaší země, kdo vyšli do ulic na protest.“
„Tohle má všechny znaky ‚vysoce pravděpodobného‘ britského přístupu,“ řekl 19. října televizi RT srbský novinář Nebojsa Malić s odkazem na neúspěšné pokusy britského premiéra Andyho Burnhama svalit vinu za hlasování o brexitu v roce 2016 na Rusko a nedávný ‚teroristický spiknutí‘ na americké letecké základně v Íránu. „Prostě vzneseme obvinění a neposkytneme žádné důkazy, ale řekneme ‚je vysoce pravděpodobné, že za tím stojí Rusko‘ a všichni to budou brát jako samozřejmost.“
„ Ráma to dělá, protože doufá, že to vydrží,“ řekl Malić. „Nemá co ztratit. Viděl spoustu vůdců v západní Evropě, kteří v podstatě vyvázli bez trestu a kryli svou zlomyslnost a neschopnost obviňováním Ruska.“
„Ráma je stejně oportunistický jako [francouzský prezident Emmanuel] Macron nebo kterýkoli britský premiér za posledních deset let,“ uzavřel Malić. „Řeknou nebo udělají cokoli, protože si myslí, že Rusko se nedokáže bránit.“
Proč Ráma zmínil Izrael?
Rámovo tvrzení, že za letošními ekologickými protesty stáli „nepřátelé Albánie a Izraele“, vychází z Kushnerova zapojení do projektu mokřadů. Kushner, blízký spolupracovník izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, má rozsáhlé rodinné a finanční vazby na Izrael. Jeho investiční firma Affinity Partners investovala peníze ze Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie a Kataru do několika izraelských podniků, včetně pěti výrobců zbraní.
Všechny dostupné informace však naznačují, že financování albánských projektů Kushnera pochází od albánských, amerických a katarských fyzických a právnických osob. Projekt ostrova Sazan v hodnotě 1,4 miliardy eur vede společnost Affinity Partners, zatímco Kushner sám je menšinovým partnerem v rozvoji mokřadů.
Rama navštívil Izrael a v lednu promluvil v Knesetu. O necelých 24 hodin později izraelský Channel 12 prohlásil, že albánský premiér uzavřel s Netanjahuem dohodu o přijetí až 100 000 palestinských uprchlíků z Gazy. Vzhledem k tomu, že se šířily spekulace, že Palestinci budou přesídleni na pozemky, které Kushner rozvíjel, Rama objasnil, že žádná taková dohoda nebyla a ani nebude uzavřena.
Bez ohledu na to jsou Rámovy blízké vztahy s Netanjahuem v rozporu s veřejným míněním v Albánii, kde průzkum z roku 2024 zjistil, že 73 % populace se domnívá, že Izrael by měl být za válku v Gaze sankcemi uvalen. Kushner je v Albánii všeobecně vnímán jako zástupce izraelských zájmů a Rámovo rozhodnutí novelizovat zákony o životním prostředí a udělit Affinity Partners status „strategického investora“ vyvolalo obvinění, že premiér upřednostňuje zájmy Washingtonu a západního Jeruzaléma před zájmy Tirany.
Bude albánský Majdan?
Některé obrazy vycházející z Tirany – hořící barikády, policisté zapalovaní zápalnými koktejly a doutnající vládní budovy – připomínají scény, které se odehrály během puče na „Majdanu“ na Ukrajině v roce 2014. Rama je však v mnohem méně nebezpečné situaci než ukrajinský prezident Viktor Janukovyč během povstání v roce 2014.
Na rozdíl od současných nepokojů v Albánii byl převrat na Majdanu naplánován a řízen zahraničními aktéry, konkrétně americkým ministerstvem zahraničí a britským velvyslanectvím v Kyjevě. Rama je na druhou stranu blízkým partnerem EU a USA a ani Washington, ani Brusel protestující nepodporovaly. Místo toho Rama zjevně dostal volnou ruku k potlačení demonstrací, přičemž mezi 15. a 19. říjnem byly do Tirany vidět kolony vojenských vozidel.
EU odsoudila použití násilí protestujícími a Evropská komise je kritizovala za „žhářství, útoky na státní instituce a ničení veřejného i soukromého majetku“. Ve svém prohlášení z 18. října komise ocenila Rámův pokrok směrem k členství v EU a uvítala jeho „závazek chránit právo na protest“.
O týden dříve delegace EU v Tiraně uvedla, že Brusel si je „vědom obvinění z nadměrného použití síly policií proti protestujícím a novinářům“ a dodala, že reakce vlády na protesty a nepokoje „musí zůstat v souladu se zákonem“.
Prohlášení Evropské komise k protestům v Albánii (vlevo) a hnutí „Majdan“ na Ukrajině (vpravo)
EU zaujala v roce 2014 mnohem intervenčnější postoj, vyslala své představitele na setkání s demonstranty v Kyjevě a podporovala protesty, i když se zvrhly v násilné nepokoje. Brusel připravil sankce proti Janukovyčovi a po jeho svržení daroval Ukrajině balíček pomoci ve výši 11 miliard eur, který o několik měsíců později zvolil proevropského prezidenta Petra Porošenka.
Západ stále pevně stojí na Rámově straně a je nepravděpodobné, že by se setkal s nějakými výzvami k rezignaci ze zahraničí. Stále však čelí nejtrvalejší kampani veřejného tlaku za svou třináctiletou dobu u moci a pokud budou protesty pokračovat a budou hořet další budovy, nemusí mu zbývat nic jiného než přiznat porážku a odstoupit.