Bitcoinová kauza se nám vrátila a padla první obvinění a návrhy trestů. Paradoxně nejvyšší by měl dostat ten, který bitcoiny vydělal, byť to bylo s jistým konfliktem se zákonem. Jenže za to si Jiřikovský již pobyt ve vězení užil. Svých peněz se však nevzdal a přes svého právníka navrhl státním elitám obchod. Legalizace výnosu z trestné činnosti je samozřejmě také průšvih, nicméně bez vzájemné spolupráce by bitcoiny zůstaly ležet a možná by se k nim dostal někdo úplně jiný.
Vysoké částky zůstaly zablokované v zabavených počítačích a přístupová hesla znal jen Jiříkovský. To je realita. K jejich získání stát neměl žádné páky a do hlavy mu (zatím ještě) prostě nikdo nevidí. Jiná cesta k získání bitcoinů není a zájem nenechat kryptoměnu propadnout se křížil s právem.
Navíc Jiřikovský, jak už řečeno, měl za sebou výkon trestu spojený s jejich získáním. Takže jistý zájem na velkém množství peněz, který stát měl ve formě zajištěných přístrojů, vedl k nabídce obchodu zprostředkovaném právníkem Jiříkovského. V tuto chvíli narážíme na dilema. Peníze nesmrdí, nikomu nechybí, leží v počítači a je jich tolik, že by mohly být využity pro potřeby státu.
Úlitbou zůstává, že Jiříkovskému něco zůstane, protože obchod je obchod a on drží trumfy. Záporem je, že nikdo neví, o jakou částku jde. Jsou to jednotky nebo desítky miliard korun?
A zde se začal tvořit problém, kterým je nenažranost politiků a jejich osobní zájmy.
Uklízečka Decroix
Do procesu „očištění“ peněz se zapojila Fialova vláda (jejíž člen za ODS to celé způsobil) a vzniklo podezření, nutno konstatovat, že oprávněné, kterým byla snaha odklonit určitou část. Tím celý pokus ztratil transparentnost a po prozrazení procesu nasadili paní Decroix (rovněž ODS), aby problém bývalého ministra spravedlnosti Blažka uklidila – opět v rozporu se zákonem.
To se jí přes největší snahu nepodařilo a do případu se vložila justice. Padla první obvinění. A světe div se, nejvyšší trest je navržen Jiřikovskému! Poté jeho právníkovi Tiszovi, až pak přichází na řadu státní úředníci a politici Pavel Blažek a Radomír Daňhel. Zbytek vlády (například exministr financí Zbyněk Stanjura) nutně o procesu informovaný je mimo zájem policistů.
Společenská nebezpečnost je však mnohem vyšší právě u politiků. Jiřikovský už jednou potrestán byl a za spolupráci chtěl prostě odměnu. Bez dohody by zůstal chudý, ale svobodný. Je tedy na místě morální aspekt otázky, co s miliardami, které by se ztratily?
Kdyby to politici nepojali jako soukromý byznys, mohl stát získat solidní prostředky přidané do rozpočtu a Jiřikovský by dožil v pohodlí, i když mnohem menším, než měl původně v plánu.
Dozimetr a Fialova kampelička
Kriminální kauzy bývalé vlády jsou šílené a části z nich se i díky Thomasovi Pauknerovi dostávají mezi veřejnost. Bitcoiny byl průšvih, nicméně ani činnost dalších ministrů nebyla křišťálově čistá. Mafiánské praktiky STAN a TOP 09, kterým velel kmotr Rakušan, jsou doslova strašidelné. Snaha je zamést, a nejde jen o Dozimetr, je především u policie a médií doslova heroická.
Činili se i další. Hladík s Vlčkem umožnili energobaronům připravit „zavrtulování“ České republiky a společně se zelenou bruselskou agendou opakovat dotační solární boom ve větrném provedení. Přitom za peníze směřující do nesmyslných tzv. obnovitelných zdrojů mohli postavit minimálně dva další bloky jaderné elektrárny, možná i jednu celou novou. Problém s energetickou soběstačností by byl vyřešen. Kdyby směli stavět Rusové, ještě bychom ušetřili.
Zapomenout nesmíme na to, že nad všemi dohlíželi Zbyněk Stanjura a Petr Fiala. Tentýž Fiala, který byl zapojený v Kampeličce. Stovky milionů v taškách vybírané hotovosti jsou mementem. Prostý občan nesměl mít hotovost ve výši nad 15000 eur či ekvivalent v korunách, ale známí Fialy si pobíhali s plnými igelitkami a nic se nedělo.
Dotace a ukrajinská pračka
A mrtví kolem Dozimetru a Kampeličky jsou doslova policií ignorovanou šíleností. Stanjura je případ sám pro sebe a nikdo neví, kolik peněz propral přes Ukrajinu, co z toho kde zůstalo. Ale zázračné zbohatnutí rodiny Strnadů napojených i na Hrad nabízí různé teorie. Ani v pravdě pirátské řádění Hřiba v Praze či Bartoše na Ministerstvu pro místní rozvoj však nebyly zadarmo.
Chobotnice a provázanost dotačních a ostatních penězovodů jsou natolik nepřehlednou směsí způsobů, jak krást, že musely být tvořeny s jasným záměrem. Tím není blahobyt společnosti, ale pouze vybraných „elit“. Krade se v Bruselu, ve státní správě, kradou všude.
A když to nejde jinak, ze značnými ztrátami se to propere přes dotace a přes Ukrajinu. Kauza Bitcoiny je v důsledku spíše vtipem, protože Jiřikovský pouze využil nedostatků digitálního světa. Největší zločinci sedí ve vládách, komisích, parlamentech nebo se pohybují kolem nich.
Navrhovaných 20 let pro Jiříkovského je v souvislosti s chováním politiků naprostým výsměchem spravedlnosti.