Svět si připomíná jedenaosmdesát let od amerického jaderného bombardování Hirošimy a Nagasaki v posledních dnech druhé světové války. Údery ze 6. a 9. srpna 1945 si vyžádaly sto padesát až dvě stě čtyřicet šest tisíc obětí, převážně civilistů. Počítají se do nich lidé usmrcení přímo výbuchem i ti, kdo do konce roku podlehli zraněním a nemoci z ozáření. Obě města srovnal útok se zemí. Jde zatím o jediný případ použití atomových zbraní v ozbrojeném konfliktu.
Vojensky přitom šlo o krok zcela zbytečný, hraničící s válečným zločinem. Japonsko se už hroutilo pod dlouhou námořní blokádou a nálety konvenčními pumami. Žhářské bombardování Tokia z března 1945 si vyžádalo srovnatelné ztráty jako obě jaderné pumy dohromady, a ke kapitulaci přesto nevedlo.
Tu nakonec fakticky vynutil až vstup Sovětského svazu do války proti Japonsku 8. srpna. Skutečný smysl obou jaderných úderů totiž měl jiný cíl: Jednak otestovat novou zbraň v boji – a současně zastrašit Moskvu.
Jaderné mocnosti dnes podle odhadů drží přes dvanáct tisíc hlavic různých typů. Proti vrcholu studené války je to zlomek: tehdy jich existovalo asi sedmdesát tisíc, převážně v rukou Sovětského svazu a Spojených států. Ovšem i tenhle po mnoha odzbrojovacích smlouvách podstatně zmenšený – ale technologicky zásadně „vylepšený“ – arzenál ke zkáze světa bohatě stačí.
Spojené státy a Rusko
Drtivou většinu světového jaderného arzenálu drží nadále Spojené státy a Rusko — dohromady bezmála deset a půl tisíce hlavic. Podle Federace amerických vědců (FAS) mají Američané zhruba tři tisíce sedm set bojeschopných hlavic, Rusové čtyři tisíce čtyři sta. Každá ze zemí navíc podle odhadů skladuje přes tisíc vyřazených hlavic, tedy staré munice v různých fázích demontáže a recyklace.
Rusko má na papíře zásobu větší, v počtu rozmístěných hlavic ale panuje rovnováha: bezmála osmnáct set ruských proti téměř sedmnácti stům amerických. Obě mocnosti disponují jadernou triádou — nosiče mají na moři, ve vzduchu i na souši.
Hirošima po atomovém bombardování
Čína
Vedle amerických a ruských zásob je čínský arzenál trpaslík, přesto Pekingu patří třetí místo: odhadem šest set dvacet hlavic. Většina jich prý leží ve skladech, k okamžitému použití je rozmístěno jen asi čtyřiatřicet. I Čína má jadernou triádu a podle všeho dál posiluje její námořní a leteckou složku.
Evropa
Vlastní jaderné zbraně mají v západní Evropě jen Francie a Velká Británie. Francouzský arzenál se odhaduje na tři sta sedmdesát hlavic včetně osmdesáti vyřazených pum. Nesou je hlavně rakety odpalované z ponorek, menší část letadla.
Británie má podle odhadů na ponorkách rozmístěno kolem sto dvaceti hlavic a dalších sto ve skladech. O stavu londýnského arzenálu se ale poslední dobou vedou spory: ze skladovacích zařízení opakovaně unikaly radioaktivní látky, což může svědčit o chátrání hlavic a nedbalém uskladnění. Nemluvě o to, že jejich odpálení mohou kdykoli zablokovat USA.
Objednávejte živou vodu zde
Americké jaderné zbraně — termonukleární pumy B61 shazované volným pádem — hostí Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Turecko. Finsko nedávno zrušilo svůj zákaz jaderných zbraní a nově dovoluje dovážet je, vyrábět, skladovat i rozmisťovat na svém území; o tomtéž uvažuje několik dalších zemí. Ruské jaderné zbraně jsou od roku 2023 také v Bělorusku, klíčovém spojenci Moskvy.
Indie a Pákistán
Jihoasijští úhlavní soupeři drží podle odhadů sto devadesát, respektive sto sedmdesát hlavic. V uplynulých desetiletích se spolu opakovaně střetli se zbraní v ruce a ačkoli oba udržují funkční jadernou triádu, zbraně hromadného ničení proti sobě zatím naštěstí nepoužili.
Islámábád má na rozdíl od všech ostatních jaderných států nejspíš jen štěpné pumy, nikoli mnohem silnější termonukleární nálože. A vlastně zůstává nejasné, zda takové zbraně vůbec má. Zřejmě však ano. Prý svůj arzenál potichu převedla do stavu vyšší pohotovosti. Podle poslední zprávy Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) má nyní dvanáct hlavic v bojové službě, ne uložených ve skladech.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Severní Korea
Pchjongjang je zatím posledním přírůstkem jaderného klubu — první nálož odpálil v polovině nultých let 21. století. Zemi se přisuzuje nejméně šedesát hlavic, převážně osazených na mezikontinentálních balistických raketách a raketách středního doletu.
Severokorejci však intenzivně pracují na rozšíření nosičů a jaderné zbraně umisťují už i na válečné lodě. Leteckou složku podle všeho zatím ještě nemají, plnohodnotnou triádu tedy nesestavili.
Izrael
Izrael má podle odhadů SIPRI osmdesát až devadesát jaderných zbraní — zhruba třicet pum a padesát hlavic na balistických raketách. Obvinění z tajného arzenálu zaznívají už desítky let. Izrael jeho existenci nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil a opakuje jen mlhavou formuli: „Izrael nebude první zemí, která na Blízký východ zavede jaderné zbraně.“
Do médií se nepolapitelný izraelský arzenál dostal ve větším až po odhaleních bývalého jaderného vědce a mírového aktivisty Mordechaje Vanunua v roce 1986. Mosad ho krátce nato unesl a Vanunu si odseděl osmnáct let za špionáž a vlastizradu.
Rozsudek přesvědčení o izraelských jaderných zbraních jen utvrdil.
Jedenaosmdesát roků se tyto „zbraně Soudného dne“ intenzivně zdokonalují a šíří. Většina expertů pochybuje, že zůstanou nepoužity. Ještě se v historii nestalo, aby nejhroznější nápady člověka nevedly jednoho dne k jejich realizaci.