Minulý týden se po dlouhém váhání vládní koalice rozhodla pustit do boje za zrušení poplatků za televizní a rozhlasové vysílání. Ono to ale není tak úplně přesné vyjádření, protože poplatky se týkají jen ČT a ČRo, všechna ostatní média se musí v potu tváře snažit získat pro svůj provoz nezbytné finance sama. To Česká televize a Český rozhlas nemusí. Jejich existence a jejich financování je zaručeno ze zákona.
Jinou věcí je, zda jsou nebo nejsou tato dvě média nezávislá. Jsou nezávislá? Nemyslím si to. Staly se de facto vlastnictvím omezené skupiny redaktorů a manažerů těchto médií, kteří v jejich vysílání, zejména pak ve zpravodajství, jež poskytují široké veřejnosti, uplatňují své názory a vidění světa. Toto vidění světa rozhodně není přijímáno většinou české společnosti. Další důležitou otázkou v tomto společenském sporu je, zda strany vládní koalice potřebují ovládnout tato média veřejné služby? Nemyslím si to. Trh médií je dnes poměrně široký, takže vládní strany a jejich představitelé mohou uplatnit názory jinde a jinak. Zejména Andrej Babiš a vedoucí představitelé hnutí ANO, ale i někteří další činitelé vládní koalice zvládli bravurním způsobem komunikovat s veřejností prostřednictvím sociálních sítí. To je možná jeden z hlavních důvodů, proč se A. Babiš zbavil nakladatelství Mafra, včetně Mladé fronty Dnes a serveru iDnes. Prostě ho ke komunikaci s veřejností nepotřebuje. Jinak řečeno, v tuto chvíli potřebují zachovat status quo veřejnoprávních médií pouze opoziční parlamentní strany, jejichž názoroví kortešové ovládají obě dvě tato média.
Davy na včerejším mítinku Milionu chvilek, spolku, jenž je prodlouženou rukou stran parlamentní opozice, ale zejména nadnárodních skupin typu Sorose a také českých lobbystických skupin, které jej financují, volaly po svobodě a demokracii. Možná, že tomu ti dobří lidé i věří. Vždyť svoboda v jejich uvažování je to, co oni považují za svobodu. Tedy, co by si všichni ostatní měli povinně myslet a dělat. A jejich nástrojem, který jim má pomáhat nám trochu zabedněným spoluobčanům vtloukat do hlavy to správné vidění světa, je právě Český rozhlas a Česká televize. Obě dvě tyto instituce zkonzumují každoročně v souhrnu zhruba 11 miliard korun. Děje se tak úplně bez veřejné kontroly. Pokud dnes vláda přichází s návrhem, aby hospodaření těchto institucí kontroloval NKÚ, je to naprosto správný požadavek. Požadavek odpovědného hospodáře.
Reklama
Nevím, jak se může podařit zajistit objektivitu vysílání obou těchto médií tak, aby byla zajištěna plná pluralita názorů. Včerejší shromáždění u sochy Mistrs Jana Husa bylo vlastně reakční snahou zachovat status quo. Tedy udělat všechno pro to, aby parlamentní opozice se stala po několika letech znovu vládou. Pokud by to bylo přání lidu, neřeknu ani slovo. Ale manipulovat s veřejným míněním není svoboda. Není to ani demokracie, ale elitářství.
Mnoho zemí v Evropě je ve varu. Ve Francii o víkendu demonstrovalo až milion lidí. Ostré střety s policií hlásí také další země Evropy: Itálie, Belgie, Španělsko, Portugalsko i Albánie. Příčinou pnutí ve společnostech těchto zemí jsou zvyšující se životní náklady a z toho plynoucí snižování životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva. Ne těch pěti či deseti procent nejbohatších, ti se stávají stále bohatšími.
Vzpomínám si v této souvislosti na vyjádření jednoho z představitelů hnutí žlutých vest ve Francii v prvním volebním období vlády prezidenta Macrona. Ten člověk hovořil o tom, jak tvrdě musí pracovat ve svém zaměstnání, aby vydělal slušné peníze a zaplatil všechno, co se od něj žádá. Všechny faktury, školné za děti a za nejrůznější služby. A na konci každého měsíce mu nezbude nic. To jistě není ideální stav, ve kterém by měla žít společnost, včetně střední třídy.
Reklama
Podobné je to i u nás. U nás to lidé snášejí. Snesli obrovskou drahotu za bývalé Fialovy vlády, kdy inflace v souhrnu dvou let 2022 a 2023 vzrostla o zhruba 30%. Naše mzdy a důchody tedy v reálu tehdy klesly nejméně o čtvrtinu. Stejně tak hodnota našich úspor. A tehdejší vláda se ani nezapýřila a dnes někdejší vládní představitelé útočí na současnou vládu. A snaží se přenést na ní odpovědnost za svou neschopnost, kterou projevili při řízení země. Dostali jsme se do paradoxní situace. Vážné problémy, které naše země má a které spočívají především v tom, že dvě třetiny našich domácností jsou na tom stejně jako Francouzi, jak to popsal představitel žlutých vest před pár lety. Pracují tvrdě, ale po zaplacení všech faktur jim nezbyde nic. A 5 až 10% naší společnosti má veselejší starosti. Jejich zájmy vlastně hájí parlamentní opozice ve spojení s mediální žumpou zvanou Česka televize a Český rozhlas.
Nechápu desítky tisíc našich popletených spoluobčanů, kteří po masáži v médiích veřejné služby jsou ochotni přijít tu na Malostranské náměstí a o pár dní poté na Staroměstské náměstí a demonstrovat za zachování daně, kterou platíme na provoz ČT a ČRo. Ať už chceme nebo nechceme. Ať tato média sledujeme nebo nesledujeme.
Určitě bude spravedlivé, pokud se zkrátí rozpočty těchto dvou tzv. veřejnoprávních médií o pár miliard. A nabídne se občanům, kteří chtějí přispět na životní úroveň těch, kdo fakticky ovládají Českou televizi a Český rozhlas, aby dál platili příspěvek na její provoz. Tedy jakousi dobrovolnou daň. To jistě rádi učiní…
Jiří Paroubek, Vaše Věc
Reklama