Íránská propaganda nás od začátku války přesvědčovala o jednom: Írán je monolitický systém s jedním mocenským centrem, jednou vůlí a jednou strategií. Všechno ostatní jsou prý dezinformace nepřátel.
Včera v plné nahotě padla opona
Nic jako jeden Írán neexistuje. Ještě jednou k zopakování – ministr zahraničí Aragčí včera zveřejnil anglický tweet o svobodě plavby Hormuzským průlivem a Trump to okamžitě přivítal jako důležité gesto.
A pak se stalo něco, co v íránském mediálním prostoru prakticky nemá precedens. Na Aragčího se nevrhla jen agentura revolučních gard Fars, jak jsem včera psal, sesypaly se na něj kromě samotných gard hned tři agentury najednou – Fars, Mehr a Tasnim. Tasnim, rovněž blízká IRGC, označila tweet za “špatný a neúplný” a podle Mehr News prý “poskytl Trumpovi nejlepší příležitost překonat realitu a prohlásit se za vítěze války.”
Tři agentury, tři různé institucionální vazby se stejným cílem zpochybnit navenek pragmatické křídlo, protože směrem dovnitř internet prakticky nefunguje a Twitter je blokovaný. A to je důležité si uvědomit, celá tato výměna probíhala v situaci, kdy íránská veřejnost internet prakticky nemá. Aragčí tedy nepsal pro íránské občany a gardy zareagovaly v perštině, skrze domácí agentury také pro zahraničí, protože domácí publikum jejich zprávy číst nemůže.
Důvod jejich reakce není těžké pochopit, gardy byly s velkou pravděpodobností mimo rozhodovací proces.
Byl to signál?
Aragčí není komunikační nováček. Je to zkušený diplomat, který prošel jaderným vyjednáváním v roce 2015 i několika politickými cykly. Musel tušit, co se stane, když zveřejní anglický tweet bez předchozí konzultace s gardami. Nemohl nevědět.
Pokud to byl záměr, logika by se v tom dala najít. Navenek to byl vzkaz Washingtonu, Islámábádu, Rijádu, potřeboval světu ukázat, že pragmatická linie v Íránu existuje, je funkční a zároveň docílil, že hardlineři i gardy sami veřejně demonstrovali, že nejvyšší velení v podobě vůdce neexistuje.
Zajímavý je v tomto ohledu noční Tweet Ghalibafa. Jeho post byl konstruován mistrně vzhledem k teheránskému divadlu propagandy. Sice Trumpovy tvrzení označil za lži a zdůraznil, že průliv otevřou a zavřou íránské ozbrojené síly a ne sociální sítě. Ale nejdůležitější je poslední bod, který uvedl. Jako autoritativní zdroj informací o jednáních označil mluvčího ministerstva zahraničí, tedy Aragčího resort. Ghalibaf zachraňoval situaci, ale zachraňoval ji tím, že se přihlásil ke stejné pragmatické linii, jejíž komunikaci právě kritizoval.
Všichni hráči v regionu to vědí
Začátkem dubna byla vypuštěna rafinovaná informace, že Modžtaba je naživu, je zapojen do rozhodování a byl to on, kdo nařídil jednat v Islámábádu. Z dnešního pohledu jsme byli svědky zřejmě zpravodajské hry, jak dostat gardy pod tlak, aby nesabotovaly jednání a lze předpokládat, že nikoli bez vědomí pragmatického křídla v Teheránu, které mělo stejný zájem. Velení gard nemohlo přiznat, že Modžtaba nefunguje, protože to jsou gardy, kdo ho údajně ochraňují, kdo psal jeho tweety a kdo k němu nechtěl pustit ani samotného prezidenta.
Všichni klíčoví hráči v regionu tedy již delší dobu vědí, že v Teheránu chybí jednotné velení a pragmatici opatrně soupeří s hardlinery tak, aby situaci zvládli bez vojenského puče, který by pragmatickou linii zcela vyřadil. Z tohoto pohledu je také mnohem srozumitelnější, proč šéf gard Vahidi “vnutil” do islámábádské delegace svého špeha Zolghadra, tajemníka SNSC i přes výhrady samotného Ghalibafa a Aragčího k jeho absenci diplomatických zkušeností, který i údajně islámábádské jednání následně sabotoval a podával zprávy gardám do Teheránu.
Při zpětném pohledu tak komunikace Saúdů, Turků o Egypťanů jako i návštěva pákistánského velitele armády Munira předevčírem v Teheránu, při které jednal s Aragčím a Ghalibafem bez jediného setkání s gardami, dává mnohem větší smysl.
Jinými slovy – celá regionální diplomacie posledních týdnů byla vedena s tichým vědomím, že íránské centrum moci je prázdné a Modžtaba neexistuje. Všichni – Pákistánci, Saúdové, Egypťané, Turci, Američané a pravděpodobně i Číňané to ví a velmi opatrně a koordinovaně pracují na tom, aby gardy byly postupně fakticky odstaveny od rozhodovacího procesu.
To je historicky mimořádná situace. Írán po desetiletí prezentoval obraz monolitického systému s jedním nejvyšším vůdcem jako zárukou stability a předvídatelnosti. Včera tento narativ nezboural žádný nepřítel. Zbouraly ho gardy v afektu na vlastních platformách a potvrdily způsob, jakým celý region tiše reorganizuje svou diplomatickou choreografii kolem prázdného místa v teheránském centru moci.
Dodatek – zajímavá situace vznikla v průlivu, několik tankerů projelo, ale tucet lodí se po Aragčího oznámení rozjelo směrem ze Zálivu, aby se vzápětí otočilo a zamířilo zpět. Do regionu míří dle zpráv třetí americká letadlová loď, Trump na palubě Air Force One odmítl jakékoliv mýtné nebo íránskou správu průlivu a naznačil, že příměří nemusí být ve středu prodlouženo. Íránská agentura Mehr News před několika minutami oznámila, že průliv se vrací do předchozího stavu vojenské kontroly údajně kvůli Spojeným státům, které svou blokádu neodvolaly.
Hlavní mocenská bitva se tedy odehrává v samotném Teheránu
*
Pavel Šik, FB