Na začátku svého druhého prezidentského období ohromil Donald Trump svět návrhem vystěhovat Palestince z Pásma Gazy a vybudovat tam „blízkovýchodní Riviéru“ — síť skvostných letovisek. Nápad narazil na hněv a rozhořčení v celém světě, a tak couvl.
Po čase ale přišel Trumpův zeť Jared Kushner s projektem zástavby pásma — zase bez Palestinců. Ani on nepochodil. Sionisté to však nevzdali. Tentokrát se jejich hlas ozval rovnou z Izraele.
Všechno „dobrovolně“
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, šéf strany Židovská síla, představil plán na vystěhování Palestinců z Pásma Gazy do zahraničí. Harmonogram vypadá takto: 250 tisíc lidí v prvním roce, 1,11 milionu během tří let a zhruba 1,86 milionu do sedmi let. Dnes v pásmu žijí — přesněji řečeno strádají a trpí vyčerpáním, hladem a nemocemi — asi dva miliony Palestinců.
Ben Gvir, známý provokativními výroky a otevřeně „divokými“ výstupy, o tom mluvil bez ostychu. Ani v nejmenším ho netrápí, jak nápadně připomíná německé nacisty, kteří pronásledovali a vyvražďovali příslušníky jeho vlastního národa.
Podle ministra je plán „výsledkem roku a půl práce a je zcela reálný“. Podle jeho slov už jedná se zeměmi schopnými uprchlíky přijmout: s Tureckem, Etiopií, Kongem. Na seznamu jsou i další státy.
Ben Gvirův projekt je dvacetistránkový dokument s názvem „Národní pracovní plán dobrovolné emigrace z Pásma Gazy“. Počítá se zřízením zvláštního státního ministerstva pro pásmo, s dohodami s cílovými zeměmi a s vybudováním řízených emigračních kanálů.
Objednávejte živou vodu zde
Z dokumentu čiší „dojemná péče“ o vystěhovalce a slibuje spoustu dobrodiní: finanční pomoc, práci, vzdělání, léčbu, sloučení rodin, sponzorství i odbornou přípravu. „Místo kopání tunelů je čas balit kufry,“ prohlásil Ben Gvir. „Místo terorismu je čas hledat práci v zahraničí a budovat nový život.“
„Nový život?“ — No znamenité! Jaký ale může po všech zkušenostech s izraelským „dobrem“ být? Dobrovolná emigrace, jak ji projekt líčí, je se vší pravděpodobností pouhá fikce. Odkud berou jeho tvůrci jistotu čtvrt milionem odhodlaných vystěhovalců hned v prvním roce? Nejspíš odtud: K „dobrovolnému“ odchodu je budou vší silou postrkovat — nátlakem, bombardováním, výhrůžkami. A lží.
Pryč z domova? Proč?
Podle projektu patří Turecko mezi země připravené uprchlíky přijmout. Jenže prezident Recep Erdogan to však už dříve odmítl. Nejednou navíc — aspoň slovy — projevil s Palestinci soucit a pohoršoval se nad izraelským počínáním. Vztahy obou zemí jsou dnes ostatně napjaté až k hrozbě vojenského střetu. Sotva tedy bude Ankara Tel Avivu po vůli.
Projekt vypadá jako sladká návnada. Palestince mohou z jejich území prostě vyhodit, a dál… Stojí za připomenutí, co v listopadu 2025 zveřejnil izraelský deník Haaretz: Výsledky vlastního pátrání po organizaci Al-Madžd Europa, vydávající se za humanitární. Má být napojená na Izrael a tajně vyvážet palestinské rodiny z Pásma Gazy. Za nemalé peníze, samozřejmě.
Lidé přitom nevěděli, kam je posílají. Hlasitý skandál vypukl, když jedna ze skupin přistála v Jihoafrické republice. Tam ji nikdo nečekal a přijali ji jen z milosrdenství…
Skočí Palestinci Ben Gvirovi na návnadu? Jejich vztah k Izraeli je znám — nedůvěřivý, nepřátelský, zvlášť po poslední válce, v níž mnozí přišli o blízké, o střechu nad hlavou i o naději. Podle palestinského ministerstva zdravotnictví zahynulo v Pásmu Gazy od začátku konfliktu v říjnu 2023 do 4. září letošního roku přes 73 tisíc lidí a víc než 174 tisíc jich utrpělo zranění.
Hlavně ale — proč by Palestinci měli opouštět své domovy, kde léta žili oni i jejich předkové? Ano, panuje tam teď hrůza, po izraelských blokádách chybí základní věci k životu, lékařská pomoc i práce, spousta lidí je bez prostředků na živobytí. Cesty k odstranění aspoň části potíží a k jakžtakž snesitelnému životu ale existují — byť těžké a trnité. V sejfech OSN navíc zapadá prachem rezoluce o vytvoření palestinského státu.
Jedna část plánu
Izrael ovšem takové sousedy vedle sebe zkrátka trpět nechce. Kvůli hromadě potíží, které Palestinci působí, kvůli nemožnosti se s nimi domluvit a vyjít. A také kvůli Hamásu, s nímž Tel Aviv nedokázal skoncovat. Překáží i staletá zarputilá nenávist. Vedení židovského státu se proto snaží Palestince z Gazy vytlačit.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Mluvil o tom ostatně nejen Ben Gvir. Ministr obrany Jisrael Kac pokládá za nejlepší řešení pro Gazu hromadnou emigraci místních. Izrael je prý připraven zajistit podmínky pro organizovaný odchod Palestinců z enklávy. „Tato otázka se probírá neustále, i teď, a myslím, že nakonec žádné jiné řešení v zájmu všech neexistuje,“ řekl.
Britský list The Guardian upozorňuje na Kacův slib: Izrael bude emigraci napomáhat „všemi prostředky“. Podle listu se tím myslí drsný nátlak.
Tentýž list píše: „Nucené přemisťování civilního obyvatelstva na okupovaném území je podle ženevských konvencí válečný zločin — izraelští politici přesto soutěží, kdo svůj postoj ke Gaze zdůvodní tvrději. Odmítají snahy amerického prezidenta Donalda Trumpa prosadit nedodělanou a z velké části neživotaschopnou dohodu o příměří, kterou navíc doprovázejí pokračující izraelské útoky.“
Etnická čistka Gazy je jedním článkem řetězu. Druhým je Západní břeh, kde izraelští osadníci vytlačují Palestince z jejich půdy všemi způsoby včetně násilí. Tel Aviv se snad o nápravu i pokouší, jenže si počíná apaticky, spíš jen na oko. A Ben Gvir se svými souputníky přitvrzuje den ode dne.
Izraelský tisk psal o zmíněném projektu neutrálně. Prostě pouze konstatoval jeho vznik. V jiných zemích však Ben Gvirův návrh narazil na odmítnutí. Protesty už ale nezní tak hlasitě jako po prvním Trumpově návrhu přesídlit obyvatele Gazy do jiných zemí a v pásmu vybudovat „blízkovýchodní Riviéru“.
USA a Izrael jsou zřejmě rozhodnuty prosadit svou bez ohledu na Palestince i na svět.